Nedosažitelní [Ereri]

3.

,,C-co? N-ne" Kurva, zase koktám. Do píče, je tak neskutečně blízko... Musel jsem sklonit hlavu abych mu viděl do jeho šedých očí. Pak už jsem jen cítil jeho sladké rty na těch mých. Ještě víc mě přimáčkl ke dveřím. Nakonec jsem se jeho rtům podřídil a začal spolupracovat. Lehce jsem přivřel oči a otevřel  pusu. Jeho jazyk se hned vrhl po tom mém. Ten mě hodně chce. Začali jsme se pomalu vzdalovat od dveří, stále v polibku. Položil mě na stůl a směřoval mi ke krku. To mě tady chce ojet? Začal mi dělat na krku malé značky. Zadržoval jsem slabé vzdechy.
,,Hej Levi, seš tam?" Ozvalo se z poza dveří. Hned se odtrhl a naznačil mi ať se někam schovám. Malinko pootevřel dveře. Zajímalo by mě, co by se mnou dělal kdyby nás někdo nevyrušil...
,,Jo jsem, co chceš Erwine, nemám moc času." Ja se mezitím schoval za stůl, moc na výběr jsem neměl, co kdyby mě tady Erwin načapal?
,,Jenom si od tebe potřebuju vzít nějaký papíry, můžu dovnitř?" Zeptal se.
,,Ehm, jaký papíry chceš? Podám ti je."
,,No já jsem si je tady odložil ale nevím kde jsou, já si pro ně zajdu." Řekl a to už doslova rozrazil dveře. Kurva co mám teď asi dělat.
,,Erene? Co ty tady děláš?" Zeptal se mě zmateně a já vylezl z poza stolu.
,,Ehm no, já-"
,,Je tady na doučování. Že jo?" Zakecal to Levi. Já jenom přikývl.
,,Jo tady to je. No, tak já už radši půjdu..." Řekl a bez dalších slov odešel. Levi se jenom opřel o stůl a plácl se do čela.
,,A-a co teď?" Zeptal jsem se potichu.
,,Hlavně drž hubu... A teď už můžeš domů." A znova se plácl do čela. Já si vzal batoh a rychle se vypařil. Co to jako mělo bejt?! To teď spolu chodíme nebo co? Jsem z toho zmatenej.

*doma*

,,Konečně jsem doma!" Řekl jsem si před vchodovýma dveřma. Rychle jsem odemkl a šel do pokoje. Vyšel jsem schody, otevřel dveře a lehl si do postele. Díval jsem se do stropu a přemýšlel co se dneska ve škole stalo... Neříkám že se mi to nelíbilo, ale jsem z toho zmatenej. Hlavně o tom nikomu nesmím říct... Co by si o mě a i o něm mysleli... Hlavně to nesmím říct Arminovi, tomu v žádným případě. Všude by to řekl a hůř, potvrdila by se jeho teorie a jeho narážky... Někdy mám chuť ho zabít. A v tom mi začal Armin volat. Já to vždycky zakřiknu. Zvedl jsem hovor.

A: Ahoj Erene.
E: Ahoj? Co potřebuješ? Nebo voláš jen tak?
A: Uhádl jsi. No, chtěl bych se zeptat.
E: Ajaj.
A: Jak bylo v kabinetuuuu?
E: Jo, výborně... Le- teda Ackerman mě seřval že nenosím úkoly. To je všechno.
Já fakt neumím lhát...
A: No to ti tak budu věřit, je očividný že po něm jedeš. A to mi nezapřeš.
E: ....
A: Ajaaj, někdo se nám zamiloval!
E: Uhh... Někdy mám fakt chuť tě zabít... Víš to? A ne, nejedu po něm...
A: No já si budu stát za svým. No nic, musím končit, tak se měj. Čus.
E: Čus, čus.

A típl jsem to. No to byl zase hovor na úrovni. Já ho v pondělí přetrhnu jako hada! Ještě že nemám žádný úkoly. To bych se šel opravdu zabít. Ale v tom někdo zazvonil. Zvedl sem se z postele a sel otevřít.
,,Čau Erene." Stál tam Armin... Bože proč mě furt otravuje..
,,Čus, co chceš?"
,,No zrovna teď mířím na jednu párty... Tak mě napadlo jestli nechceš jít se mnou."
,,Pro mě za mě, stejně nemám co dělat. Jenom chvíli vydrž vezmu si věci."
,,Jasně, počkám."
,,Můžeš zatím dovnitř." Řekl jsem a on zatím vešel dovnitř. Běžel jsem si do pokoje pro mobil, klíče a peněženku.
,,Ty nekoho čekáš?" Zeptal se mě Armin ze zdola.
,,Co? Ne proč?"
,,Máš tady nějak uklizeno. Že by Ackermana?" Usklibl se.
,,Co sním furt máš? A dělej přijdeme pozdě."
,,No jo." Protočil oči a vyšli jsme z domu. Cesta byla dlouhá a nudná.

,,Tak jsme tady." Oznámil mi, když jsme došli k vetšími baráku.
,,Pořádá to asi nejakej kámoš Jeana, nevím. Ale jsme zvaní, tak delej nebo to tam všechno vychlastaj." Byl natěšenej jak malý děcko který dostane dárky. Chytl mě za rukáv a táhl mě dovnitř. Otevřel dveře a ovanul mě zápach alkoholu a nějakého toho huleníčka. Tak to mám rád. Hned ve dveřích nám vrazili flašku do ruky. Nebránil jsem se.

Lili jsme tam do sebe jednu flašku za druhou. Bylo zhruba tak půl druhý ráno? Asi tak nějak. Byli jsme totálně na mol.
,,Hej hoši, nechcete si jít tam za nám sednout?" Řekl nejakej chlap co k nám přišel. Bylo mu tak padesát. Kdybych ale otevřel pusu a snažil se promluvit, obsah mého žaludku by byl na podlaze. Ale Armin byl schopnej mluvit.
,,A s-s kým?"
,,Ale, jenom spár kamarádama." Byl jsem totálně na sračky takže mě zvedl a dotáhl k nějakému stolu. Armin byl schopnej chodit, víceméně.
,,Tak hoši, máme tu dvě kurvy do rulety. Vsadím tohle se zeleným očima." O-oni o nás budou hrát? Snažil jsem se dostat z jeho sevření Ale měl moc silnej stisk."
,,Ja vsázim toho blonďáka!" Zařval jeden.
,,Platí, ještě někdo? Ne? Dobře, jdeme hrát." Řekl a rozdal karty. Žaludek se mi obrátil vzhůru nohama a začalo se mi mlžit před očima.
,,Alee, ještě nám tady nekolabuj. HRAJEM!" kartám moc nerozumím takže jsem pozoroval jak hrají.

,,VYHRÁL JSEM! HNĚDOVLÁSEK JE MŮJ!" Jásal.
,,Pak si dáme druhý kolo." Řekl ten druhej. Ten první mě chytl pod krkem a odtáhl mě o kus dál. Kurva, jsem totálně na mol a on se mnou chce šukat. Snažil jsem se nějak odplazit, ale marně.
,,A kolik ti vlastně je?"
,,D-devatenáct."
,,Nepobli se tady prosimtě. Za chvíli tě vrátím." Řekl a začal si rozepínat poklopec. Kurva.

___________________________________________

Konichiwa, dochází mi nápady co sem psát :D doufám že jste měli hezkej den. Jo a zhruba od 30.1. Do 5.2. Nebude nic vycházet jelikož jsem na lyžáku. Snad vám to nebude vadit. Jedete na lyzak? Pokud jo, těšíte se? Ja moc ne, ale budu to muset přežít... No nic, mejte se hezkyyy!