Nedosažitelní [Ereri]

14.

,,Erene? Co ty tady děláš?"
,,To bych se měl spíš já ptát tebe ne?! Vždyť tohle je můj byt!" Vytřeštil jsem oči. Ta mi tady ještě chyběla.
,,Zase se taháš s nějakýma chlapama? To tady už jednou bylo ne? Však kvůli tomu tě máma vykopla. Víš že už pro naši rodinu nejseš nic? Jenom ten divnej a teplej. Uh, chce se mi z tebe zvracet"
Nahrnuly se mi slzy očí, přesně jsem věděl že k tomu dojde.
,,Počkat, počkat. Eren se s nikým netahá." Vložil se do naší debaty Levi.
,,Ne Levi to jedno." Řekl jsem směrem k němu.
,,Ale jo, vždycky si někoho namotá, dvakrát se s ním vyspí a jede na novo."
,,TO NENÍ PRAVDA! A ty to víš Mikaso!! Nikdy jsem s nikým nespal... To všechno si vymyslela máma aby měla co říkat tátovi!" Vážně musela tyhle sračky a lži vytáhnout před Levim? Byl jsem nasranej, ale naštěstí mě Levi držel stranou.
,,Přišel jsem si vyklidit byt, mohla by jsi PROSÍM vypadnout?!"
,,To jsem ale přišla udělat já. Odteď je to můj byt."
,,Víš co?! Klidně si tady z toho bytu udělej bordel, nebo něco podobnýho ale nech mě si to tady vyklidit kurva!"
,,Erene uklidni se..." Chytl mě Levi za zápěstí.
,,Ts, fajn. Aby se z toho Erenek neposral."
,,No děkuju..." prošla okolo nás a zabouchla za sebou dveře. Já si sedl na gauč a položil jsem si obličej do dlaní. Levi si sedl vedle mě a obejmul mě.
,,Je všechno v pohodě?" Zeptal se mě opatrně.
,,Jo, asi jo..."
,,A kdo to vůbec byl?..."
,,Moje sestra, bohužel..." začala mi stékat slza po pravý tváři.
,,Alee, nebreč Erene. Všechno bude v pohodě..." A ještě víc mě zmáčkl.
,,Půjdu si vzít nějaký ty věci..." popotáhl jsem. Zvedl jsem se z gauče a šel do svýho pokoje. Vzal jsem si nějaký oblečení a drobnosti. Za hoďku jsem by zbalenej.

,,Mužem jít..." řekl jsem tiše a odebral se ke dveřím.
,,Víš že mi můžeš všechno říct?..." pronesl tiše Levi. Já jenom sklopil hlavu. Nemám dvakrát náladu... Otevřel jsem dveře a vyšel ven.
,,Na." A dal jsem Mikase klíče od bytu, už do nastavený ruky. Rychle si je shrábla a zavřela za sebou dveře.

Celou cestu autem jsem byl zticha. Tenhle den se posral...
,,Erene?..." Prolomil ticho. Jen jsem se na něj podíval skleněnýma očima.
,,Co se stalo mezi tebou a tvýma rodičema?... Pokud o tom nechceš mluvit, nemusíš." Začali mi stékat slzy po tvářích. V tom se mi vrátili všechny vzpomínky na který bych nejradši zapomenul.

,,Mami! Mami! Víš co?! Eren je teplej!" Vřískala Mikasa.
,,Cože?..." řekla zaraženě máma...
,,Mami... To že se mi líbí stejný pohlaví ze mě nedělá nikoho jinýho..."
,,Padej mi z očí Erene... HNED!"
,,Ale-"
,,ŘEKLA JSEM ABY SI MI UŽ NIKDY NELEZL NA OČI!"

,,Musíme to rozebírat?..." Otočil jsem na něj svůj ubrečenej obličej.
,,To víš že ne... Promiň." Utřel jsem si rukávem ubrečený obličej a odvrátil jsem svůj zrak jinam.

Po chvíli jsme už byli doma. Vystoupil jsem a šel jsem ke dveřím. Levi otevřel a já automaticky šel na gauč. Vzal jsem si deku a zabalil se do ní. Levi si za mnou prisedl a obejmul mě.
,,Erene?"
,,Mh?..."
,,Miluju tě."
,,Já tebe taky." Usmál jsem se.
,,Na co by ses chtěl koukat?"
,,Nevím, něco tam pusť." A uvelebil jsem se na jeho hrudi.

___________________________________________

Konichiwa :( Chtěla bych se hrozně, ale hrozně omluvit že jsem to tady úplně pohřbila :( nevím, nějak jsem zapomněla že wattpad existuje :( Pokusím se být znova aktivní ale nevím jak to půjde... Je tu i kratší kapitola protože jsem nevěděla co dál psát :D no nic, chtěla bych se ještě jednou omluvit a zatím papa!