Nedosažitelní [Ereri]

2.

,,Schop se Erene. Je to jenom malej skrček s kamenným výrazem. Uklidni se!" Zaťukal jsem na dveře od kabinetu a čekal než mi někdo odpoví.
,,Hm dále." Ozvalo se zevnitř. Pomalu jsem chytl kliku a otevřel.
,,D-dobrý den, já mám pro vás ten projekt."
,,Jo, dej mi ho sem." Podíval se na mě od hlavy až k patě a nasadil si brýle. Byl nehorázně hezkej...
,,No nějaký chyby tam jsou, No ale dám ti ještě za 2. A teď už padej na hodinu." A zase si dal nohy na stůl. Malém jsem se tam z něho posral. Beztak jsem byl rudej jak rajče.
,,N-naschle." Rychle jsem se otočil a odešel.
,,Nedostal si snad stojáka Erene?" Zeptal se mě Armin.
,,Jak si věděl že jsem tady!? Ty mě sleduješ?"
,,Neodpověděl si mi na otázku."
,,Ne, nic jsem z toho skrčka nedostal. A ty jsi mi taky neodpověděl na otázku."
,,Ne nešpehuju tě, bylo to jasný že budeš tady, mám nějaký IQ." Uchechtl se.
,,Seš nejakej rudej." Podíval se na mě.
,,Ne, nejsem... Ughh, musíme na hodinu! Tak dělej, teď je biologie." A táhl jsem ho za rukáv.

Zbytek školy byl nehorázně nudnej, venku pršelo. Dvakrát vypadla elektrika a všichni měli chuť umřít. V četně mě.

,,Hej Erene? Mas deštník? Venku lije jak z konve." Zeptal se mě Armin
,,No mám, ale jenom jeden. Tak můžeš počkat u nás než přestane pršet. Nebo tě můžu jít doprovodit, kdyby jsi chtěl." Navrhl jsem.
,,Jo tak díky, kdyby ti to nevadilo. Mohl by jsi mě teda doprovodit?"
,,Kdyby mi to vadilo tak ti to asi nenabízím ne?" Zasmál jsem se a obejmul ho.

*po půl hodině*

,,Tak čau zítra ve škole." Rozloučil jsem se s Arminem a šel domů. Dal jsem si sluchátka do uší a procházel okolo různých domů. Párkrát jsem stoupl do nějaké té louže, takže moje boty nevypadala dvakrát nejlíp.
,,Konečně doma!" Vydechl jsem a svalil se na gauč. Podíval jsem se na hodiny a bylo pět... Ještě že nemusím nic dělat do školy. Cinklo mi upozornění z Bakalářů. Otevřel jsem je a klikl na ikonku suplování. Malém jsem dostal infarkt. Budeme mít 2 týdny v kuse kazdej den Ackermana na japonštinu... No tak já se stehuju, naschledanou. Beztak jednou v ty hodině dostanu stojáka... No to mě poser... No, ale budu to muset nějak přežít.

*Druhý den*
Ve škole

,,Teď máme japonštinu ne?" Zeptal se mě Armin. Jenom jsem kývl a padl jsem na lavici.
,,Hej. Ses v pohodě?"
,,Jo, naprosto. Jenom budeme mít tedka Ackermana jako supl na japonstinu. Ale jinak jsem v pořádku." Usklibl jsem se.
,,No to nene. Počkej..."
,,Co je zas?" Jsem zvědavej co z něho vypadne za sračku teď.
,,Ty ho miluješ!" Vyvalil jsem oči. A zvedl se z lavice.
,,Ses posral ne?! Nějaký čtyřicetiletýho trpaslíka!? Ne díky..." Ale, něco na tom bude...
,,Ale joo. Vždycky se červenáš když s ním mluvíš." A tohohle si všiml jako jak.
,,Armine, přestaň fetovat a dej mi radši opsat ten úkol abych nedostal kouli."
,,Něco na tom ale bude. Jo, tady máš." Vzal jsem si sesit a rychle se to snažil opsat. Zvonek oznámil začátek hodiny.
,,Tak, dobrý den. Budu tady teď suplovat zhruba 2 týdny za vašeho učitele. Otevřete si učebnici a udělejte tam nějaký cvičení. Je mi to celkem ukradený. Hlavně buďte z ticha ať si všichni myslí že se učíte." Řekl a sedl si. Skoro ho nebylo vidět. Byl taaak roztomilej.
,,Erene nečum na něho a dělej něco." Vzal jsem si učebnici a jenom v ní listoval. Celou hodinu se na mě díval. A já mu ten pohled párkrát oplatil. Navázali jsme oční kontakt a já cítil jak rudnu. Rychle jsem sklopil hlavu.
,,Doufám že jste něco udělali. Úkoly si vyberu v pátek. Ať máte čas si to opsat. Za 2 minuty zvoní, tak si už zabalte."
,,Kdyby takhle učil ten starej dědek, tak možná z japonstiny projdu." Řekl Armin směrem ke mě. Ale já ho absolutně nevnímal.
,,Hej Erene! Haló. Země volá Erena... A prej ze ho nemiluješ... Mám tě přečtenýho."
,,Ale hovno! Proč mě furt podezíráš, jenom jsem přemýšlel..." Ja fakt neumím lhát...
,,A dělej teď píšeme z matiky." Řekl jsem a zvedl se z lavice a začal si balit věci.
,,No jo furt..."

*v pátek*

,,Doufám ze más ten úkol do ty japonstiny." Zeptal se mě ustaraně Armin. Japonština byl poslední předmět co máme v pátek.
,,Ne nemám a je mi to jedno."
,,Seš fakt nepoučitelnej..." Ale v tom začalo zvonit.
,,Sedněte si. Takže, teď si vyberu vaše úkoly." Řekl ve dveřích Ackerman. On je tak maličkeeej. Vybral si je od všech, dokud nepřišla řada na mě.
,,Yeager, úkol." A nastavil ruku abych mu ho podal.
,,Nemám ho."
,,Že mě to vůbec překvapuje. Po hodině za mnou přijď do kabinetu..."
,,Uuuuuu." Řekl Armin vedle mě.
,,Drž hubu..." Zamračil jsem se.

*Po hodině*

,,Tak já jdu do toho kabinetu jo? Tak se měj a užij si víkend." Usmál jsem se na Armina.
,,Jojo, ahoj. A ať si sednes." Mrkl na mě
,,Kokote..." A šel jsem směrem ke kabinetu. Zase jsem byl vyklepanej. Co se to se mnou děje?... Došel jsem ke dveřím a lehce zaťukal. Slyšel jsem jen nějaké zamumlání tak jsem chytl kliku a pomalu otevřel. Nakoukl jsem dovnitř. Seděl za stolem a díval se do nějakých papíru. Byl tak hezkeej.
,,Um dobrý den. Měl jsem se za váma po hodině stavit. Tak jsem tady." Řekl jsem potichu. Začal jsem se červenat, tak jsem radši sklopil hlavu a koukal do země.
,,Jo, ty jsi neměl ten úkol že?"
Jenom jsem na to kývl hlavou ale neodvrátil jsem zrak od země.
,,To už je po 5. co ho prej nemáš. Proč na to sereš?" Mlčel jsem
,,Odpovídej..."
,,N-nevim..."
,,Zeptam se tě na jednu věc." Zvedl se ze židle a šel směrem ke mě. Couvl jsem o krok dozadu ale narazil jsem do dveří. Jsem v pasti!
,,Ty se mě bojíš?..."

___________________________________________

Konichiwaaa! Další část je tu. Tentokrát vás nechám trochu napínat. Hej, ale čte tyhle "psaníčka" na konci těch kapitol vůbec někdo? :D