Neočekávaná láska

Nevěsta skřetího krále

Svět se změnil v barevnou šmouhu, tepající bolest ve spánku a šimraní v nose, když Acelyn konečně otevřela oči.
Tlumené světlo jí bodlo jako dýka vražená přímo do lebky, a musela několikrát zamrkat, aby se jí podařilo zaostřit na svět okolo sebe. Před nosem měla však jen suchou hlínu a kameny. Sakra.
Ležela bez hnutí, a snažila se uvolnit ztuhlé hrdlo, přičemž v ústech měla sucho jako troud. Kdo ví, jak dlouho tam ležela?
Jestliže se nacházela někde v údolí, kam spadla, musela být v bezvědomí víc jak dvacet čtyři hodin, když půda stihla vyschnout od deště. Jen samé odhady, pomyslela si hořce, když se se zasténáním otočila na zubožená záda.
Nad hlavou měla šedou oblohu bez jediné známky života, bez jediného zakvílení větru.
Acelyn znovu zamrkala.
To nebyla obloha, ale šedý kámen.
Kde byla? Kde byli ostatní?
Acelyn se pokusila zvednout, ale její tělo zůstalo v jedné poloze a naprosto v křeči. Tenhle druh bolesti jí byl známý, jako starý přítel.
Musela použít magii aby se zachránila, ačkoliv si toho moc nepamatovala.
Její moc měla v povaze dělat si co chce, a nenechat Acelyn umřít, za jakoukoliv cenu. Například za to, že se nebude moct postavit na nohy, protože málem vyhořela.
Tiše zavrčela a zaťala dosud špičaté zuby. Stále se neproměnila do lidské podoby. Acelyn pohnula rukou o pár centimetrů a div nevykřikla. Bude trvat pár hodin, možná několik dní, než se dá do pořádku.
V její mysli střídala jedna nadávka druhou, než se konečně zvedla do sedu a čelo měla celé orosené ledovým potem jako v horečce.
Acelyn byla zjevně v jeskyni, avšak ne hluboko v hoře, protože děravým stropem prosvítalo světlo. Takže byl den.
Na podlaze byly rýhy, rozrytá suchá půda a když se podívala na rukávy svého oblečení, zjistila, že jsou hnědé od prachu a hlíny. To znamenalo, že ji sem někdo dotáhl. Okamžitě, i když s bolestným zaskučením, sáhla po zbraních.
Neměla je - ani chakram, ani Ace a Lyn.
Cítila se jako kdyby skočila do moře s krvavým flákem masa ve spodním prádle a jen čekala až jí dostane nějaká potvora. Opatrně pozvedla dlaň před sebe a zamračila se, když jí píchlo v lokti.
Jen trošku, připomněla si v hlavě a její prsty obtočil malý jiskřivý ohnivý jazyk. Možná bylo dobře, že se neproměnila zpátky, když její jedinou zbraní nyní mohla být magie. Kdyby byla schopna vstát ubránila by se holýma rukama, ale takhle...
Nestačila dokončit myšlenku a její uši zaslechly tiché plíživé kroky a jakési mrmlání. Acelyn zavřela oči, uvolnila se, zklidnila dech a uhasila oheň v ruce, stále však byla připravená ho povolat. Předstírala, že je stále mimo sebe, když se jeskyní rozlehl funivý dech a jakési tiché skřeky.
Jakoby si příchozí něco neustále tiše povídal, dost nesrozumitelně i pro Acelyny protáhlé citlivé uši.
Onen příchozí se k Acelyn přiblížil, pobíhal zmatečně okolo ní a jeho vůně...
Byl to skřet - nějaký poddruh, možná goblin a každopádně nepřítel. Už už se chystala povolat oheň, ale slova, která vyřkl jí přiměl počkat s útokem.
,,Krááásnáá, krásnáá," doplnil něco v černé řeči, jíž Acelyn nerozuměla.
Acelyn věděla, že skřeti neuznávají krásu, lásku a prostě nic obyčejného normálního. Budují své sluje, lační po krvi a taky po nadvládě. Nikdy neslyšela, že by měl skřet něco jako... city.
Opatrně pootevřela jedno oko.
Goblin byl poměrně malý, jeho shrbená záda plná jizev opásaná pouzdrem na zbraň se špinavě leskla. Končetiny měl nepřirozeně dlouhé a šlachovité, na krku posazenou obscénně tvarovanou hlavu. Jeho oči těkající zběsile všemi směry žlutě svítily i v přítmí jeskyně.
Acelyn byla zhnusená, když viděla jak mu z pahýlů, které by měli být zuby, stékají krvavé sliny po špičaté bradě.
Celou dobu něco syčel, a nevšiml si, že jeho krááásnáá kořist už je vzhůru.
Nemohla se přimět ho zabít, ne hned.
Goblin se na ní zprudka otočil, a ona nestihla zavřít oči. Odskočil a tasil zbraň, vycenil ohavné zuby.
,,Nehýbaat," cedil a zlověstně vrčel. Jeho syčivý hlas byl jako předzvěst bouře.
Acelyn ho poslechla, snad jen proto, že nemohla.
,,Ruceeeeeeee."
Poslušně je zvedla před sebe a tvářila se děsně vyděšeně, když goblin hrubě popadl její zápěstí a přitisknul je k sobě, načež je svázal lýkovým provazem.
Jako kdyby ho vmžiku nemohla spálit a osvobodit se.
Goblin provaz utáhl a odstoupil.
,,Vstááát," přikázal.
Acelyn zavrtěla hlavou.
,,Vstááát!" Zařinčel a postrčil jí zbraní necitlivě do nohy.
Zatvářila se polekaně.
,,Nemohu," vzlykla hraně a zaskučela bolestí.
Goblin zmateně zamrkal. Acelyn nemusela předstírat třas v rukou, když se pomalu chytla za nohu a kňourala o sto šest.
Goblin strčil zbraň do pochvy na zádech a hrubě Acelyn popadl za torso, načež jí vyšvihl na své kostnaté rameno.
Vyjekla, když se povážlivě zakymácela, ale goblin jí držel pevně, zarýval své shnilé pařáty do měkkých oblin jejích stehen. Červánkové vlasy se jí svezly do obličeje a některé prameny byli slepené krví.
Acelyn byla zvědavá, kam jí zanese, a jelikož se nemohla sama od sebe skoro pohnout, byla vděčná za to, že se může svézt - dokonce i když to svezení znamenalo gobliní hřbet a osahávání nohou a zadku.
TIše polkla. Goblin něco mrmlal v černé řeči, rychle a křiklavě, když se svižným plíživým krokem vydal kamsi do útrob jeskyní.
Acelyn uvolnila své tělo aby získala tolik pohodlí, kolik jen bylo možné. Musela nabrat sílu, a tak poslušně, jako správný zajatec, mlčela a nechala se odnést. Ať už to mělo být kamkoliv.