Is this how dream life looks like..? (Levi x reader)

Ichigo pohled (23)

Ichigo pohled:

Mám nápad, ale nevím zda výjde. Budu si muset zahrát na bez branou, jak nejvíc to jde, když se naskytne příležitost, tak je všechny polapím, ale nejdřív chci vidět Leviho, zda je v pořádku, to se dozvím jen tak že se dovnitř dostanu, i když mě chytí, věřím že je dokážu zastavit.

-

-

"Co..to tady děláte? Kdo jste?" přišla jsem více ke dveřím ke dvoum starších chlapů, kteří zřejmě hlídali dům, kdyby někdo přišel, jako já."Co tu hledáš couro?"

"J-Já...to je jedno, já už půjdu, zatím..." mávla jsem na ně že jdu pryč když v tu mě zacpali pusu, a stáhli mě dovnitř.V místnosti byl jenom jeden další člověk, to je poměrně málo, musí tu být někde další, nebo jsou..u Leviho...

"Ale alee...slečinka nám zabloudila?" řekl celkem vyšší a starší muž. Hrála jsem nevinnou a vyděšenou. I když abych byla upřímná, byla jsem doopravdy vyděšená, ale nešlo jinak, i když je to celkem riskantní, musím to udělat. Ten vysoký chlápek v klobouku se postavil a začal si mě prohlížet.

"Tebe je celkem škoda zabíjet.." řekl a on mě najednou chytil a dal mi dýku pod krk a koukal směrem ke dveřím na chodbu."Ale ale Levi, klidně vylez." řekl ten vysoký chlápek. Počkat? Oni se ti dva znají? Odkud?" "Proč bych měl?" řekl v klidu Levi.

"Přeci nechceš aby se JÍ něco stalo, ne?" řekl a snažil se ho nalákat k nám.Levi následně vyběhl a namířil na Kennyho a na mě, když však uviděl že mě Kenny drží jako rukojmího, nestačil se divit.

"Ichigo?"Jsem tak ráda že žije.. jsem tak ráda. "Levi.." šeptla jsem a Kenny mě více stiskl."Né tak rychle Levi.."

Promiň Levi.. vypadá to že ti zase dělám problémy, to téhle situace jsem tě vůbec nechtěla dostat, ale věř mi, já nás odsud nějak dostanu, nemohla jsem tě jen tak opustit, když už, tak ať jsme v tom spolu.---"Sundej si alespoň tričko, ať je tu živo." řekl vysoký muž a mě se udělalo zle, ovšem teď ho musím bohužel poslechnout, své slzy které mi tekly jsem nefalšovala, byly pravé, ale i téhle chvíli kdy jsem brečela jsem byla připravená ho kdykoliv sejmout. Kenny mě pustil a já jsem šla blíže k oknu.

Pomalu jsem si začala rozepínat košili, cítila jsem se tak hrozně, bylo mi zle, nechtěla jsem tohle před tím mužem ani před Levim dělat."Jsi moc pomalá!" řekl nahlas a já jsem sebou celkem škubla.Roztrhl mi triko a já jsem se více rozbrečela...jen klid, tohle zvládnu! Musím to zvládnout, zachráním Levi ať to stojí co to stojí!

"Levi vůbec jses nezměnil, furt malý parchant jako když jsem tě tehdy opustil." řekl vysoký muž.Počkat..Už vím kdo to je.

*flashback*

"Když jsem byl malý, moje matka zemřela..otce jsem nikdy nepoznal, byl jsem hladový, a hrozilo mi že umřu, když v tom jsem předemnou uviděl muže, jeho jméno byl Kenny. Dal mi jídlo, staral se o mě, a hlavně mě naučil jak přežít v podzemní čtvrti. Dělal jsem všechno co mě naučil, když v tom jednoho dne, mě opustil...Do teď nevím proč, chtěl jsem se ho na to zeptat, ale nevím kde je, ale když nad tím tak přemýšlím, už je to jedno. Je to minulost."

*Přítomnost*

Kenny.Najednou se mi začala vařit krev, ten člověk se mi ještě více znechutil, měla jsem chuť mu vrazit. Podívala jsem se na Leviho, který byl svázaný na židli a já si povšimla že jeho lana nejsou doutažená, to znamená že mi nic nebrání v tom tomu parchantovy rozbít pusu. Začala jsem se mu vzdorovat, byl tak nechutný a slizký. Kopla jsem ho do rozkroku a dala mu pěstí přímo do obličeje.

"Zabte tu kurvu!" řekl a dva týpci co stáli u Leviho se zamnou rozeběhli. Levi využil příležitosti přesně tak jak jsem doufala. A pomohl mi ty dva dostat. Byla jsem tak rozzuřená, jsou to jen hnusný hovada, obzvláště ty, Kenny.

"Počkej, nemusíš je zabíjet!" řekl Levi ale já jsem ho ignorovala, chtěla jsem je všechny dostat, slovy nešlo popsat jak jsem byla naštvaná. Oba dva jsem je sejmula bez špetky citu. Kenny bohužel stihl utéct. Sakra! Zapla jsem si rychle alespoň dva knoflíky a běžela jsem za ním.Když Levi se však ozval ať ho nezabíjím, chvíli jsem ho chtěla opět neuposlechnout.

*flashback*

"Chci se ho zeptat, proč odešel."

*Přítomnost*

Nemůžu ho zabít, tohle mu neudělám, i když mám sto chutí to udělat, to co mi provedl, jemu co provedl.Koukla jsem se na zmateného Leviho, který na mě koukal jiným pohledem než vždycky.Promiň Levi...opravdu jsem to nechtěla udělat.