[ ELIS ]
Hlavu jsem měla plnou toho, co se stalo Aaronovi, když se profesorky na chvíli dotkl a jen jsem si mohla domýšlet, co se stalo Maxovi. Okamžitě jsem vyběhla ven z jídelny a proměnila se na vzduch. Vylétla jsem, jak nejrychleji jsem mohla až úplně nahoru k našim pokojům a proklouzla do toho Maxova.
"Maxi!" zakřičela jsem ihned, co jsem se proměnila zpátky.
Nic se neozývalo a vlastně tady ani nikdo nebyl. Vyděšeně jsem vyběhla na chodbu a sletěla zase dolů. Už jsem se chtěla rozběhnout k parku, když v tom mě k zemi srazila vlna husté černé magie.
Stěží jsem nabírala dech, který se mi při pádu vyrazil, a už jsme se musela bránit další vlně.
Mávla jsem rukou a vytvořila před sebou pevnou hradbu ze vzduchu, ale ten, co používal černou magii, na to měl jiný názor. Prudký nápor magie se opřel do mé hradby a začal ji ohýbat hned v několika místech. Jen s velkou námahou jsem ji stačila udržet vcelku.
Vzhlédla jsem a před sebou uviděla onoho blonďatého kluka, který teď už nevypadal tak neškodně a přátelsky jako dřív. Vlasy mu ztmavly a zuřivě se zmítaly v neviditelném větru. Oči měl černé, jako když se vás snaží zabít kuřecí démon a vzduch kolem něj se nepřirozeně tetelil.
Nebyl na něj příjemný pohled, ale on si pohled na mě vysloveně užíval. Jeho rty se roztáhly do úsměvu a odhalily jeho bíle zuby, divoce kontrastující s jeho zevnějškem.
"Co chceš-?" vykřikla jsem rychle, ale on proti mně vyslal další vlnu té husté černé magie.
Vystavěla jsem další hradbu, ale ne tak silnou jako tu předtím. Nevím, co se dělo a proč mi magie najednou tak rychle docházela. Byla jsem z toho poněkud zmatená a na chvíli jsem se přestala soustředit na hradbu, když jsem se snažila přeměnit si víc magie.
Černá magie s třískotem prorazila moji hradbu, ale tentokrát mě nesrazila k zemi. Uvěznila moje ruce ve strnulé poloze blízko těla a znemožnila mi tak jakýkoliv pohyb.
"Co jsi to za stvůru?" ozval se sladký hlásek, který nemohl patřit Levimu. Prostě nemohl.
Cítila jsem - teď už i na vlastní kůži -, jak magie kolem zhoustla. Normální člověk by si na ni teď i mohl sáhnout.
Polkla jsem a očima sjela k provizorním poutům kolem mých rukou, prozatím ignorujíc Leviho nesmyslnou otázku.
"Jak jsi mohla..?" řekl znova Levi tentokrát jiným hlasem, který určitě nepatřil jemu, a nechal nedořečenou otázku viset v vzduchu.
"Nechápu, co to tady děláš, já-!" černá magie mě začala drtit v místech, kde se mě dotýkala a zrovna příjemné to opravdu nebylo.
"Jak jsi mohla..?" znovu jiný hlas, jako by někoho napodoboval...-
"Přežít?" řekl nakonec, dost zřetelně a jasně, abych věděla, že to prostě není normální.
Samozřejmě, že to byl zase jiný hlas, ale tahle věc už mi vážně naháněla strach. Řekl slovo 'přežít' hlasem, hlasem, který znám tak moc dobře, že to prostě říct nemohl.
Ale on to řekl.
Můj hlas se objevil na jeho jazyku, můj hlas, který měl zůstat jenom můj, teď očividně umí napodobit ještě někdo jiný.
. . .
[ LIZZY ]
"Aarone já si vážně nemyslím, že budeš v pořádku." snažila jsem se říct co nejpevnějším hlasem, protože tohle mi prostě nikdo nemohl vymluvit.
"Vážně?" zeptal se přidušeně a zavřel oči.
Neměla jsem z toho zrovna dvakrát dobrý pocit, protože proč by zavíral oči?
Doufám, že se tady nechce zhroutit, protože to by fajn nebylo. Pořád se zdálo, že se jeho stav zhoršoval. Vlasy nebyly tmavě hnědé, ale pomalu začínaly přecházet do černé a kolem něj se objevovala zvláštní hmatatelná aura.
"Jo, vážně nevypadáš-"
Aaron mě nevnímal a nohy si zkroutil do tureckého sedu. Na čele se mu objevily vrásky od viditelného soustředění a jeho bílé zuby skously tmavý ret. Někde uvnitř jsme cítila, jak se jeho magie dala do pohybu a černá aura kolem něj začala pomalu řídnout. Žíly bledly a vlasy se opět barvily do původní podoby.
Teď nevím, jak se mám cítit. Trapně nebo uchváceně?
"Páni!" řekla jsme radši, abych si nepřipadala já sama hloupě.
"No vidíš." zašklebil se na mě Aaron a já si najednou vzpomněla, že ho vlastně zas tolik nemám ráda.
"Fajn, takže co to teď bylo?" obrátila jsem se na Zoe, protože ta mi připadala jako dobrý člověk na vysvětlování nepochopitelných věcí.
"Opak černé magie." pokrčila akorát rameny.
"Což znamená..?"
"Můžeš tomu říkat 'bílá magie' jestli chceš." odbyla mě a obrátila se směrem k parku.
"Je pořád tady, co?" zeptala se Laila a usmála se na Aarona.
"Jo. Cejtim ho." kývl Aaron a tak divoce se usmál.
"Lailo, počkáš tu s Lizzy?" usmála se na mě Zoe a s Aaronem se vydala pryč.
"Počkat, nechcete ho snad-" zabít?
Nedokázala jsem to říct nahlas a ani jsem nechtěla. Ať he to kdokoliv, musí to jít i nějak jinak než hned zabíjet...
"A co sis myslela?" zasmál se pobaveně Aaron.
"Některé věci jinak spravit nejdou, víš?" odvětila chladně Zoe, ani se neohlédla, jen pokračovala v chůzi.
"Hej-!"
"Lizzy, nech je. Jinak to prostě nejde." řekla Laila a chtěla mě chytnout za ruku, ale pak si uvědomila, že by to nebyl dobrý nápad a upustila od toho.
Naštvaně jsem sledovala, jak Zoe s Aaronem odchází pryč.
"Tohle bychom měli." usmála se Laila "Víš, takovéhle věci-" zarazila se uprostřed věty a já vím proč.
Cítila jsem to. Bylo to jako by všude a přece jen na tom místě kam šli oni. Něco silného a tak nějak mi to bylo proti srsti.
"Tohle je taky jenom jejich záležito-?"
"Myslím, že bys měla jít taky!" přerušila mě Laila a rozběhla se ven.
"Co to bylo?" zakřičela jsem, aby mě slyšela i ona, těch pár metrů přede mnou.
Trochu zpomalila a vážně se mi podívala do očí.
"Kdo by čekal, že naše kamarádka Elis bude až tak mocný mág." pronesla pouze a běží zase dál.
A já běžím taky, protože co jiného bych měla děla, že?
Následovala jsem ji až k začátku parku, kde už přihlíželi Zoe s Aaronem a nedělali nic.
Nic nedělali, i když bylo jasné, že by se něco dělat mělo.
Kolem Elis, která mi najednou připadala tak bezmocná, se vinuly viditelné pruhy černé magie a nevypadaly, že by jí nechtěly ublížit. Její výraz byl nic neříkající a přitom vystrašený a-
"Nebyl Levi zaříkávač?" špitla jsem, když jsem uviděla tu černou postavu stojící naproti Elis.
"Některé informace nejsou pravdivé." pokrčila rameny Zoe a zase se jenom koukala.
Magie kolem Elis ještě zhoustla a ona vykřikla.
"Neměli bychom jí nějak pomoct?" zeptala jsem se, když jsem si všimla krvavých šrámů v místech, kde se jí dotýkala magie.
"Jestli chceš nějak zabít tady hezounka v tomhle stavu, tak prosím." řekla Aaron, ale já ho už neposlouchala.
Rozběhla jsme se na Leviho s mým milovaným nazelenalým ohněm v ruce.
Lenost překonána ;)
Doufám, že se vám část líbila a kdyby byly jakékoliv otázky, tak se nebojte psát :)
Elis :3
