Neočekávaná láska

Acelyn VS Kili

Pár dní putovali lesy a Acelyn se začala sama sebe ptát, zdali jí čtrnáctina Ereborského pokladu stojí za takovou strašnou nudu, která tu panovala od jejího příchodu. Jediný, kdo s ní mluvil, byl Gandalf. Starý čaroděj byl velmi hovorný, zvláště když začal mluvit o tom jak jí Thorin Pavéza, král pod Osamělou horou, - jak jí prozradil - nemohl ani cítit. Také jí postupně představil všechny členy výpravy a něco málo jí o nich řekl.

,,Stále jste nabroušená, má milá?" Optal se Gandalf, jeho dlouhý špičatý klobouk se mu pohupoval na hlavě, společně s pohyby jeho koně.

,,Oh, to ne. Nejsem," řekla a usmála se. Od jejich setkání setrvávala v lidské podobě a ani jednou neodkryla chakram. Thorin jí totiž při předávání poníka sebral všechny zbraně a řekl, že je dostane zpět, až je bude potřebovat. Bylo zjevné, že jí nevěřil. Chakram měla však stále u sebe a kdyby přišlo na věc, zvládla si poradit i s holýma rukama.

,,Náš vůdce umí být přehnaně nedůvěřivý, ale tací už jsou holt králové," zasmál se svým typickým laskavým smíchem a popojel blíže k Balinovi, aby se ho na něco optal. Než ducha uzamčeného v těle člověka, spíš připomínal dědečka. Acelyn raději upřela svou pozornost jinam, k zraněnému trpaslíku.

Krátce sjela Bombura pohledem. Oteklé rameno měl v obvazech a klimbal na poníkovi, přičemž mu po těle skapával pot. Nejspíš mu Ori rameno vrátil do kloubu špatně.

Odvrátila oči stranou. Mohla by mu pomoct, kdyby jí k němu pustili. Zkoušela to. Hluboce si povzdechla a zahleděla se na západ. Tam, kdesi za horizontem a ještě dál, byl její domov – domov, do kterého se nemohla vrátit. Začala se pomalu ztrácet ve vzpomínkách a probral ji z nich až Thorinův pronikavý hlas: „na noc se tu utáboříme." A sesedl elegantně z poníka. Acelyn ho šťastně napodobila. Dívka měla rozbolavěný zadek ze sezení na tom tvorovi. Nejraději by na sebe vzala svou druhou podobu a běžela několik mil před celou výpravou.

,,Já, Gandalf a Balin projednáme další postup výpravy," řekl nahlas a všichni mu věnovali svou pozornost, „lovu se ujmou Fili a Kili, o Bombura se postará Ori, Gloin a Dwalin obhlédnou okolí, zdali je to tu bezpečné, Bifur a Bofur si vezmou na starost poníky, Dori připraví jídlo a Nori společně s Oinem rozbalí tábor." Všechny sjel příkrým pohledem a po chvilce se zastavil ledovýma očima na Acelyn.

,,Zbytek dřevo." Otočil se na patě a odešel za čarodějem a Balinem. Zbytek. Za celou dobu jí neřekl jinak než zbytek a každý den to bylo to samé. Zbytek dřevo. Vyplázla na něj neuctivě jazyk a odešla do přilehlého lesa.

Když si byla jistá, že ji neuvidí ani slídivé oči Filiho a Kiliho, kteří se vydali na lov, změnila svou podobu. A bylo to úžasné. To tělo - síla a rychlost v něm. Smysly tak nabroušené, že by jimi mohla kácet stromy. Rozeběhla se na náhle lehkých nohou a běžela co nejdál od tábora. Její uši zaslechly vodu a tak změnila směr - bylo jí jedno že se celá trpasličí výprava zjevně nevěnovala své hygieně, ale ona rozhodně ano.

Doběhla na místo, kde do malé lesní tůňky kapala voda ze skalního převisu nad ní. Ach ty smysly - bez nich jako by na ní někdo hodil přikrývku a ona se nemohla dostat ven. Jako by byla slepá.

Shodila ze sebe všechno oblečení a skočila do vody bez ohledu na to, jak byla studená nebo hluboká. Nádherný pocit jí pohladil zpocenou kůži a smýval z ní všechnu nečistotu a smrad táhnoucí se z koňských žíní. Acelyn si opláchla své nádherné zvlněné červánkové vlasy a potěšeně zamručela. Cítila kolem sebe vůni lišejníků, mechů a minerálů tak silně až jí to ucpávalo nos. Její duše zpívala radostí, skotačila a tancovala. Zářivě se usmála na svět okolo sebe pohlcený nastávajícím večerem a potom se rozvzpomněla. Dřevo.