Is this how dream life looks like..? (Levi x reader)

"Cítila jsi ke mně někdy něco?" (27)

SOUČASNOST

„Ichigo!" přiběhli za námi ostatní a snažily se Erena a Leviho zklidnit. Poté co však Levi uviděl že mi teče krev tak jako by mu přeplo, nejdřív to řešil v klidu, ale poté jsem ho v jeho obličeji snad ani nepoznávala.

Vypadal že chce jít zamnou, ale zároveň ne. Po chvilce se otočil na Erena kterého držel na zemi a následně do něj začal kopat. Ostatní se snažily Leviho uklinit, ale jenom slovy, protože v tu chvíli se ho všichni jen báli.

„Ichigo! Pomalu!" řekla Sasha mezitím co já jsem se chytila za hlavu a snažila jsem se zvednout.

„Tyhle..slova... vůbec nepomůžou! Chápete to!?" křikla jsem a rozeběhla jsem se za Levim a dostala ho pryč od Erena a následně jsem ho objala.

„Levi.." šeptla jsem. „Už dost.." stekla mi slza a následně se mi podlomily kolena a já jsem spadla na Leviho který mě stihnul chytit. Následně jsem neměla sílu otevřít ani oči, hrozně mě bolela hlava a já jsem ztratila vědomí.

-

-

-

Probudila jsem se ve svém pokoji a u mě seděl Levi a Sasha. Povšimla jsem si jak mi Levi stisknl ruku když uviděl že jsem při vědomí. Já jsem ale svou rukou škubla od něj, vím že nechce aby ostatní věděli že jsme spolu, copak neví že je tu Sasha? Koukla jsem se na něj a pak na Sashu.

„Jen klid Ichigo...nemusíte to už tajit, už jsem to věděla nějakou dobu." Usmála se a koukla na Leviho.

Já jsem se usmála a natáhla k Levimu opět ruku.

„Ale chci vědět co všechno mezi vámi bylo!" řekla nahlas a vážně a já jsem se na ní koukala celkem zaraženě.

„To zní divně." Řekla jsem a zasmála se.

„Mám vás tu nechat o samotě?" Zeptal se Levi a já jsem mu stiskla ruku.

„Nejdříve si potřebuju promluvit s tebou." Řekla jsem a Sasha na mě kývla a odešla.

Levi si ke mně blíže přisednul a já jsem čekala vysvětlení.

Levi si povzdychl a začal mluvit.

-

-

-

Levi mi řekl všechno co se stalo s Erenem a vysvětlil mi proč byl tak naštvaný. Nemůžu tomu uvěřit, vždycky jsem Erena brala za dobrého kamaráda, nikdy bych nepřemýšlela s ním něco mít, kdyby se mi jednou tedy někdy vyznal, ani netuším jak bych se zachovala.

„Proč jsi mi to neřekl Levi..?"

Levi mi na mojí otázku neodpověděl a jen mi stiskl ruku a usmál se.

„Levi.." pohladila jsem ho po tváři. „Erena bych nikdy nebrala za něco víc, ani jsem nad ničím takovým nepřemýšlela, cítíš se snad nějak vinen?"

On na mě jen kývl a koukl do země.

„Tak to nemusíš, sám věděl že jsem k tobě něco už v tu chvíli cítila, to že by mi to řekl by nic nezměnilo, jen bych ztratila dobrého kamaráda." Řekla jsem a on se na mě podíval a chytil mě za ruku kterou jsem mu hladila tvář a políbil ji.

Myslím že bych měla jít za Erenem..říct mu že by se stejně nic nezměnilo, nechci aby to vyznělo zle.

„Levi..? Nevíš kde je Eren? Potřebuju si s ním promluvit."

„Pošlu ho za tebou." Řekl celkem klidným hlasem.

Po chvilce se otevřeli dveře do mého pokoje které otevřel Levi a v nich se objevil Eren. Celkem jsem se polekala když jsem uviděla to co má Eren na obličeji, bych celý zmlácený a snad mu chybělo i pár zubu?!

„Erene? Počkej? Proč..?"

„Neregenuje se protože zřejmě se mu nechce žít.." pousmál se Levi a zďuchnul do něj aby šel za mnou.

„Auch.." sykl Eren a koukl se na mě provinilým pohledem.

Já jsem se jen zamračila na Leviho protože se k němu choval hrozně. Po chvilce jsem se zamyslela a došlo mi že je to vlastně hlavně kvůli tomu že mi Eren ublížil, jen já to tolik neřeším, nevím, pořád ho beru jako kamaráda, i když mi ublížil.

„Tsk." Ozval se Levi a zavřel naštvaně dveře.

„Erene..."

„Nech mě mluvit první.. Ichigo..." skočil mi Eren do řeči a spustil.

„Hrozně se ti omlouvám za to co jsem ti provedl, najednou mě popadlo amok a já jsem se prostě nemohl ovládat, neměl jsem v umyslu ti nějak ublížit, nebudu se ti nijak vymlouvat, samozřejmě že jsem to provedl já." Najednou se mi uklonil jako omluvu.

„Ichigo, nenechám si tyhle rány díky titánské síle dát do pořádku, počkám až se to samo zachojí, i když pochybuju o těch zubech." Trošku se pousmál a já jsem viděla že mu chybí asi tři."

„Erene..." zamávala jsem nervozně rukama. „Jestli na tom trváš tak klidně, ale alespoň ty zuby, jo?" zasmála jsem se, aby tu nebyla taková smutná atmosféra.

Eren po chvilce zvážněl a sedl si vedle na židli.

„A o tom vyznání...myslím že už nemá cenu se ti vyznat, jen mi řekni...cítila jsi ke mně někdy něco?" řekl a pohlédl do země.

Bohužel mu musím říct pravdu, vím že jí nechce asi slyšet, ale je to tak lepší.

„Erene...nechci aby jsis to vyložil nijak zle, ale nikdy jsem nad tím ani nepřemýšlela...jde o to, že jsem tě vždy brala jako dobrého kamaráda, nikdy bych si nepomyslela, že by mezi námi mohlo být někdy něco víc, kdyby ses mi tehdy někdy vyznal...odpověd by byla stejná." Řekla jsem a on se hned zvedl a koukl na mě se slzami v očích které si hned utřel.

„Děkuju za tvojí upřímnost Ichigo, opravdu si jí vážím. Ale kamarádi být snad furt můžeme? Ne?" já jsem na něj radostně kývla a on se usmál a byl na odchodu.

„Jo a Erene!" houkla jsem na něj.

„Jdi za Mikasou...určitě má o tebe strach." Doufám že ví co jsem mu tím naznačila.

On na mě pouze kývl a odešel.