Nedosažitelní [Ereri]

15.

Pondělí

Zase sedím v tý nudný lavici. Odteď ale sám... Armin se na mě vysral. Šel si sednout do zadu...
,,Tak dobrý den třído." Pozdraví nás učitel ve dveřích.
,,Vytáhněte si sešity a zapíšeme si zápis. Ve čtvrtek budete psát test, doufám že všichni chápete co probíráme. Nerad bych to vysvětloval znovu." Jenom jsem protočil panenky a lehl si na lavici. Ať už je konec.

,,Levi?" Zabručel jsem vedle něj v posteli.
,,Mh?"
,,Chci přestoupit na jinou školu."
,,C-COŽE?!" A rychle se zvedl do sedu. ,,Proč?!"
,,Tobě to nedochází?... Jsem už věčně unavenej z těch kokotů. Kazdej den, furt to samý dokola..."
,,NE ERENE! JÁ TO TAM BEZ TEBE NEZVLÁDNU!" Začala mi stékat slza po tváři.
,,Když já už nemůžu..." Rychle mě obejmul.
,,Nějak to vymyslíme... Neboj." A začal mě hladit ve vlasech.
,,Tak fajn..."
,,Chceš se jít na něco dívat?..."
,,Ne, Půjdu spát.."
,,Ani večeři nechceš?"
,,Ne, nechci..." Lehl jsem si zpátky a přikryl se.

Pohled Leviho

Strašně mi ten kluk vrtá hlavou... Chápu že někteří jedinci jsou lehce dementní i potom co už se věc mezi mnou a Erenem táhne zhruba měsíc. Nejradši bych jim nakopal držky. Ale to nemůžu, protože jsem si vybral že budu učitel...
Bylo něco krátce po desáté hodině večer a já si šel konečně lehnout. Ale i tak jsem nedokázal zapomenout na náš rozhovor. Když půjde on, tak i já.

Šel jsem do ložnice a našel ho tam rozvalenýho přes celou postel.
,,Tak hold, budu spát na gauči." Řekl jsem si nahlas pro sebe. Zavřel jsem dveře do ložnice a vydal se do obýváku. Rozložit gauč snad ještě zvládám. Hodil jsem si na jednu stranu polštář a zakryl se dekou.

Úterý

Vzbudím se už okolo šesté ráno a jdu zkontrolovat Erena. Je to takovej můj menší zlozvyk. Potichu otevřu dveře a nakouknu dovnitř. Leží stočený do klubíčka a přikrytý až po uši. Ještě ho budit nebudu. Škola začína až v 8. Jen ať se vyspí. Zase jsem zavřel a šel si udělat snídani.

,,Ty už ses vzhůru?" Sípe za mnou rozespale Eren.
,,Jo, už od šesti." Odpovím mu s plnou pusou toustu.
,,Ou, zase jsem byl rozvalenej přes celou postel takže si šel spát na gauč?" Hádá.
Jenom pokývu hlavou a přisunu k němu talíř se snídaní.
,,Na, sněz to. Já musím běžet. Úplně jsem zapomněl že máme nějaký školení nebo co." A šel jsem se obouvat.
,,A pusu na rozloučenou nedostanu?" Zeptal se s mírným úšklebkem na tváři.
,,Uh, fajn." A lehce jsem ho políbil.
,,To si pěkně odflákl. Už padej, přijdeš pozdě."
,,Hlavně aby ty si přišel včas." Řeknu a odemykám dveře.
,,Pa."
,,Pa." A zaklapnu za sebou dveře.

Pohled Erena

,,Můj milej, zlatej Levísku. Já se do tý školy už nevrátím." Řeknu si jen tak pro sebe a jdu zalízt zpátky do postele. Spánek mi jenom prospěje. Srát na nějaký neomluvený hodiny.
Šel jsem si zpátky lehnout do postele.

__________________________________________

Ahoj, ahoj... Nebojte žije to tady... Ale jakým způsobem. Jednoduše jsem to tady zabila. A asi ani nebudu znova obživovat. Prostě už mě to moc nebaví, nemám nápady atd.. Tipuju ze tohle je poslední kapitola nebo to v tý další ukoncim. Možná ještě někdy něco napíšu ale zatím nevím. Toť asi vše, mejte se hezky </3