Neočekávaná láska

Bylo, nebylo...

„Bylo, nebylo, v dávno zapomenutém světě žila malá princezna, která velmi milovala své království. Dívenka však měla v srdci divoký oheň a proto byla velmi osamělá. Na pobřeží zeleně smaragdového oceánu nebyl nikdo, kdo jí rozuměl a tak se vydala hledat dál.
Hledala a hledala, až se nakonec ztratila v srdci temnoty.
Které spálila na popel."
Gandalf nakrčil obočí.
„Na pohádky jsem už příliš starý, příteli."
Pan Elrond mu věnoval svůj obvyklý pohled plný trpělivosti, kterou mu přinesly věky prožité na Ardě.
Avšak něco v jeho očích bylo chladné jako vítr severních pustin.
„Kdybych Vám pověděl pravou verzi toho příběhu, tak byste neměl na pohádky ani pomyšlení."
„Takže se bavíme o strašidelných historkách?"
Elf se ušklíbl.
„Když jsem byl kluk, už tehdy ta pověst byla velmi stará," na chvíli se odmlčel a zadíval se kamsi za horizont, jako by dokázal dohlédnout až k onomu oceánu, k onomu paláci ze skla a slonoviny a k malému děvčeti, které mělo prožít sta tisíce let, „povídalo se o tom, že naši velcí předchůdci Valar byli pouhými uprchlíky z jiného světa. Nižšími bytostmi, které už nebavilo žít ve stínu svých Mocných, a tak opustili svou domovinu, aby stvořily tu naší."
Gandalf se nejistě uchechtl.
„S dovolením, pane Elronde," položil vrásčitou ruku na Elrondovo rameno, „jsem čarodějem z řádu Istari. Kdyby bylo něco takového vůbec možné-„
„Jen sám Eru ví, co je vše možné," skočil mu rázně do řeči Elrond a zavrtěl hlavou, „doteď jsem taky nevěřil, ale teď... když jsem ji viděl, když jsem cítil tu prastarou moc," náhle úplně ztratil slova.
„Myslím si, že není vůbec dobré, že je zde."
„Brzy odejdeme," slíbil Gandalf mírně.
Elrond znepokojeně mlaskl.
„Chtěl jsem říct, že není dobré, že si nějak našla cestu do našeho světa."
A v tu chvíli Gandalf pochopil, že byl konec všem žertům, a tak nechal svého starého přítele vyprávět hezky od začátku.

*

Bylo, nebylo, ve světě za Tisícem hvězd, žila dědička mocného rodu, jež toužila být milována. Skrývala v sobě nespoutanou ničivou sílu, pro kterou lidé trpěli, zabíjeli a obávali se jí. Rodiče se jí zřekli, když byla ještě v kolébce a nechali ji před branou očistce, kdesi ve stokách Argaarnu. Cítili totiž, že jednoho dne nepřinese nic jiného než bolest a utrpení, a proto tímto zoufalým činem – stejně ohavným jako vražda – zanechali své jediné dítě napospas osudu.
Vábení moci, která se snažila děťátko ochránit, přivábil královnu zoufale toužící po vlastním potomkovi a ta se dívky ujala. Pojmenovala ji různými jmény, dala titul královského rodu a ustanovila ji svou dědičkou.
Princezna Arcania Cellon Essara L'Ysolde Nemora Lykandrysová vyrůstala v paláci na pobřeží velké vody v největším městě na kontinentu, a měla vše, po čem její srdce zatoužilo.
Ale zoufale jí chyběla láska.

Láska, která jí nakonec přinesla jen zkázu.

Pověsti samotných Valar, Thingol 406 Prvního Věku

*
Thorin poslední večer v Roklince nehodlal nijak dát najevo neklid.
Nenápadně svým společníkům sdělil, že nadešel čas odchodu, a s prvním paprskem zítřejšího rána už po nich zůstanou jen prázdné prostory.
Gandalf se právě účastnil té jejich slavné porady, ale Thorin si dal dvě a dvě dohromady, jakmile uviděl že elfské stráže opouštějí své pozice, aby ohlídali bezpečnost nových hostů.
Naskytla se možnost vypařit jako pára nad hrncem.
Budou však muset pokračovat bez čaroděje a doufat v brzké shledání – elfové je nehodlali nechat jen tak odejít, ne když se chystali vzbudit spícího draka v Hoře, to bylo jisté.
Právě se se soumrakem plíživým krokem blížil k Acelyným komnatám, aby jí rovněž řekl o jejich plánu.
Netušil vlastně, kde jsou a tak nenápadně sledoval elfskou služebnou, jež nesla dívce čisté lůžkoviny.
A jak poznal, že je ta elfka nese Acelyn?
Služebná se nervózně ohlížela, byla zpocená a každý nenadálý zvuk způsobil, že sebou polekaně trhla. Všichni elfové byli jako na trní, když šlo o Acelyn a Thorin nechápal proč.
Když se konečně služebná zastavila před olivově zelenými dveřmi ve spleti labyrintu chodeb s vytesanými stropními klenbami, zhluboka se nadechla a jednou udeřila do dveří.
„Ano?"
„Nesu čisté prádlo, madam," vykvíkla služka a hlas se jí málem zlomil.