Is this how dream life looks like..? (Levi x reader)

„The best tea, is black tea." (16)

(Ahooj! Chci všem poděkovat za vaše pozitivní komentáře! Všechny si je čtu a dodávají mi velkou motivaci v psaní dalších epizod! Děkuju moc<3)

O tři dny později:

„Ichigoo!"

Uslyšela jsem prudké otevření dveří a šílené jásání.

„Hele hele, mám to! Musela jsem snad to padesátí obchodů s čajíkama, ale mám ho!" zařičela Hange.

„V klidu Hange..SHH!" naznačila jsem jí aby se trochu ztlumila, protože jinak by to nebylo překvápko, kdyby to Levi věděl.

„Ukaž mi to." Hange kývla a sedla si ke mně na postel.

Když jsem otevřela krabičku tak v ní byl hrneček s názvem „The best tea, is black tea." A k tomu různé černé čaje, s nádechem různého ovoce.

„Páni Hange! Díky! Tohle se mu bude určitě líbit!" zavřela jsem krabičku a uklidila jí do šuplíku.

„Nemáš vůbec zač Ichigo." Rozvalila se po posteli.

„Takžee.. ty a Levi. Jste spolu?" koukla na mě vážně.

„Eh..No.." poškrábala jsem se nervozně na hlavě. „No..Já nevím."

„Coo?!" Hange rychle vstala z postele a přišla ke mně blíž a začala mi civět do obličeje.

„Jak jako nevíš?"

„Ehh..." začala jsem couvat od ní. „Nic jsme si neřekli, jestli jsme nebo nejsme. Hehe." Nervozně jsem se zasmála.

„COŽE?!!" zakřičela a já jsem jí zacpala pusu svojí rukou. „SHHH! Co kdyby přišel Levi!"

„MhmhmmMM"

„Nerozumím ti ani slovo, pustím tě ale slib že se alespoň trochu ztišíš." Zamračila jsem se na ní. Ona jen kývla na souhlas a já jsem jí dala pryč ruku.

„Tak se ho jdi zeptat..ne?"

„Když já nevím, je to trapný."

Když nad tím tak přemýšlím, já jsem Hange nic moc neřekla, a ona zní že asi něco ví, ale né ode mě.

„Říkal ti něco Levi?"

„he?"

„Říkal ti něco LEVI?" zdůraznila jsem to slovo Levi.

„Neee..?"

„Ne jo?" koukla jsem na ní a zamyšleně jsem se na ní zamračila.

„A kdyby to byla otázka života a smrti." Zvážněla jsem a přiblížila se více k jejímu obličeji.

„Jsi si jistá, že nic nevyklopíš?" začala jsem na ní koukat celkem psycho pohledem.

„Eheh..." dala ruce přede mě a začala s nima trošku mávat.

„Hele Ichigo už je pozdě, musím jít, mezitím si to užij a čaukyy." Než jsem stihla jí na to něco říct, už byla v tahu.

Takže něco ví, to znamená že Levi, jí něco řekl? Zajímalo by mě celkem co..

Večeře:

*ťuk ťuk*

„Ano?"

Otevřeli se dveře.

„Yo... nemáš hlad?"

„Erene!" šťastně jsem se na něj usmála." „Dlouho jsem tě neviděla, jak se máš?"

Eren položil jídlo na stůl a sedl si na židli naproti mně. „Ále jde to, jen mi dává Hange celkem zabrat, po těch všech experimentech a tréningů jsem celkem už unavený."

„To věřím Erene."

„A co ty, simulante?" jemně do mě žďuchnul.

„Prosim?" vrátila jsem mu to zpátky.

„To simulante si odpusť jo? Já mám prosím pěkně zlomený tři žebra."

Eren se jen zasmál. „Ale prosim tě, v klidu Ichigo, ještě si zlomíš další žebro!" dostal záchvat smíchu.

„Čemu se jako furt směješ prosím pěkně?!" řekla jsem naštvaně a praštila jsem ho trošku větší, ale stále slabou silou do břicha.

„Uchuu.."

„Hm." Odfrkla jsem si uraženě a otočila se k němu zády.

„Teď vážně Ichigo."

„hm?"

„Je ti líp?"

„Jasně že jo, neboj se o mě!" poplácala jsem ho po zádech.

„Kde jsou vlastně všichni?"

„Teď? Právě jedí."

„No to jo, jen proč někdy na chvilku nepříjdou.." řekla jsem sklesle. „Celý den se tu nudím, občas mě příjde zkontrolovat Levi a taky Sasha a to je vše, jinak jak se jí daří na tréninzích? Teď tam byla po dlouhé době poprvé ne?"

„Jojo, Sasha si vede dobře, neboj. A jim to neber za zlé, celý den jsme se nezastavily, Hange po nás něco furt chce. A teď mají konečně tak nějak volno, vždy jim to vyjde tak e jdou hned spát, vlastně celý den nic nestihnou. Ani já moc ne..teď jsem tu jen na chvíli, najím se a jdu spát." Zasmál se.

„No to je pravda, zníš tak trošku unaveně." Poplácala jsem ho po rameni. „Tak hodně štěstí! Doufám že za chvilku se k vám brzy opět přidám."