28.12.2021
Moje jméno je Ichigo Braus, jsem člen průzkumné jednotky pod velením Leviho Ackermana. Už od svého dětství mě táhlo dozvědět se o světě za zdmi víc. K průzkumné jednotce se ke mně přidala má sestra Sasha. Na to že jsme ta průzkumná jednot...
Bylo pozdě večer a já jsem měla nohy opřené o zeď a tak nějak jsem se jen povalovala, přemýšlela jsem nad Levim, vždycky když nad ním začnu přemýšlet, donutí mě to jen obejmout polštář a široce se usmát. Jsem s ním, nemůžu tomu uvěřit, že konečně jo! Usmála jsem se a stiskla jsem polštář. Neměla bych jít za ním...no, blbý nápad, Levi musí určitě spát. Pak jsem se ještě více zapřemýšlela, vlastně nemusí, říkal že toho moc nenaspí. Sedla jsem si a udělala celkem zamyšlený obličej.
„Hm. Mohla bych ho jít navštívit, nebo on mě, bylo by to fajn, chci být s ním." Řekla jsem si potichu.
Inu vstala jsem z postele a šla jsem potichu po chodbě, abych nikdo neslyšel, šla jsem skoro až po špičkách. Pomalinku jsem otevřela dveře, klepání by bylo za mě taky celkem hlasité. Uviděla jsem lampičku trošku svítící a na židli spícího Leviho, takže přece jen spí, konečně po dlouhé době, ale měl by ležet v posteli, budou ho akorát bolet záda.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Levi se poté očkem na mě podíval.
„Ahoj Ichigo, řekl potichu „Ahah, takže jsi vzhůru, já jsem myslela že jsi usnul." Usmála jsem se na něj. „Víš že toho moc nenaspím, pojď sem. Odsunul se od židle a trošku od sebe roztáhnul ruce.
Já jsem se na něj nervozně koukla a šla za ním, on mě chytil jemně za ručku a přitáhl mě k sobě blíž, já jsem si na něj sedla obkročmo a objala jsem ho obouma rukama za krkem.
On mě začal hladit pomalu po zádech a hladit mě po hlavě. „Jak to že nespíš?" řekl potichu.
„Přemýšlela jsem..." věděla jsem že by se zeptal o čem tak jsem mu hned odpověděla. „nad tebou.." pohlédla jsem na něj a on se na mě usmál a chytil mě za tvář, následně naše rty spojil v jedny.
Jednou rukou jsem ho začala hladit pomalu ve vlasech. On se mi potom opřel o rameno. „Jsem tak unavený.." řekl potichu a tak zároveň vyčerpaně.
„Tak pojď spát Levi..." podávala jsem se na něj „Pojď spát ke mně.." on se trochu zarazil.
„Nenene takhle jsem to nemyslela!" trošku jsem začala panikařit. „Jen spát dobře?" řekla jsem a koukla jsem do strany. On mě chytil za ruku kterou následně propletl.
„Dobře.." zašeptal.
„Počkej počkej...co to děláš?" řekla jsem překvapeně.
„No jdu spát ne, beru si tě s sebou." Vstal a vzal mě do náruče a následně šel do mého pokoje. Jediný důvod proč jdeme ke mně a nezůstaneme u něj je ten že já mám celkem velkou postel, pro dva lidi, on má malou postel pro jednoho, tam bychom se umačkali.
Otevřel dveře a potichu je zavřel. Následně mě opatrně položil na postel a přikryl mě.
Obešel postel lehl si za mě a objal mě ze zadu. „Dobrou noc Levi.." zašeptala jsem a řekla to celkem spokojeně. On dal pusu do vlasů. „Dobrou.." zašeptal a já jsem chytila jeho ruku která obímala moje pasy a propletla jsi s ním ruce.
Po pár minutách jsem si všimla že Levi pravidelně oddechuje, takže spinká. Hrozně ráda bych se koukla na jeho spící tvářičku, ale nemůžu, kdybych se pohla tak bych ho akorát vzbudila.
Ráno:
Vzbudila jsem se a Levi nikde.. to tu semnou nemlže alespoň na chvilku zůstat? Vstala jsem z postele a šla jsem do jídelny. Nikde nikdo. Kolik je vlastně hodin? Nespala jsem zase dlouho? Zacupitala jsem k Leviho pokoji.. „Dále" řekl a já jsem otevřela pomalu dveře. „Ahooj." Řekla jsem potichu a usmála se na něj. „Nevíš kolik je?" zeptala jsem se a šla jsem k němu.
„Bude půl dvanácté, jak se ti spalo?"
„Cože?! Tolik..?" řekla jsem překvapeně.
Levi se opět odsunul od stolu a koukal na mě..achjo on prostě ví.
Sedla jsem si na něj obkročmo a dívala se mu do tváře..byl tak roztomilý, když neměl na obličeji tu svou kamennou tvář, ve svých očích měl snad i malé jiskřičky.
Opřela jsem se o jeho rameno a oddechla si.. „Fuf..jak dlouho tu ještě budu muset trčet, cítím jak začínám pomalu ale jistě přibírat." Zamrumlala jsem.
„Ještě to vydržíš, ještě zítra doma a poté budeš moct jít cvičit. Ale nemysli si že tě budu šetřit." Uslyšela jsem jak se pousmál.
„Hele" odtáhla jsem se od něj a podívala jsem se mu do očí. „Dej boj jeden na jednoho, uvidíš jak tě sejmu, snad i jednou rukou." Řekla jsem naštvaně. „Fajn." Řekla já jsem celkem znervozněla. „Sakra měl říct ne..." řekla jsem si pro sebe a koukla jinam.
„S tím že tě nebudu šetřit jsem si dělal srandu neboj, budu brát v úvahu že jsi neschopná." Usmál se.
„CO" koukla jsem na něj nevěřícně a čekala že si dělá srandu. On furt ale nic.
Chytla jsem ho za tvář a tu jsem mu trošku stiskla „To odvoláš." Řekla jsem naštvaně. On se však jen začal smát a snažil mě polechtat, aby mě rozesmál taky. „Nehee..." řekla jsem a snažila se dát jeho ruce pryč. „Levii!" pískla jsem a následně jsem se začala nahlas smát.
„Už—doost!" podařilo se mi dát jeho ruce k němu a já jsem lapala po dechu.
„To není-..vtipný.." řekla jsem.
„Dělal jsem si srandu." Řekla a dal mi malou pusu.
„Levi...viděl tě někdy někdo šťastnýho? Kromě mě teď..?" Leviho výraz poté trošku zvážněl a taky zesmutněl. „Myslím že nikdo mě neviděl šťastného, ale smutného ano.." koukla jsem ne na něho překvapeně.
„Viděla mě tak jen Hange a Erwin... ten u toho dokonce byl, když jsem přišel o své dva přátelé." Řekl smutně.
„Levi.." dala jsem mu ruku na hruď, tam kde má srdce. „Jsou tady s námi, neboj, koukají se na nás ze zhora.." řekla jsem smutně a poté jsem ho objala.
„Byly by na tebe pyšný..." řekla jsem až mi to trošku vehnalo slzy do očí.
Holt se dokážu vcítit do role toho druhého, prostě to tak mám.
„Ichigo.." pohladil mě po vlasech.
„Nemáš jediný důvod být smutná... taky jsem se už přesto jakžtakž dostal." Usmál se na mě, ale já v jeho pohledu viděla, že je smutný. A trošku jsem ho žďuchla do hrudi.
„Lháři." Řekla jsem a ukápla mi slza.
„Alespoň si nelži."
„Snažím se s tím smířit, už je to dlouho." Řekl.
„Už to teď neřešme prosím." Koukl na mě a dal mi pusu.
„Mm." Kývla jsem na něj.
Je mi hrozně líto co se mu stalo, přála bych si abych mu mohla nějak pomoct, i když vlastně trochu můžu. Můžu ho udělat šťastným..ne?
