Nedosažitelní [Ereri]

13.

,,Levi?"
,,Mh?"
,,Miluješ mě?..."
,,Ty o tom snad pochybuješ?"
,,No ne... Ale nikdy si mi to jen tak neřekl... A vždycky když se spolu vyspíme tak pak mám takovej divnej pocit..." řekl jsem zamlkle.
,,Miluju tě víc než cokoli na světě." A políbil mě do vlasů. Já jsem lehce zrudl. Radši jsem otočil svůj pohled ven z okýnka aby nebyl vidět můj lehce narudlý obličej.

Když už jsme byli skoro doma, Pořádně jsem Leviho obejmul. To způsobilo to že se to Levimu tam dole postavilo.
,,Vážně? Tohle dokáže jedno objetí?" Zasmál jsem se. Byl rudej jak rak.
,,Já se ti o to doma postarám." Usmál jsem se a položil si svou hlavu na jeho rameno.

,,No tak Leviii, jeď rychleji! Já už chci být doma." Vřískal jsem jak malý děcko.
Zaparkoval před barákem, já vystoupil a protáhl jsem se. Běžel jsem ke dveřím a čekal na Leviho až otevře. Zámek cvakl a já vběhl dovnitř. Shodil jsem ze sebe bundu, batoh jsem pohodil vedle dveří a plácl sebou na gauč.
,,Konečně pátek!" Vydechl jsem. Levi si sedl vedle mě a zapnul televizi. Já ale spozoroval jeho stálý problém v kalhotách z mého objetí.
Přitáhl jsem se víc k němu, stále rozvalený na gauči. Pomalu jsem mu začínal rozepínat poklopec kde se mu rýsovala pěkná boule. Ještě jsem si jedním očkem zkontroloval Leviho pohled, ale na něm se nic nezměnilo. Dělal jakoby se nic nedělo. Sundal jsem mu boxerky a vzal si jeho chloubu do pusy. Začal jsem hlavou pohybovat nahoru a dolů, přitom se ozval i Levi se svými vzdechy. Podíval jsem se něj a měl zakloněnou hlavu a jenom hlasitě vzdychal. Bral jsem to jako pochvalu za práci, kterou zřejmě dělám dobře. Pokračoval jsem, teď už rychleji. S tím se vzdechy zrychlily a byly mnohem hlasitější. Věděl jsem že za chvíli bude po všem tak jsem ještě zrychlil. Na poslední chvíli jsem si ho vyndal z pusy aby se vystříkal všude kolem, abych měl co slízávat.

Po chvíli sem měl už prácičku hotovou. Sedl jsem si vedle něj a opřel si hlavu o jeho rameno, vím jak má rád když se mu opírám o rameno. On mě políbil a zašeptal mi do ucha:
,,Miluju tě." Na to jsem se lehce usmál a odpověděl mu.
,,Já tebe taky." A obejmul jsem ho.
Pár minut jsem se díval na televizi dokud jsem neusnul. Já vím že spím často, ale je to moje oblíbená činnost. Až po trávení času s Levim.

Probudil jsem se až v sobotu, v posteli a v Leviho objetí. Ještě spal. Nechtěl jsem ho budit tak jsem čekal než se vzbudí.
,,Dobré ráno." Řekl ospale.
,,Dobré. Napadla mě jedna věc."
,,Mh? Jaká?" Zeptal se a promnul si oči.
,,Stavíme se ke mě, vezmu si tam nějaký věci a oficiálně se k tobě nastěhuju. Co ty na to? Už to nebude TVŮJ dům, ale NÁŠ dům." Usmál jsem se.
,,To je skvělej nápad! Ale teď mě nechej ještě spát. Však je teprve 9..."
,,Ne Levi! Jedeme hned, šup oblíkej se."
,,Vážně?..."
,,Jo! Čím dřív pojedeme, tím dřív to budeme mít hotový."
,,Jaktoze máš tolik energie? Já jsem třeba úplně mimo." A převalil se na druhou stranu. Vylezl jsem z postele a snažil se ho vytáhnout ven
,,Levi děleeej..."
,,Fajn, fajn. Už stávám." Zabručel a zvedl se.
,,Co chceš k jídlu?"
,,Nic."
,,Musíš něco sežrat, co chceš?"
,,Chleba stačí, nemám hlad."
,,Ugh fajn..."

,,Tak na." A podal mi můj chleba.
,,Máš strašný modřiny na krku. Jakto?"
,,No hádej, to mám od tebe." Usmál jsem se.
,,A bolí to?..." Zeptal se ustrašeně.
,,Už moc ne. A dělej, zas nám to bude trvat 3 hodiny..." Zamračil jsem se když jsem dojídal svůj chleba.
,,Můžu se jít alespoň oblíct?"
,,Jsem ti v patách." Chytl jsem ho za ruku a mířili jsme do ložnice.

,,Podej mi nějaký tvoje hadry." Řekl jsem a sedl si na postel.
,,Na. A ne že tu mikinu zasereš, je moje oblíbená."
,,Levi's jo?" Ušklíbl jsem se.
,,Tak jak jinak."
Když jsme se oblíkli, šli jsme konečně do auta. Směr můj byt.

,,Tady to je!" Vykřikl jsem když jsme přejeli jednu křižovatku. Vystoupil jsem a šel jsem k bytovce.
,,Mám vůbec ještě klíče?" Zasmál jsem se.
,,To doufej."
,,Počkej?... Co je to tady za auto? Jakobych ho už někdy viděl..." zadíval jsem na stojící modrej mercedes kus od nás.
,,Nevím. Odemykeeej." Nedočkavě přešlapoval na místě Levi.
,,No jo, no jo." Povedlo se mi odemknout dveře a vešli jsme dovnitř.
,,Furt stejný."
,,V jakým patře bydlíš?"
,,V 5."
,,Je tady výtah že jo?" Zděsil se Levi.
,,Jasně!" A nastoupili jsme dovnitř. Zmáčkl jsem tlačítko s číslicí pět a jeli jsme nahoru.

Když nás výtah vyvezl šli jsme k mému bytu. Strčil jsem klíč do zámku ale nešlo s ním otočit. Já nechal odemknuto?! Vzal jsem za kliku a otevřel jsem.
,,Mikaso?!"

___________________________________________

Konichiwa! Další kapitola je tu, omlouvám se že dlouho nic nevyšlo ale není čas a ani nápady :( No nic mějte se hezkyyy <3