Is this how dream life looks like..? (Levi x reader)

Vyznání?(10)

Přišla jsem k Levimu blíže a zadívala jsem se mu do očí. Vypadal stále zmatený, ale po chvilce se vzpamatoval.

"Tohle mi nikdo ještě nikdy neřekl." řekl smutným tonem. Když si vzpomenu na jeho minulost, nahrnuli se mi slzy do očí. Objala jsem Leviho kolem krku, a čekala, co se bude dít dál. Levi neprotestoval s objetím a po chvilce mě chytil za boky a přitiskl si mě do pevnějšího objetí. Následně jsem něco ucítila na svém rameni. Slzy?

"L-Levi?" Chtěla jsem se od něho oddálit a podívat se zda opravdu brečí, on mě však více stiskl a takhle jsem ještě chvilku zůstali. Opravdu jsem ho dojala jen jedním slovem? 

Po chvilce se ode mně odtáhl a když jsem se podívala do jeho tváře, tak nebyly vidět žádné slzy, jenom po nich měl rudé oči.

"Levi..." pomalu jsem ho pohladila po tváři. On mou ruku vzal a propletl nám ruce. Následně mě něžně pohladil a políbil mě. Moje srce bušilo jako o závod, ani slovy to nešlo popsat. Já a Levi? My dva...spolu?

Následně se ozval velký křik na chodbě, odtrhli jsme se od sebe a v tu ránu Hange otevřela dveře. "Oi Levi, jak to jdee? Oh.. ahoj Ichigo, doufám že nevyrušuju." zasmála se."Tsk. Co chceš Hange." ozval se Levi.

"No jen jsem si s tebou chtěla promluvit, ohledně té mise.""To proto musíš řvát jak na lesy?" řekl naštvaně Levi."Promiň Promiň, vyděsila jsem tě snad? Počůral ses?" zasmála se Hange."Tsk." odfrknul si naštvaně Levi a následně pohlédl na mě."JInak Ichigo, co tu vlastně děláš?" zeptala se Hange.

"N-No..já." mám jí říct o nás nebo..? "Pomáhala mi s papírama." řekl klidně Levi."Aha, to musí být otrava, dobrovolně bych to vůbec nedělala." Hange chytla za kliku "No nic tak já zase půjdu, jen jsem ti to přišla oznámit, nebudu vás tu rušit."

"Jdu si stejně pro jídlo." řekl Levi a společně s Hange odešel do jídelny.Já jsem si jenom sedla na postel a zadívala se do země.--------

Leviho pohledPo cestě do jídelny mě Hange zastavila."Levi, co se stalo?""Nevím co tím myslíš?" snažil jsem se znít tak jako obvykle.

"Máš rudé oči, plakal jsi?" zeptala se Hange ustaraně a položila mi ruku na rameno. Já jsem jí ho sundal. "Nech toho Hange." řekl jsem a šel jsem dál. Nemám rád když se mám s někým bavit o mích pocitech, proč jsem třeba brečel. Když se o tom budu bavit, budou si lidi myslet že jsem slabí, a to nechci.

Došli jsme do jídelny kde nikdo kupodivu nebyl."Kde jsou všichni, Hange?""Ále, šli se všichni někam projít, ale neboj, do večera příjdou." Hange si sedla ke stolu a já jsem si vzal ze stolu chleba, který jsem měl mít dnes k obědu, ale nic jsem dnes nejedl. Musím sníst alespoň tohle. Sedl jsem si s chlebem a vodou ke stolu a pomalu začal jíst. "Levi..neměl by jsi jít za ní?"

"Proč?" Hange si jen povzdychla. "Levi, vážně si myslíš že jsem uplně blbá? Vidím jak se na sebe poslední dobou koukáte, že s ní trávíš více času než s ostatními kadety."Chvilku na mě jen koukala a čekala co řeknu. "Dobře, tak mi to neříkej, ale řekni mi, proč si brečel." naštvaně jsem se na ní kouknul. "Do toho ti nic není Hange."

"No tak mi to řekni Levi, nikomu to neřeknu." koukla na mě ustaraně. Já jsem si jen povzdechnul. 

"Řekla že jí na mě záleží, nikdo předtím mi to nikdy neřekl, byl jsem trochu v šoku."Hange se začala smát. "Haha Levi, kvůli takové prkotině jsi brečel?"

Zaťal jsem pěsti a okřikl Hange. 

"Oi buď sticha." Hange po chvilce stichla.

"Běž za ní, ne? Čeká na tebe." Dojedl jsem jídlo a šel jsem do svého pokoje a rozloučil se s Hange."Promiň že jsem se zdržel-" 

Nikdo tu není.