Skrytá temnota

8.9.1943

Hermiona, Emma, Nicol, Shannon, Grisha, Euphemia, Fleamont, Lazarus a Wiglaf sledovali pochodující Rose. Tento den byl hrozný v mnoha směrem. Hned po snídani a po rozhovoru se Zukem Hermiona společně se Shannon odešly na pokoj. Shannon strašně moc brečela a vyčítala si to. Hned o dvě hodiny později se všichni dozvěděli o brutální hádce Walburgy Blackové a Oriona Blacka, která skončila soubojem, po kterém Orion skončil na ošetřovně se zlomenou rukou. Shannon si to strašně moc vyčítala. Abraxas sdělil Tomovi svoje trápení, že s ním potřebuje zítra být celý den, ale pán zla ho odmítl s tím, že už je domluvený s Caroline a že to určitě bude jenom nějaký blbý žert a nic se nestane. Ale v tuto chvíli všichni sledovali jak Rose nervózně pochoduje a všechna její veselá nálada byla pryč.

,,Rose," ozvala se tiše Emma a starostlivě si svoji nejlepší kamarádku prohlížela. ,,Tak co se děje? Můžeš nám to říct, ať se děje cokoliv, jsme tady. Tak jak jsme tu teď pro Shannon, tak budeme i pro tebe."

Rose měla uslzené oči. ,,Někdo vyhrožuje moji rodině, chtějí pomstu a ta pomsta má být zítra. Já mám strašný strach. Co když nám ublíží? Co když bude Abraxas v nebezpečí? Chtěl požádat Raddlea, aby s ním zítra byl, ale on ho odmítl. Já mám úděsný strach. Je to můj bratr a přes to všechno ho mám stále ráda. Já nevím co mám dělat" šeptala zničeně a z jejích očí tekl proud slz.

Emma k ní hned došla a pevně ji obejmula. ,,Tvému bratrovi se nic nestane," řekla vážně a podívala se ji do očí, najednou rychlím krokem si vzala mikinu. ,,Jdu pro tvého bratra, i kdybych ho tu měla dotáhnout násilím. Ty i Abraxas zítra zůstanete tady u Hermiony, nehnete se odsud. Nehodlám přijít o svoji kamarádku, a i když tvého bratra nemám z celého srdce ráda, tak nedovolím, aby se moje nejlepší kamarádka trápila. Za chvíli jsem zpátky."

,,Emmo, stůj!" zakřičela Rose, ale bylo pozdě, protože Emma už byla dávno pryč. 

Fleamont se mračil. ,,Myslíš si, že to ten člověk myslí vážně? Že se vám bude skutečně chtít pomstít?" zeptal se starostlivě, protože Rose měl rád, všichni měli rádi Rose.

Rose přikývla, Euphemia se zatvářila, že se rozbrečí. ,,Nedovolíme, aby se ti cokoliv stalo, Rose. Prostě to nedovolíme!" křikla vážně, ale najednou se ozval poplach. ,,Co to u Merlina je?" 

,,Poplach" zašeptal šokovaně Wiglaf. 

Najednou se ozvala rána a na okně se objevila zase ta černá sova, Rose měla v očích hrůzu a pomalým krokem došla k oknu. Vzala si zase od té sovy dopis a opatrně okno opět zavřela, ale předtím ještě zkontrolovala co se děje venku. Její přátelé ji vyplašeně sledovali.  Otevřela ten dopis a začala ho číst.

Ach drahá Rose,

proč jsi to řekla svým přátelům? Ohrozila jsi jejich životy. Ale rozhodla jsem se, že pomsta přijde už dneska. Za několik malých chvil. Rozloučila se s ní dobře?

Rose spadl dopis z rukou a rozbrečela se ještě víc. Hermiona k ni rychle došla a taky si přečetla ten dopis. ,,Musíme jít do Velké síně, Rose. Je poplach. Všechno bude v pořádku" šeptla Hermiona a pomohla Rose opět na nohy.

,,Proč se tohle děje, Hermiono?" zašeptala zlomeně Rose, ale potom rychle následovala svoje přátelé a všichni šli do Velké síně.

*** 

Emma slyšela ten poplach a viděla studenty kteří šli rychle do Velké síně, ona se snažila najít Abraxase, když ho konečně uviděla, ladným krokem k němu došla a chytila ho za ruku. ,,Jdeš se mnou, Malfoyi. A nezajímají mě žádné tvoje kecy!" řekla rázně Emma. ,,Půjdeme do Velké síně a potom půjdeš se mnou do nebelvirské věže, budeš spát u Hermiony. Ale řeknu ti, Raddle je teda skvělý kamarád, že tě nechá takto v průšvihu."