Is this how dream life looks like..? (Levi x reader)

Co si o mě bude myslet? (17)

Další den

*ťuk ťuk*

„Levi?"řekla jsem potichu, ale tak aby to slyšel a vešla jsem dál do Leviho pokoje.

„Moment kadete-„ vešla jsem dál a následně se mi poskytl pohled na Leviho bez trička. Aaa.. jak moje tváře začali rudnout a mě začalo být vedro.

„L-L.." koukala jsem na něj a na jeho břišáky až příliš dlouho protože co jsem na něj upřeně zírala on stihl dojít ke mně. „Co potřebuješ?" řekl a nandal si přede mnou tričko.

„J-Já..." zmáčkla jsem trošku krabičku s věcmi které jsem se mu rozhodla dát jako omluvu. Rychle jsem to dala před sebe a sklonila hlavu.

„Prosím přijmi tohle jako omluvu za ten hrnek, pořezanou ruku, a to všechno! Jak jsi se o mě musel starat..a..a tak.."

Řekla jsem a opět se mu podívala do očí, vypadal celkem zmateně.

Vzal si ode mě můj dárek a pousmál se na mě. „To jsi-„

„Už musím jít!" řekla jsem nahlas a odešla jsem rychlou chůzí z pokoje.

Sakra, sakra,sakra! To ne, přísahám že musím být rudá až na zadku!

Zavřela jsem se v pokoji a sedla si na postel, následně jsem si lehla a zakryla jsem se dekou.

„Noták! A já jsem byla tak připravená, měla jsem i proslov! Chtěla jsem se ho zeptat i na nás!" Zacpala jsem si obličej polštářem a trochu si do něj zařvala.

Dobře, hlavně klid, musím se uklidnit.. *Levi bez trika* AHH to nejde!

Následně, jsem strávila celý den ve svém pokoji a nevyšla z něj.

Večer

*Ťuk ťuk ťuk*

Uslyšela jsem klepání na dveře, no to nedám, pokud je to Levi...

„Ichigo?"

Dnes se mi vůbec nechce si s někým povídat, promiň Sasho..

„Asi spí.." zašeptala a zavřela dveře.

Já jsem se odkryla a sedla si. „Uuf." Oddychla jsem si.

„Jasně že nespíš." Ozval se hlas u dveří.

„Hee?" Cože, co tu sakra dělá Levi?

„Proč jsi nepřišla? Dala jsi mi dárek a jen tak jsis odkráčela pryč." Sedl si ke mně a já jsem se schovala za polštář, protože jsem cítila jak opět rudnu.

„Oi, mluvím s tebou." Vzal mi polštář kterým jsem si kryla obličej.

„Ehh..no..já..nechtěla jsem rušit, promiň.."

Levi mě jen chytil za tvář. „Tady se někdo stydí snad?" ušklebil se.

„N-Ne! A dej sem ten polštář!" trošku jsem na něj zvýšila hlas a chtěla si vzít polštář, on ho ode mě ale naahoval pryč a já jsem se tak natahovala až mě opět zabolelo břicho.

„Auch..." sykla jsem sebou a chytila se za něj. Z Leviho vysmátého obličeje se najednou proměnil v ustaraný obličej. „Ichigo?" dal mi polštář za hlavu a pohladil mě po zádech.. najednou jsem se zachvěla a trošku hlasitěji vydechla než normálně. Co se to semnou děje? Levi si toho všiml a hned přestal.

„Promiň, já nevím co se to děje..."

On se jen pousmál. „To není podstatný..teď." pohladil mě po hlavě a zvedl se z postele. „Měla by ses jít vyspat, dnes nevypadáš moc dobře, jsi celá červená." pousmál se. On ví proč jsem tak červená, ať mě neprovokuje. Ty Levi...až já budu mít v pořádku ty žebra, ty uvidíš.

„Jen počkej až budu v pořádku, ty uvidíš." Řekla jsem mu celkem vyzývavě, hned na to jsem si zacpala pusu. Sakra, takhle jsem to vůbec nemyslela, proč jsem to řekla takovým tonem, tohle nejsem já.

„P-Promiň já..." „Dobrou Ichigo." Řekl tiše a odešel.

Sakra, co si teď o mě bude asi Levi myslet!