Nenávist, je láska za zdí přetvářek. (Platinové trio.)

10. Rose. 525 slov.

Pohled Draca:
Radši jsme přešli do pokoje.
,, Ale vždyť já mám rád Rona to víš." Odporoval Blaise.
,, To přece vím, ale co když je to on?" Zeptal jsem se, ale neočekával jsem odpověď. Taky že jsem jen dostal pohled typu: jako vážně.
,, No a i kdyby to nebyl Ron, tak mu aspoň můžeš říct do očí, že nemáš zájem. Prostě tam musíš jít." Stál jsem si za svým.
,, Kam musí jít?" Zeptala se nově příchozí Pansy.
,, Na rande." Zakřičel jsem přes celou místnost.

Pohled Harryho:
,, Rone uklidni se. Zvládneš to. Bude to v pohodě." Uklidňoval jsem ho.
,, Harry nic nebude v pohodě, co když nepřijde? Nebo se mi začne smát, vysměje se mi do obličeje. Vždyť nemám ani půl hodiny." Vyšiloval Ron.
,, Rone, Rone." Křičela Hermiona.
,, Co je?" Optal se s očekáváním.
,, Dej mu růží!" Zakřičela Herm.
,, Cože?" Podivil jsem se.
,, Lidé mají rádi růže. Neříkej, že by se ti nelíbilo, kdybys dostal růží. Bílé růže jsou nejromantičtějších." Dořekla Hermiona a vyčarovala bílou růží.
,, Ty jsi úžasná!" Zaradoval se Ron.
,, Děkuji." Řekl již klidněji.
,, Nemáš zač a už utíkej, ať nepřijdeš pozdě." Popohnala ho Hermiona.

Pohled Draca:
,, Klid Blaise." Uklidňoval jsem ho.
,, Co když to bude nějaký Nebelvír? A co když to bude Ron?" Vyptával se Blaise.
,, Klid, bude to v pořádku a už utíkej, ať to stihneš." Popohnala ho Pansy.
,, Ahoj." Rozloučil se s námi a odešel.
,, A máme chvilku jen pro sebe." Řekla Pansy šťastně a začala mě líbat.
,, Nejspíš to tak už bude." Odpověděl jsem mezi polibky.

Pohled Blaise:
Poslední tři schody.
Otevírám dveře a vidím... zrzavou hlavu. Že by přece.
,, Ehm?" Odkašlal jsem si.
,, Ahoj Blaisei." Pozdravil mě Ron. Ano. Ten. Ron.
,, Ahoj Rone." Odpověděl jsem.
,, Omlouvám se jestli jsem pro tebe momentálně nechutný, protože se mi líbí člověk stejného pohlaví a ještě k tomu ty. Možná se mi po tomto vysměješ do obličeje a budeš se snažit potlačit nutkání shodit mě z této věže," Zavtipkoval Ron a já jsem se pousmál. ,, ale aspoň si mě vyslechni. Začalo to v září. Jednou jsme spolu mluvili a já jsem v tvých očích našel útěchu, pochopení, soucit a štěstí. Od té doby tě sledují, neber si to vůbec špatně, postupně jsem tě začínal mít čím dál tím více rád. Blaisei jíž asi 3 měsíce myslím jen na tebe. Miluji tě z celého svého srdce." Dořekl a nejednou mi podal bílou růží. A já se mohl rozbrečet.
,, Víš Rone nehnusíš si mi, nevysměju se ti a ani nepotlačuji nutkání shodit tě z této věže. Rone nejsem tak výřečný jako ty takže to řeknu jednoduše. Ronalde Weasley, taky tě miluji a nikdy nepřestanu." Dořekl jsem také svůj, velmi krátký, monolog.
,, Myslíš to vážně?" Zeptal se mě Ron a já jsem si nemohl nevšimnout, že se mu objevily jiskřičky štěstí v očích.
,, Taky tě mám rád od toho rozhovoru. Také jsem v tvých očích již neviděl tu nenávist, která tam byla tolik dlouhých let. A děkuji za růží. Geniální tah." Vyvrátil jsem Ronovi obavy.
,, Nenávist, je láska za zdí přetvářek." Konstatoval Ron. Já jsem se pouze pousmál.
,, Máš krásný úsměv." Lichotil mi Ron a já jsem se začervenal.
,, To ty taky." Řekl jsem na oplátku.