Chapter 14

1.3K 141 13
                                    

[ LIZZY ]

Všechno se seběhlo tak rychle. Byla jsem rozhodnutá tuhle situaci změnit a zároveň byla naštvaná na Aarona, Lailu a Zoe, že chtěli jen tak někoho chladně zabít. Ovládly mě pocity a proto jsem zareagovala tak zbrkle a nemožně. Teď bych si to vyčítala, ale neměla jsme na to sílu.
Poslední, co si pamatuji bylo jak jsem běžela a pak-
Pak mě něco srazilo k zemi. Jen se mě to tak lehce dotklo, ale přesto mě to srazilo na zem.
Do těla mi z toho prostoupil zvláštní chlad a zamlžilo se mi před očima, postupně mi obraz úplně ztmavl.
Chvíli se nic nedělo, ale teď se ten chlad rozrůstá. Je černý, možná i tmavší, což vlastně nejde, ale přesto to tak je. Bylo stále těžší proti tomu bojovat, ale něco mi říkalo, že to nakonec zvládnu.
Snažilo se mě to pohltit, ovládnout, jen abych neměla vlastní vůli-

[ ELIS ]

Kůže mě nepříjemně pálila v místech, kde se mě dotýkaly Leviho kusy husté magie. Bolest byla téměř nesnesitelná a ze způsobených ran mi začínaly stékat kapičky krve. Rychle jsem začala sbírat magii na protiútok, ale proběhla kolem mě Lizzy.
Ucítila jsem zvláštně příjemné bodnutí u srdce, že se mi snaží vůbec někdo pomoct, ale ihned jsem ztuhla zděšením.
Dalo by se říct, že Lizzyn útok na Leviho byl naprosto v pořádku, ale uviděla jsem jeho. Nevypadal tak jako normálně a ani jsem z něho necítila tu samou energii jako vždy, když jsme spolu spojili své magie.
Byl tam Max. Rychle se přibližoval před Leviho, ale nevypadalo to tak, že by na něj chtěl zaútočit. Jeho oči se soustředily na Lizzy. Jen a jen na ni.
Změnila jsem směr své magie k útoku a stáhla Lizzy co nejdál od Maxe.
Bylo však už příliš pozdě. Max byl rychlejší a stačil se jí dotknout. Pouze se jí dotkl a Lizzyina magie se začala měnit.
Spadla na zem vedle mě a nehýbala se. Ta zrůdná magie, co mě držela, se také najednou rozpustila a já si rychle klekla k Lizzy, ignorujíc štípání v rankách skoro po celém těle.
Pokožka jí začala černat, ale jen na pár vteřin. Poté se jí začala vracet narůžovělá barva a její zelenočervené oči se otevřely.
"Chtěl mě pohltit!" vykřikla najednou. "Max?" zeptala jsem se a vzhlédla ke dvojici.
Byli pryč. Oba dva. Max... byl pryč.
"N-nevím co to bylo..." zašeptala zmateně Lizzy a vzhlédla k Aaronovi.
"To samé jsi zažil ty?" zeptala se tiše.
"Jak mám sakra vědět, co jsi-" Zoe porobodla Aarona vražedným pohledem a dala mu jasně najevo, aby se zklidnil - "Skoro" odsekl naštvaně Aaron a pomalu se odšoural kus od nás.
"Neměla bych-"
"Ne," přerušila Lizzy Zoe "teď na něj radši nemluv nebo ti utrhne hlavu."
"Co mu bylo?" zeptala jsem se zničeně a ruku zatlou v pěst si přiložila k hrudi, která mi začínala pomalu těžknout. Nemohla jsem uvěřit, že by Max něco takového udělal. Celé to bylo divné. Ani jsem necítila tu jeho známou magii, byla to ona, ale přesto byla jiná. Bylo v ní něco cizího.
"Těžko říct, ty jsi plná záhad-"
"Takže za to můžu já?" zeptala jsem se a znechuceně si prohlédla vlastní ruce.
Kdybych byla opatrnější a dávala si pozor na své okolí, tak se nic z toho nikdy nemuselo stát a Max mohl být normální a nemusel tu řádit vraždící psychopat a-
"Hlavně klid, ano?"ozval se mi v hlavě Maxův příjemný hlas.
"Maxi?" odpověděla jsem radostně a začala se rozhlížet kolem, jestli ho náhodou někde neuvidím, nejlépe v pořádku a bez Leviho.
"Nedělej kolem toho tolik rozruchu, nechci, aby o tomhle věděli i ostatní. Připadám si hrozně blbě..."
Uklidnila jsem se a snažila se tvářit normálně.
"Co se stalo? Jsi v pořádku? Proč jsi to udělal? A proč-"
"Elis klid, já fakt nevím, co se děje, ale mám z nějakého důvodu nutkání vás všechny roztrhat a zároveň, to je na tom to nejdivnější, ochraňovat toho podivína. Kdyby jsi Lizzy neodtáhla, tak bych ji asi zabil a málem se tak stalo i jen po pouhém dotyku. Nedokážu si představit, co by se stalo, kdybych se měl dotknout Charlieho, Kate nebo... tebe..."
"Páni... a co s tím budeš dělat?"
"Opravdu nevím, ale momentálně se hodně rychle vzdalujeme, takže už asi dlouho nebudu moct-"
"Maxi? Hej! Odpověz!"
Bylo ticho. Opravdu velké ticho.
"Elis?" zmáčkla mi rameno Laila.
"Co?" podivila jsem se.
"Celou dobu jsme na tebe mluvili. Jsi v pohodě?"

Nedávno jsem zjistila, že už mám 200 followerů, tak jsem se k další kapitole prostě musela dokopat :D
Každopádně moc děkuji a užijte si víkend! :P

Mocná krev 2 Kde žijí příběhy. Začni objevovat