Z podlahy pode mnou vyrazily šlahouny a než jsem stihla zareagovat, tak mě ozářily zelenou aurou a spoutaly mě.
'Já k používání magie nepotřebuji ruce...' pomyslela jsem si pobaveně.
Byla jsem za to ráda. Když k magii používám ruce, je to jednodušší, ale bez rukou je to rychlejší.
"Ty nepovolíš co?" křikla na mě Ella s naštvaným výrazem.
"Povolit by měla tvoje kamarádka!" opětovala jsem slovní palbu a začala jsem něco dělat.
Netušila jsem jaký bude mít účinek tlak na liány, ale zkusit jsem to mohla.
Liány se začaly vzdalovat od mého těla. Naše magie se přetlačovaly jedna s druhou a přiznávám, bylo to něco jako páka, tím pádem těžké a vysilující.
Naštěstí jsem se držela úspěchu a dařilo se mi drtit uživatele elementu rostlin. Po chvíli sevření úplně povolilo a liány zmizely v podlaze. Ellina kamarádka se zmohla jen na udýchané civění.
"Vždyť jsi měla spoutané ruce!" vykoktala zmateně snědá blondýnka.
Zatím jsem nikoho neviděla používat magii bez rukou. To je to pro ostatní opravdu tak těžké?
"Jo, měla." zašklebila jsem se na ně a vykonala jsem protiútok.
Nemohla jsem použít jinou magii a tak jsem si musela vyhrát se vzduchem. Do Blondýnky jsem jednoduše šťouchla prodlouženou paží a ona se potupně svalila do sutin z židlí a stolů. Jenom jsem se nad tím ušklíbla. Kate by si s tím poradila líp...
A teď už zbývala jenom bruneta. Ten její naštvaný výraz mě nikdy neomrzí.
Bruneta reagovala první. Opřela se do mě veškerou svou magií. Musím přiznat, že ji měla hodně. Ovšem na můj další protiútok nestačila. Pohla jsem s obrovskou masou vzduchu.
Okay... myslela jsem si, že to na ní bude stačit, ale ona se překvapivě pořád držela. Rozběhla jsem se proti ní a ruku jsme si obalila vrstvou vzduchu. Mělo to zvýšit sílu mého úderu. Vší silou jsem vrazila do Elliné nohy, která se záhadně objevila před mým obličejem na obranu.
'Jasně... nesmím zapomínat, že ovládá vzduch. Tím pádem se bude pohybovat mnohem rychleji.' došlo mi až příliš pozdě na to, abych si to dokázala pořádně promyslet.
Ella mého zaváhání dokázala využít a nohou mi zblokovala pravou ruku. Udeřila do mě levačkou a následně mě podkopla nohou, kterou mi předtím zablokovala ruku. Byla bych spadla, kdyby tady nebyla stará dobrá magie. Zachránila jsem se před pádem a pokračovala jsem v silných úderech. Ella to dostala dvakrát do obličeje a já jednou do břicha. No to se to vyvíjí...
Udýchaně, z velkého množství magie, které jsme uvolnily, jsme proti sobě stály s třesoucíma se rukama. Obě nás napadlo to samé. Zasadit rozhodující úder. Obě jsme z posledních sil zvedly ruku a zatly ji v pěst. Bylo jasné, že to nebude mít velký účinek, ale udělat jsme to prostě musely! Ruce se nám začaly pomalu přibližovat a nakonec se naše pěsti setkaly s tlumeník ducnutím. Pak jsme se obě znaveně sesunuly na zem.
"Já myslel, že budeš lepší!" zasmál se kysele Max a rychle ke mně přispěchal.
'No super... proč jsem neproměnila magii?'
Teď na to taky nebylo pozdě. Proměnila jsem trochu magie jiných elementů, abych vyrovnala rozdíly, které mě tak unavovaly. Postavila jsem se a musela jsem se na Ellu usmát. Všechen vztek zmizel. Nic takového tady nebylo. Alespoň ne z mé strany.
"Odhal se!" naléhala Ella, když se taky zvedla.
"Až po tobě." řekla jsem a pádila pryč z jídelny, kolem vyvalené Elly.
Ven mě provázelo jenom zlostné bouchnutí o zem a Maxovi splašené kroky.
"No... ta zbytečná stěna byla opravdu zbytečná." zasmál se a objel mě paží.
"Jo, to byla." plácla jsem zamyšleně a aniž bych si to uvědomila, jsem najednou zastavila.
"Co je?" zeptal se zmateně Max.
"Jak na to přišla?"
Byla jsem z toho zmatená. Nevím proč zrovna z téhle věci musím mít smíšené pocity. Zní to jako maličkost, ale mě to přijde důležité. Ani můj oheň není obvyklí. Možná bych si o tom měla promluvit s někým kdo tomu rozumí. Ale kdo tomu rozumí? Kdo o tom něco ví? Kdo mi s tím pomůže?
"Nejspíš to vycítila." pokrčil rameny Max.
"Čteš myšlenky, jaký nejspíš?" osopila jsem se na něj celkem zbytečně.
"Má tam blokádu, ale jenom někdy." uklidňoval mě rychle.
"Promiň, jsem z toho zmatená." řekla jsem spíš sama sobě.
"To je v pohodě." usmál se na mě.
"Co bude teď?" šílela jsem dál.
"Těžko říct, ale měla by sis na ni dát pozor. Třeba se o něco pokusí." pokračoval s klidem Max.
Já jsem stále nechápala, jak může být tak klidný? Mě se žaludek svíral a dělal kotrmelce. Možná to bylo ze správného důvodu. Ze šaten se ozval hrozný křik a na chodbu, která vedla k jídelně se vyvalil prach.
"Co se děje!" reagoval okamžitě Max a rozběhl se do prachu.
"Počkej!" křikla jsem rychle a běžela jsem za ním, do chuchvalců prachu.
"Sakra!" křikl Max, když ho něco srazilo.
Netušila jsem co, nic jsem neviděla a to byl možná důvod k panice.
"Jsi v pohodě?" vypískla jsem a hned na to se zakuckala.
Toho prachu tady bylo prostě moc i na mě.
"Jo." řekl přiškrceným hlasem Max a začal se zvedat.
Jeho šoupavé kroky se přesunuly blíž ke mně.
"Jsou tři... a vypadají silně." broukl Max neslyšně.
"Jak je můžeš vidět?"
"Řekněme něco jako noční režim."
"Co?"
"To nás učil Lambros. Rozeznávat okolí v oblacích prachu. Super ne?"
"Jo... super."
Netušila jsem jak mám provést ten Maxův 'noční režim', ale mohla jsem použít, to co jsme se naučili zase my. Rozprostřela jsem svoji magii a vnímala jsem každý kout, který se zde nacházel. A opravdu. Stály tam tři osoby. Kdo ví co jsou zač...
"Ehm... co s nimi?" znejistěla jsem.
"Elis! Uteč!" křikl najednou Max a podlaha pode mnou se začala pohybovat.
Zavrávorala jsem a chtěla z ní odletět, protože jsem netušila kdo s ní pohybuje. Bohužel jsem odletět nemohla, protože mi pevně svírala nohy. Ucítila jsem Maxovu magii a tak jsem se trošku uklidnila, ale co bude s ním? Jsou tři! Nemůže to zvládnout sám! A proč mě drží u země?! Ne... musím mu věřit...
Podlaha mě vhodila do jídelny na právě vycházející Ellu.
"Co se tady děje?!" hulákala zmateně.
"Všichni najednou upadly do nějakého transu a nechtějí se z toho probrat!" křičela dál, zatímco se se mnou zvedala ze země.
"Cože?"
Omrkla jsem jídelnu. Mezi hromadami stolů a židlí postávali postavy se skloněnou hlavou. Nikdo z nich se nehýbal, nikdo z nich nemluvil.
"Co se to-?"
"Aaagh!" ozval se tupý bolestný výkřik z chodby.
"Jsou tam tři lidi a trošku zdemolovali šatny." vysvětlila jsem rychle Elle.
"Takže asi bude boj, co?" zeptala se nadšeně Ella.
"Jo... asi jo." přitakala jsem a postavila jsem se vedle Elly, připravená na všechno. Snad...
Ze šaten se ozvaly kroky dvou osob. Byly svižné a rychle se sem blížily. Co nás čeká?
"Která z nich to je?" ozval se klidný mužský hlas z poza rohu.
"Nevíme. Obě používají vícero elementů. Nemůžeme vědět, která z nich ovládá oheň." ozval se druhý ženský."
"Oheň?" naznačila překvapeně pusou Ella.
Nepatrně jsem přikývla a s utišujícím gestem, jsem se obrátila zase ke dveřím.
"Očividně nemáme na výběr!" ozvalo se z chodby a celou místnost zaplavila voda.
