Tak po dlouhé době další díl :)
Chyby opravím později, na mobilu je to moc velká otrava.
Elis
[ MAX ]
"Opravdu nevím, ale momentálně se hodně rychle vzdalujeme, takže už asi dlouho nebudu moct dlouho mluvit, ale hlavně chci, abys věděla, že se to pokusím vyřešit, a to co nejdřív. A taky, že tě miluju..." čekal jsem na odpověď, ale žádná nepřišla.
"Elis?" zkusil jsem to znovu, ale i tak se nic nestalo.
"Jak sladké..." zasmál se ironicky ten blonďatý psychopat a pokynul mi jdu rychleji.
Udělal jsem to, u když jsem nechtěl.
"Jak vůbec můžeš-"
"Nebudu tě zahrnovat podrobnostmi, protože ty si nezasloužíš, ale řeknu ti jedno." zastavil se a otočil se na mě.
"Jsem tvůj pán Levi. Vidím, slyším, mnohokrát i cítím všechno, co děláš, na co myslíš, takže si hodně dobře rozmysli, jestli má vůbec cenu něco tady řešit." řekl chladně a pokračoval v chůzi.
Docela rychle jsme se vzdalovali od školy. Šli jsme normální chůzí, ale přesto se zdálo, jakoby jsme seděli na motorce a nešetřili benzínem.
Byl jsem z toho celý zmatený a nevěděl jsem, jestli mi Levi vůbec říká pravdu. Nejvíc se mi na tom všem hnusilo to, že jsem musel dělat všechno co chtěl.
"Řekl jsem ti pravdu... A teď přestaň myslet! Rušíš mě..." okřikl mě a já pocítil nepříjemnou bolest v hlavě.
[ ELIS ]
"Omlouvám se. Musela jsem se zamyslet..." pousmála jsem se, ale do smíchu mi rozhodně nebylo.
Max byl pryč a s ním vlastně všechno.
"Všechno bude dobrý." usmála se na mě Lizzy a chtěla mě obejmout, ale Aaron ji strhl na stranu a začal na ni křičet.
"Co si o sobě myslíš? Chceš snad dopadnout, jako ten šampónek?"
Lizzy byla schopna se na něj jen vyjeveně koukat. Já vlastně taky.
Jeho slova mi opět začala vrtat další díru do hrudi.
Opět mě zasáhla vlna smutku, která mě málem donutila se tady na místě rozbrečet.
"Myslím, že půjdu." řekla jsem a odešla. Nevšímala jsem si jejich volání, pokud vůbec volali.
Tahle situace chtěla vyřešit, to určitě, ale teď jsem nad tím nemohla ani přemýšlet.
Hruď mě bolela a srdce se mi mohlo rozskočit, ale to jsem teď musela překonat. Maxovi brečení nepomůže. Vlastně tu nebylo nic, co bych v tuhle chvíli mohla udělat. Moje jediná stopa byli Aaron a spol. Oni věděli, co se tady děje a z nějakého důvodu jsem se do toho cítila zapletená taky.
Ale dnes ne. Dnes to řešit nebudu.
[ LIZZY ]
"Nepřehnal jsi to trochu?" vyjela jsem po Aaronovi a přistoupila k němu blíž, aby bylo jasné že to myslím vážně.
"Lizzy..." položila ruku na mé rameno Laila, ale já se jí vytrhla.
"Na něco jsem se tě ptala!" vykřikla jsem a v rukou se mi objevily zelené plameny.
Když už mám nějaké schopnosti, tak bych je mohla taky využívat ve svůj prospěch.
"Klid holčičko..." zasmál se Aaron, jakoby mu všechno bylo někde. A taky že bylo.
"Aarone!" zavřela jsem a neměla jsem už v plamenech jenom ruce.
"Lizzy přestaň! On za to nemůže!" vyjekla polekaně Laila a odstoupila ode mě.
"Vážně? Tak kdo ty chytrolínko!? Pochybuji, že to ten tvůj mozeček ví!" křičela jsem dál a nemohla jsem přestat.
Cítila jsem hněv snad v každé buňce svého těla a rozhodně se mi nechtělo s běsněním přestávat, i když jsem si pomalu uvědomovala, že něco není v pořádku.
"Elis. Může za to Elis." řekla klidně Zoe a luskla prsty.
Mé plameny začaly ztrácet na síle, až úplně zmizely, aniž bych chtěla, aniž bych něco udělala.
Málem jsem spadla na zem, když mi nohy začaly vypovídat službu, ale Zoe mě zachytila.
"Lepší?" usmála se na mě a pomohla mi se postavit.
Vztek ze mě úplně vyprchal a já už necítila ten nepříjemný tlak v hlavě.
Kývla jsem v odpověď.
"Když se Aaron tehdy dotkl té profesorky a přešla na něj ta černá magie, dostal se napůl do jiné dimenze. Byl tady a zároveň nebyl a tento stav chvíli trvá, i když to už na tobe nejde poznat. Ty jsi se dotkla Maxe a z nějakého důvodu se na tebe přisála Elisina černá magie..."
"Byla jsem v jiné dimenzi? Snad ne..." zasmála jsem se, protože mi to přišlo úplně šílené a rozhodně ne pravdivé.
"Ne jenom to, ale taky jsi cítila Aaronovu přítomnost v ní a proto jste oba byli tak... agresivní..." řekla přísně Zoe.
"Tak proč už to necítím? Ten vztek a chuť toho zmetka zabít?" zeptala jsem se zvědavě pohlédly na Aarona, abych zjistila jeho reakci.
Zdál se být v pohodě, ne jako předtím.
"Jsi pryč z cizí dimenze." špitla Laila a se smutným výrazem odešla.
Vzpomněla jsem si na svá urážlivá slova. Musím se jí omluvit.
"Tohle poberu příště." oznámila jsem rychle a rozběhla se za Lailou.
[ MAX ]
Opět jsem viděl, slyšel a mohl vnímat okolí.
"Máme tady kamaráda." řekl Levi a ukázal za nedaleký roh budovy.
Museli jsme se přesunout hodně daleko, protože okolí jsem nepoznával. Budovy zde byly všechny stejné a za jednou z nich se krčil ten koho bych tu opravdu nejmíň čekal.
Slyšel jsem jeho myšlenky.
'Co budu dělat? Co budu dělat? Sakra vzchop se! Uděláš na Elis dojem a všechno bude v pohodě!'
Věděl jsem, kdo to je a jen při pomyšlení na jeho jméno se mi začínala vařit krev v žilách.
"Musíš ho opravdu nenávidět." zasmál se Levi a pořád sledoval roh budovy.
"Znáte se jen pár dní a už jste tak napružení? V čem je ten háček?" zeptal se zvídavým tónem a já se na něj otočil.
"Má nehezké myšlenky o Elis." řekl jsem a dal pozoroval jeho oči, které teď pozorovaly mě a tak zvláštně se v nich lesklo.
"Velký rival v lásce... Co říká?" usmál se na mě a já byl přinucen číst Filipovy myšlenky.
'Kdybych ho zabil, Elis by si mě vážila a vykašlala by se na něj... musím to zkusit.'
"Chce mě zabít." pousmál se Levi a pohlédl směrem k budově.
"Když umřu já, zemřeš i ty." našpulil rty a jeho koutek se zvedl do nehezkeho úšklebku.
"Co kdybys ho zabil za mě, ať nemusím riskovat naše životy?" řekl otázkou, ale já věděl, že to otázka nebyla.
Země pod mýma nohama se začala třást a já cítil, jak do mě proudí nová magie. Tohle se nemělo dít. Magii přivolávám jenom před bojem-
"Levi, prosím..." otočil jsem se na něj.
"Mě nezajímá, že ho nechceš zabít. Koneckonců, jeho smrt bude výhodná i pro tebe." usmál se a zmizel.
