Neočekávaná láska

Pád

Zkrvavená rudozlatá hlava. Potrhané oblečení. Zbídačená tvář.
To všechno Thorin zaznamenal během vteřiny, kdy se otočil za zvukem hrdelního vřeštění nějaké ohavné potvory a následného nárazu, jenž se rozlehl jeskyněmi jako úder kladiva o kovadlinu.
To všechno a mnohem víc.
Když si uvědomil, že se Acelynin hrudník zvedá a zase klesá, padl před ní na kolena.
Thorin sice byl král bez koruny, ale i jako takový si sám nemohl dovolit pokleknout před ničím a před nikým, nebo ukázat slabost, jakou projevil, když se jeho rty zachvěly téměř úlevným vzlykem.
,,Je naživu?"
Zlověstné posměšky nepřátel Thorinovi nepronikly pod kůži, a ta jeho zatracená otázka nebyla určena nikomu jinému, než jemu samotnému. Prostě to potřeboval říct nahlas, aby uvěřil.
Další slova téměř neslyšel, oči upíral k Acelyn a děkoval Mahalovi, nebo komukoliv, kdo zachránil jeho...
,,Povězte, je snad ženou někoho z Vás?"
Na malou chvíli nastalo zvláštní ticho.
,,Je má."
Thorinovi se zúžil celičký svět do tohohle jediného momentu.
,,Thorine-"
,,Je to má žena a já žádám o její propuštění," slyšel se říkat, sotva chytajíc dech a dunění krve v uších tak hlasité, že nevyslyšel žádné varování, které mu chtěl jistojistě Dwalin uštědřit.
Tohle rozhodnutí bude mít následky, a to ne zrovna takové jaké by si mohl v tak nejistém postavení dovolit. Veřejně prohlásil Acelyn za svou, před svými nejbližšími, rodinou a přáteli.
Vypořádám se s tím později, slíbil sám sobě, a sledoval skřetův nehezký škleb, který se znatelně rozšířil.
,,Nevím o nikom, kdo by kdy propouštěl mrtvolu."
Thorin sotva skryl touhu zabít to hnusné monstrum, když jeho pařáty přelétly po Acelynině boku v majetnickém gestu.
Díval se na její stále zvedající se hrudník v mělkých nádeších, a na malou chvíli se sám sebe musel ptát, jestli jen nesní.
,,Není mrtvá, stále dýchá," namítl slabě.
Smích Gobliního krále byl jako hladový krkavčí skřek.
,,Ale bude, až s ní skončím," odmlčel se, aby napjal tuhle chvíli, víc než bylo nutné, ,,po naší svatební noci."
Thorin se nestihl ani nadechnout a pouze vytřeštil oči nevěřícností, než ho jako na povel popadly pařáty skřetích přisluhovačů. Trhal sebou, bránil se končetinami.
,,Ani se jí nedotkneš!" Zařval zpět na Krále goblinů bez sebe vzteky a zuřivostí.
Nedovolí to - nedovolí, aby jí jakkoliv zneuctil, a když si jen představil, že by taková ohavná obluda pojala Acelyn na loži...
Žaludek mu udělal pár kotoulů a jeho mysl začala vřít, srdce běsnit, v očích odhodlaný výraz. Vrazil loktem do goblina za sebou, dupl mu silou na rozšklebené prsty na podlouhlých nohou, tak silně, že zaslechl křupnutí po kterém následovalo vřeštění bolestí.
Thorin nezaváhal - z otočky udeřil pěstí druhého věznitele a na malou chvíli byl volný. Viděl jeden směr, jeden cíl.
Rozeběhl se k Acelyn.
,,A co s tím uděláš, králi bez koruny?" Vysmál se jeho počínání Gobliní král a sevřel bezvládné ženské tělo v prstech výhružně pevněji, ,,jestli uděláš ještě byť jen jediný krok, nebudu váhat a rozmáčknu ji jako přezrálou švestku."
Thorin se prudce zastavil zvažujíc své možnosti. Stihl by mu vrazit louč, planoucí po jeho pravici, do oka dřív, než by ublížil Acelyn?
Nejspíš ne, uvědomil si, zatímco stál na místě jako přimražený, sledujíc obtloustlé prsty, jak pomalu znemožňují dívčino dýchání. Hleděl na Acelynin hrudník, jak bojuje proti síle obtloustlého monstra a nikdy víc si nepřál prolévat krev, než právě teď, ale...
Veškerá bojovnost z něj opadla, protože když si musel vybrat, buď její život, nebo svobodu, zvolil ji. Vždycky by si vybral ji.
Nevěděl jestli by z tohohle poznání měl být zděšen, odporovat mu nebo ho přijmout.
,,To jsem si mohl myslet," zaburácel Gobliní král a pozvedl Acelyn do vzduchu přímo nad hlubokou propast skřetí sluje, ,,předejte zprávu Azogu Znesvětiteli! Máme to, po čem tolik baží!"

---

Acelynina mysl běžela na plné otáčky, jako zapasovaná ozubená kolečka ukrývající se v kompasu. V jednu chvíli nemohla pobrat to, že jí chce znásilnit Gobliní král - a že mu je jedno jestli u toho bude živá nebo mrtvá - a potom...
Thorin.
Trpaslík, který se musel pomátnout, protože cítila jeho volbu ve vzduchu, v každém nádechu, v každé sekundě která uběhla od těch osudných slov.
Cítila i nesouhlas zbytku společnosti s ní spojený.
Nejspíš to udělal jen aby ji zachránil, namlouvala si. Takové radikální rozhodnutí mělo daleko od natažených prstů a nejasné nabídky, kterou učinil, než šlo všechno do pekel.
Avšak něco v jejím srdci doufalo v opak.
Gobliní král jí držel ve vzduchu nad propastí.
Jak to poznala?
Cítila prudký zdvižný pohyb jeho pařátu a průvan tahu ze dna propasti, kterou zahlédla cestou sem. Nebylo těžké si domyslet, co se chystá udělat, pokud se Thorin nepodvolí jeho vůli.
Acelyn se snažila přemoci svou bolest a necitlivost v nohou, ale zatím byla jako nemotorné batole, které se nevzmůže na nic víc, než lezení po všech čtyřech.
,,Zavřete ho do kobky a nechte ho tam hnít dokud si pro něj Bledý skřet nepřijde," doprovodné jásající krvežíznivé skřeky naplnili celé město symfonií smrti, a král hodlal svému lidu vyhovět, když vzápětí dodal:
,,Ostatní zabijte."
V tu chvíli se strhla divoká vřava. Ohavní zplozenci toužili po krvi trpaslíků, Thorin vydával rozkazy v jazyce Khuzdum. Slyšela jak Kili něco křičí na svého bratra. Řev a hnilobný zápach ze chřtánů goblinů naplnil celou sluj, jako smrad mrtvých ryb ze slumového tržiště Říčního města v jejím dávno ztraceném světě.
,,Thorine Pavézo!" Zaburácel Gobliní král, ,,sice tu maličkou budu muset nejspíš znovu poskládat, až jí budou moji poddaní seškrabávat ze dna jeskyně, ale za tvé utrpení mi to stojí," na chvíli se odmlčel a Acelyn se zadrhnul dech v hrdle, ,,protože nic nebolí, tak jako zlomené srdce."
,,Ne!"
Acelyn nestihla ani ceknout, než se pod ní vytratila smrdutá hrubá skřetí kůže a ocitla se ve vzduchu.
Vší silou se soustředila, aby nevykřikla, - kdyby to udělala, připravila by se tím o moment překvapení - když jí uchvátil volný pád, a jen pouhou sekundu dopřála gravitaci, aby jí odnesla mimo dohled trpaslíků, než otevřela jantarové oči.
Dobře že ta sekunda stačila na to, aby se její tělo přemístilo o dobrých dvacet stop níž.
A níž, a níž.
Acelyn padala stále hlouběji, točila se vzduchu, kolem ní se jako ve víru míhali goblini, zběsile uhánějící po mostech. Odpočívadla hrubě vytesaná do bočních stěn sluje a ozdoby z kostí, zubů a lebek byli snad všude, stejně jako rozvěšená shnilá střeva a místo korálů byla ověšená uřezanýma ušima.
A právě do takové sítě se se žuchnutím zamotala, a sama sebe se ptala, jak mohou být orgány ve stádiu rozkladu tak pevné, že jí udrží?
Vzpomněla si na pavoučí sítě - jejich vlákna jsou tenká, ale dohromady tvoří pevný celek, a past, ze které se dostává jen horko těžko.
Acelyn se navalilo, když jí do nosu udeřil pach zkaženého masa. Bolest, nebolest začala sebou trhat a škubat ve snaze skutálet se po síti ze střev na jedno z menších odpočívadel od něhož se táhl nejbližší cíp celé devíticípé sítě.
Pod sebou měla stále propast a nad ní zuřila bitva. Musela jim pomoct, opakovala si horečnatě, zatímco se lepila k visícím míchám, tkáním, střevům a snažila se příliš nevnímat skutečnost, že ty které potrhala svými chabými pokusy o útěk, byly stále plné výkalů, a že jí všechno svinstvo teklo po potrhaném oblečení a místy se dostalo na kůži.
Dělej, Acelyn!
Vztekle vykopla nohou a při tom prudkém poplašeném pohybu se jí zakousla do stehna prudká křeč.
Vykřikla, zaťala svaly na břiše a vyšvihla se dosedu, načež se stočila do strany a válejíc sudy se skutálela po cípu až na odpočívadlo.
S těžkým dopadem se svalila na tvrdou kamennou podlahu odpočívadla.
Do zad, boků a paží se jí zakously ostré výčnělky minerálů rostoucí z hory. Zhluboka dýchala, žluč se jí hrnula do krku, zatímco se přiměla zvednout na loktech.
Před oči se jí svezly slepené vlasy, ale i přes ně zahlédla ženoucí se gobliny po mostě jen jeden yard před ní. Zatím si jí nevšimli.
Acelyn se jen se sebevětším úsilím postavila na slabé nohy, v nichž cítila bolest, křeče a mravenčení. Tělo se jí třáslo v horečce, pot zmáčel všechno oblečení, které na ní zůstalo viset ve změti potrhaných cárů látky.
Jakmile se odtud dostane hned ho vyhodí, i kdyby měla chodit mezi trpaslíky nahá!
S tímhle ubohým slibem udělala krok vpřed. Koleno se jí podlomilo, tak že se musela zachytit dlaní o stěnu, která se jí vydrolila v prstech, a ona zase skončila na zemi.
Se zavrčením se přetočila na záda.
Znovu.
Potlučená Acelyn se opět postavila.