Nenávist, je láska za zdí přetvářek. (Platinové trio.)

19. Zítřek. 523 slov.

Pohled Pansy:
,, Nejspíš je to vaše poslední setkání před Vánoci. V sobotu se totiž odjíždí domů." Připomněl mi Draco.
,, A jo. Jedete domů?" Optala jsem se jich.
,, Já jo. Budeš tu muset zůstat pouze s Blaisem. Počkat vlastně né, on bude trávit Vánoce s Ronem. Takže..." Opravil se se smíchem Draco. Já jsem se taky zasmála.
,, To asi né. Ron musí odjet domů." Posmutněl Blaise.
,, Neboj budu ti dělat společnost, uvidíš budou to ty nejlepší Vánoce, jaké jsi zažil." Řekla jsem.
,, Budu ti věřit, ale začínám se bát." Podotkl Blaise.

Pohled Blaise:
,, Šťastné a veselé Vánoce, Rone." Popřál jsem Ronovi po předání dárků. Já jsem dostal voňavku s naprosto opojnou vůní a Ronovi jsem dal zelenostříbrné hodinky, se slovy: Aspoň už nikdy nepřijdeš pozdě na hodiny Obrany proti černé magii.
,, Tobě taky Blaisi." Opětoval mi Ron a políbil mě.
,, Nikdy by mě nenapadlo, že zde budu sedět s tebou." Podotkl jsem a zahleděl se někam do dáli.
,, Pamatuješ jak jsem tě sem poprvé pozval? Nenapadlo mě, že to takhle skončí." Zeptal se Ron. Já jsem si vzpomněl na onu noc.
,, Vzpomínám si. Dvacátého třetího listopadu. Byl jsem nervózní. Ani jsem nevěděl za kým jdu. Ale doufal jsem, že jsi to ty. Ještě do teď mám na stolku tu růží, kterou jsi mi ten večer daroval. Pansy ji začarovaná nějakým kouzlem, aby neuvadla." Zavzpomínal jsem.
,, I já jsem byl nervózní. Nevěděl jsem jestli přijdeš. Jestli se mi nevysměješ přímo do tváře." Řekl také Ron své vzpomínky na onen večer.
,, Byl to úžasný večer." Podotkl jsem.
,, Jo to tedy byl." Přitakal Ron a jednou rukou si mě přitáhl za pas, já jsem ho svou objal kolem ramen a oba dva jsme hleděli někam do dáli. Po chvíli si Ron položil svou hlavu na mé rameno a já jsem se začal prohrabávat jeho vlasy.
,, Tvé vlasy jsou tak krásné, že ani moje krása se jim nevyrovná." Zasmál jsem se. Avšak hned mi můj úsměv upadal.
,, Kéž bys tu mohl zůstat přes Vánoce." Posmutněl jsem.
,, Jestli nám to vydrží, tak ti to vynahradím příští rok." Pousmál se Ron.
,, Zatím není důvod proč by nevydrželo." Řekl jsem a podíval jsem se mu do jeho krásných šedomodrých očí.
,, Zatím není. A snad ani nebude." Usmál se Ron. Tentokrát jsem naše rty spojil v jeden já.
,, Jsem první kluk, který tě políbil?" Zeptal jsem se ze srandy.
,, Né. První kluk, který mě políbil byl Harry. Poněvadž jsem nevěděl jestli se mi líbí kluci. Ale zařekli jsme se, že se to už víckrát nestane. Od toho mám přeci tebe né?" Taktéž se mě zeptal Ron.
,, Samozřejmě, že jo." Zasmál jsem se.

Pohled Harryho:
,, Hermi to zvládneš, vždyť jste se už tolikrát sešly." Řekl jsem Hermioně.
,, Já vím, ale já prostě nevím proč jsem tak nervózní. Vždyť ani když jsme se měly sejít poprvé, jsem nebyla nervózní. Proč to tak je?" Optala se mě Hermiona na nejjednodušší otázku.
,, To je naprosto jednoduchý. Pansy se ti líbí, proto jsi nervózní. Nechceš něco podělat, chceš na ni udělat dobrý dojem." Vysvětlil jsem jí její chování.
,, Jo asi máš pravdu. Tempus. Už musím jít a děkuji." Poděkovala mi Herm než zmizela za obrazem Buclaté dámy.