Neočekávaná láska

Chakram

Těsně před svítáním se ta holka odplížila z tábora a Thorinovi to bylo jedno. Většina trpaslíků ještě vyspávala, ale on ne. Nedokázal usnout, když byla poblíž - nevěřil jí. Každou noc byl vzhůru a sledoval jí. Jenže ona však poklidně spala. Občas měl chuť jí vytrhnout ze spánku, aby jí dokázal, že se tady mezi nimi nemá cítit bezpečně a že tu pro ni není místo. Mahal věděl, že po tom doopravdy toužil a nemohla za to pouze nedůvěra a to, že chtěl chránit své synovce před jejími úsměvy a křivkami nebo krásou. Hlavně před tím vším potřeboval ochránit sám sebe - jediné co ho uklidňovalo, bylo to, že by stejně u děvčete jako ona stejně nikdy neměl starý mrzutý trpaslík šanci.

Hořce se ušklíbl a zaťal ruce v pěst. Stejně na tom nezáleželo a on ani nechtěl, aby to bylo jinak. To že ho rozptylovaly jiné ženy, než vousaté malé a kulaté trpaslice - a zvlášť lidské ženy - bylo jeho malým tajemstvím, které si hodlal vzít sebou do hrobu, protože u krále nezáleželo na osobních touhách. I když představa, že bude lehat na lůžko s nějakou chlupatou trpaslicí, mu nebyla zrovna milá, stále potřeboval královnu z rodu trpaslíků. Jestli - až získají Erebor zpět - nebylo by tolerováno kdyby si za královnu zvolil lidskou ženu a pošpinil tak jejich svazkem Durinovu pokrevní linii tím, že by spolu počali potomka.

Jeho nenávist k Acelyn rostla s tím, jak víc o tom uvažoval. Nenáviděl ji už jen proto, že ho přitahovala. Nenáviděl, nenáviděl, nenáviděl.

Snažil se, aby se mu zhnusila, jenže ať její zralá hříšná ústa vyřkla cokoliv, nešlo to.

Odvrátil pohled stranou a musel se hodně přemáhat, aby neskočil pro nejbližší meč a nevydal se za ní, aby to skoncoval. Svět se začínal barvit do růžova a ptáci se probrali k životu. S rozbřeskem se začínali probouzet i jeho trpaslíci. Jeho rodina, přátelé a společenství.

Krátce pohlédl na Bombura.

Trpaslík se pozvedl do sedu a zkusmo pohnul rozbolavěnou rukou. V jeho tváři spatřil Thorin bolest ale už to nebylo tak nesnesitelné a Bombur se skoro usmál. Za celou dobu, kdy trpěl bolestmi, se ani jednou neusmál a moc toho nesnědl. Nyní však Thorin přihlížel tomu jak si Bombur ze svých zásob vytahuje jídlo a hltá o sto šest. Tvářil se u toho nanejvýš spokojeně. Krátce mu zacukaly koutky a zavrtěl hlavou. Únava na Thorina padala jako těžká zbroj a ne a ne jí ze sebe setřást.

Sám sobě se zapřisáhl, že dnes v noci se prospí - i kdyby měl někoho pověřit hlídkou nad Acelyn.

*

Acelyn se z jízdy na poníkovi div neudávila smrady - držela se na konci skupinky a tak jí do nosu chvíli co chvíli udeřil zápach žíní, výkalů a potu všech před ní. Alespoň jí už přestala většina trpaslíků ignorovat. Od toho co pomohla Bomburovi uběhli tři dny a puchýře mu pomalu začali splaskávat, jak mu z nich pravidelně odsávala hnis a tělní tekutiny. Od té doby s ní začali komunikovat o trochu víc, ale stále bylo jasně znatelné, že jí nevěří - nejvíc ze všech Thorin. Jasně jí dával najevo, že zde není vítána a že kdyby to záleželo na něm tak by jí shodil z nějakého útesu. Ušklíbla se - kdyby měla štěstí, strhla by krále trpaslíků sebou do propasti.

Čím více se výprava vzdalovala od Hobitína - odtamtud podle všeho začala svou pouť - tím více se její cesta zdála divočejší zarostlejší a tak nějak nebezpečnější.

Zachmuřila se. Věděla, že musí přejít přes Mlžné hory, Hvozd a budou skoro u jejich cíle, ale stále si nebyla jistá. Okolí před úpatím Mlžných hor znala, ale za ně se nikdy nepodívala ani se dosud nezajímala o to, co se za nimi nachází. Jen doufala, že ne to, co si myslela.