Is this how dream life looks like..? (Levi x reader)

"Proč tvé srdce bije jako o závod?" (4)

Chvilku nedaleko našeho domku jsme se procházeli a povídali jsme si o všem možném, proč se chtěl Eren přidat k průzkumné jednotce, docela mi ho bylo líto když mi povídal jak jeho matka zemřela, ještě navíc když se pohádali, nestihli se vlastně ani udobřit.

"Už to bude rok, co tu takhle žijeme, musím říct že mi to ale vyhovuje, chvilku si odpočinout, není tady ani žádný rámus." řekl Eren."Máš pravdu, taky se mi tady líbí." řekla jsem a následně jsem si sedla pod velký strom a pozorovala jsem hvězdy.

"Hele!" ukázala jsem na oblohu. "Padá hvězda, něco si přej!" Eren se jen zasmál a zavřel oči. "To se neříká." odpověděl. já jsem do něj trochu strčila. "Ale noták, já to chci vědět!""Neboj, jednou se to dozvíš." řekl a lehnul na trávu vedle mě.

"Ale slib mi že to bude brzy, díky." zasmála jsem se a lehla jsem si též na trávu."A co sis přála ty?" já jsem si rychle sedla. "Sakra! Já jsem na to zapoměla! Chtěla jsem aby sis něco přál a sama jsem si zapoměla něco přát." Eren se začal smát. "Erene to není vtipný." zamračila jsem se. "Promiň, promiň." řekl a zase se zasmál.

Ale stejně. Lehla jsem si do trávy. Co bych si vlastně přála? Přála bych si dozvědět se o Levim něco víc, nikdo nic o něm vlastně neví, nikomu se nesvěřuje. Počkat, Levi! Co když není doma, něco se mu stalo?!"Erene! Levi, kde vlastně je, co když se ztratil musíme ho najít!"

"Jen klid Ichigo, Kapitán Levi se nemá jak stratit, není blbej, jen šel na čerství vzduch to je vše." "Nenene i tak ho jdem hledat, pro jistotu." "To vážně? Ten tupej skrčet se stejně za chvilku objeví! " začal po mě křičet. A já jsem v tom zmatku Erena uhodila. Možná to bylo protože jsem byla zmatená a chtěla jsem aby tu bylo ticho, nebo jsem se zastala Leviho...

"Erene já-" "neřeš to" skočil mi do řeči a následně bylo ticho, a Eren se otočil a šel domů. Co už jsem Erena nikde neviděla jsem se dlouze nadechla. "Sakra!" udeřila jsem pěstí do stromu. "Co když mu to došlo? Že něco cítím k Levimu..."

"Tak jdu hledat Leviho sama, fajn." vylezla jsem na ten velký strom. "Co vlastně dělám! Vůbec nepřemýšlým." když je venku takový tma jak bych ho odsuď viděla. Jsem zmatená. Najednou se ozval nějaký hlas. "Ichigo! Kde jsi?" byl to Jean, a hledali mě? Proč by hledali mě? Mají hledat Leviho. "Jeane tady jse-" cosi mě zakrylo pusu a stáhlo mě to na druhou větve na druhou stranu a přitisklo mě to ke stromu. Když jsem se té postavě co byla na proti mě zadívala do tváře tak jsem podle rysů poznala že to je Levi. 

"Tsk, buď ticho." syknul Levi a koukal se tím směrem kudy šel Jean. Sundala jsem jeho ruku z mých ust."Proč Levi však tě tu hledáme." chtěla jsem se ozvat Jeanovy znova ale on mě chytil za obě ruce za zápěstí a ty zvedl a přitiskl ke stromu. "Měli byste vědět že když řeknu jdu ven, tak nechci aby mě někdo vyrušoval, a že normálně příjdu, kam bych jinak šel?!"

 zašeptal mi a zněl u toho dost naštvaně. "Takže jsi tu byl celou tu dobu." on jen kývnul. Oba jsme pozorovali Jeane jak se v té tmě ztrácí a jde pryč. Levi mi však furt nepouštěl ruce, a přes zářivý měsíc se mi poskytl pohled na jeho překrásné šedé oči, a jeho pohled, nebyl takový jaký býval, byl jiný, slovy ho neumím ani popsat. Opět, jsem cítila takový hřejivý pocit, a cítila jsem jak rudnu.

"Proč tvé srdce bije jako o závod." Já jsem jen uhla pohledem a koukla dolů ze stromu. on mi však chytil za bradu mezi ukazováčkem a palcem. A začal se přibližovat ke mně. "C-Co.." nedokázala jsem ani vyslovit větu. Následně se Levi ode mně oddálil, a to jsem si myslela že se mě chystá políbit. "Měli bychom už jít." řekl a já jsem na něj zmateně dívala. C-Co to mělo být?Došli jsme domů a já jsem jim řekla že jsem konečně našla Leviho, ale že je teď naštvaný protože chtěl být chvíli sám. 

--------------------------