Nenávist, je láska za zdí přetvářek. (Platinové trio.)

33. Změněný život. 461 slov.

Pohled Draca:
,, Pojď mu napsat. Zítra je neděle. Domluvte si schůzku." Pobízela mě Pansy.
,, Dobře, dobře. Ale jak mu mám říct, že se mi líbí?" Optal jsem se.
,, Hlavně si nic neplánuj. Ono to půjde samo, půjde to ze srdce a pokud tě má Harry opravdu rád, tak i kdybys mu řekl, že by se mu mohlo hodit trochu peněz, neposlal by tě do pr... patřičných míst. Uvidíš, bude to v pohodě." Podporovala mě Pansy.
,, Díky Pans." Poděkoval jsem a objal ji.

Pohled Harryho:
Jen tak si sedím a přemýšlím nad Dracem. Tu náhle něco zaťuká na okno. Je to sova s dopisem. Že by Draco? Rychle sově otevřu a převezmu si dopis. Ten rukopis bych poznal vždycky a všude. Draco.

Ahoj Harry,
napadlo mě, že bychom
se mohli sejít.
Co třeba zítra po snídani
v Komnatě nejvyšší potřeby.
Potřebuji ti něco říct.
Zatím ahoj.

,, Harry klid. Zvládneš to. Klid dopadne to dobře." Uklidňovala mě Hermiona.
,, Dík. Já jen... bojím se." Stresoval jsem se.
,, Harry. Pokud je ten vztah z lásky, tak je krásný vždy. Vy dva to sice budete mít obzvlášťe těžké. Pokud bude válka musí se všichni tři rozhodnout jestli boudou s námi. Ale Harry, i když se možná rozejdete, nikdy nezapomeneš na ty krásný chvíle, které jste spolu prožili. Já taky nezapomenu na ty chvíle s Pansy. A co víš, možná je Draco tvoje spřízněná duše." Dodala ke konci s úsměvem Hermiona. Já jsem se na ni pouze podíval pohledem typu: jako vážně.
,, Herm, víš že nevěřím na spřízněné duše." Podotkla jsem.
,, No dobře, ale třeba vám to vydrží. Nic nemůžeš zkazit. Bude to v pořádku. Hlavně mluv upřímně." Poradila mi Hermiona.
,, Dík už musím jít." Řekl jsem a odšoural se ke Komnatě.

Přede dveřmi jsem se zhluboka nadechl, vydechl a vešel dovnitř. Ode dneška bude můj život úplně jiný.

Pohled Draca:
,, Draco? Neměl bys za chvíli vyrazit?" Optala se mě Pansy.
,, Asi jo." Odpověděl jsem smutně.
,, Kámo, proč jsi smutný?" Zeptal se mě Blaise.
,, Já ani nevím. Nechce se mi tam." Odpověděl jsem popravdě.
,, Draco. Už jsme ti to jednou říkali. Dopadne to dobře. Uvidíš." Podporoval mě Blaise.
,, Díky, ale co kdyby to ne..." Nedořekl jsem to poněvadž mě přerušila Pansy.
,, Žádné ale. Dopadne to dobře. Draco, Harry tě miluje a ty jeho. Nemůže to dopadnout špatně. Hm? Uvidíš. A už jdi ať nepřijdeš pozdě." Popohnala mě Pansy.
,, Dobře tak zatím." Rozloučil jsem se a sebevědomě jsem odešel ke Komnatě.

Jeden krok. Jeden jediný a celý můj život se obrátí. To se rýmovalo. Dobře. Jeden krok, dveře otevřít a můj život již nikdy nebude jako dřív. Tak fajn už toho nechám. Bude lepší, veselejší. Dokud se nestane nevyhnutelná věc a my se nerozejdeme. Teď na to nemysli. Tak fajn to dám. Povzbudil jsem se a otevřel dveře.