Nedosažitelní [Ereri]

11.

Zvedl jsem se z místa a šel k Levimu do kabinetu. Zaťukal jsem na dveře a otevřel je.
,,Levi!" Vypískl jsem.
,,Erene! Už jsem myslel že nepřijdeš." A šel ke mě, aby mě mohl obejmout. Potom mě na chvíli pustil a pak políbil. Začal se mnou couvat k jeho stolu na kterej mě následně položil, stále v polibku.
Udělal mi nekolik velkých cucfleků. Uh, já ho zabiju. Pak se mi zpátky přisál na rty a sjel mi rukou pod triko. Škubl jsem sebou, měl ji děsně studenou.

Ale najednou jsem slyšel nějakou ránu.
,,A prej že s ním nespíš..." Rychle jsem se otočil, ve dveřích stál Armin... Ta rána byly jeho sešity který si nesl v ruce. Nejspíš do francouzštiny... No kurva...
,,Ne Armine, počkej já ti to vysvětlím."
,,Nic vysvětlovat nemusíš... Viděl jsem víc než dost." Posbíral si sešity a šel směrem od kabinetu.
,,Do prdele... Armine stůj!" Rychle jsem slezl ze stolu, popadl svůj batoh a běžel za ním.
,,Armine, počkej. Já ti to vysvětlím."
,,No, tak vysvětluj když seš tak chytrej!" Vyjel na mě a přitom mu stékaly slzy po tváři. Jsem zvedavej jak to chceš zachránit Erene!

,,Myslel jsem že ses jinej... Že mi lhát nebudeš... Ale ne, seš stejnej jako všichni moji předešlí kamarádi! Však by jste se tam v tom kabinetu ojeli! A neříkej mi že to bylo proti tvoji vůli... Užíval sis to... Bylo to vidět... Ještě že se budeme za chvíli stěhovat... Teď k tomu mám mnohem větší důvod a budu rad až do tebe vypadnu..." Počkat Cože?! Jak jako že se bude stěhovat?...
,,T-ty se budeš stěhovat?..."
,,Jo budu! A už se na to moc těším." Otočil se na patě a se svěšenou hlavou odešel.
,,Co jsem to provedl..." A sjel jsem po zdi na zem. V tom zazvonilo. Teď vám na nějakou chemii seru... Položil jsem si obličej do dlaní a začal brečet...
,,Erene! Co tady děláš? A co se stalo?!" Řekl hlas vedle mě... Uh Levi... Ten mi tady tak chyběl.
,,M-můžu jít domů?..." jestli řekne ne... tak to tady nedám..
,,Že se ptáš! Padej!"
,,D-díky." A snažil jsem se na něj usmát. Pomalu jsem se zvedl a políbil ho.
,,Nezboř barák prosím." Jenom jsem přikývl a pomalým krokem jsem se odebral domů. K Levimu samozřejmě.

Pohled Leviho

,,Omlouvám se za zdržení, musel jsem něco vyřídit. A Erenova prdel to nebyla, kdyby měl někdo nějaký poznámky. Sednout." Uh bože, už chci jít domů.

Poslední hodina

,,No tak mi dejte ty úkoly. Teď buďte sticha a pak může vypadnout." Donesli mi hromádku sešitů a já se s "velkým" nadšením pustil do kontroly.
,,Pane Ackerman? Můžu mít otázku?"
,,No co chceš."
,,Proč chodíte s Erenem?" Uh no tyvole... tady budou facky lítat.
,,Co to je za debilní otázku?" A zvedl jsem hlavu od sešitu.
,,Normální otázka, tak čekám normální odpověď." Tady je někdo trochu drzej ne?
,,Nejseš nějakej trochu drzej?"
,,Jenom jsem se zeptal na otázku, furt čekám na odpověď." Nejradši bych ho tady zbil jak psa, ale jsem ve škole. A to bohužel nemůžu...
,,Hold, už je to tak."
,,Pořád jste mi neodpověděl." Mám chuť ho praštit. LEVI UKLIDNI SE! Jsi ve škole...
,,Já furt nechápu proč řešíte jestli mezi náma něco je nebo ne. Jestli si tím něco kompenzujete, tak jste asi nemocí."

,,Protože nám nepřijde normální aby nejakej třicetiletej týpek chodil s osmnácti letým studentem, přiznejte si to, jedinej kdo je tady nemocnej jste vy. A ještě Erenovi pleteš hlavu aby si myslel že je to takhle v pohodě a normální." Proč mi chvíli tyká a chvíli vyká?! Ještě ten jeho ksicht... Chci mu tak strašně vrazit.
,,A jaký je to spát s žákem? Nepřijdete si pak divně?"
,,A kde jste se seznámili?"
,,A proč jste si vybral zrovna Erena?"
,,A kde je vlastně Ere-"
,,JÁ SI MYSLÍM ŽE STAČÍ!" A opřel jsem se nasraně o stůl. V tom začalo zvonit. Konečně... Sedl jsem si zpátky do křesla, Vzal si sešity a nasrane odešel do kabinetu.
,,Ti spratci mě tak serou!" A bouchl jsem pěstí do stolu.
,,Levi jses v pohodě?" Vykoukl že dveří Erwin.
,,Já z tebe dostanu infarkt! A ano jsem naprosto v pořádku!" A sedl jsem si na židli.
,,Moc tak nevypadáš. Co se stalo?" Proč je tak vlezlej tyvole... Ještě on mě bude vysírat. Navíc o mě a Erenovi neví. Myslí si že to jsou jenom drby. Ten je taky tupej jak poleno.
,,Nic se nestalo, jenom mě nasrali studenti. Nic víc, nic min. A teď uhni, mám v plánu jít domů. Protože v tomhle blázinci nechci trávit ani minutu navíc." A jemně jsem do něj vrazil pravým ramenem, když jsem opouštěl kabinet. Já snad dám výpověď... S takovýma debilama to tady nemá smysl...
Opustil jsem budovu školy a šel domů. Cestou jsem si zapálil a snažil se zapomenout co se dneska stalo. Jo, už zase kouřím. Snažil jsem se toho nechat ale prostě to potrebuju. Potáhl jsem z cigarety a cítil jak mi škodlivý tabák naplňuje plíce.

Snažil jsem se před dveřma vyhrabat klíče z tašky. Ale ony nikde. Nedělejte si ze mě prdel že jsem je nechal ve škole...
,,Uf, mám je." A odemkl jsem. Vešel jsem dovnitř a zavřel dveře. Všude bylo ticho.
,,Erene? Seš tady?" Ale žádné odpovědi jsem se nedočkal. Pomalu jsem si sundal bundu a šel se porozhlédnout po domě. Prvně jsem šel do kuchyně, potom do obýváku, koupelny, pokoje pro hosty a nakonec do ložnice. Otevřel jsem dveře a  uviděl jsem Erena rozvalenej na posteli. On furt spí, to je strašný. Zase jsem za sebou zavřel a šel do kuchyně dělat večeři.

___________________________________________

Konichiwa! Nebojte se, neumírám. Jenom dochází nápady :/ ale já na něco přijdu. Dekuju moc za aktivitu, Strašně mě těší každá hvězdička a přečtení <3 mějte se hezkyyy!