Is this how dream life looks like..? (Levi x reader)

"Hodně štěstí vy dva." (18)

(doporučuji songu k tomu :P)

O dva týdny později:

Konečně! Uběhlo pár týdnů a já se už konečně můžu hýbat! Už mě ani moc to břicho nebolí!

„Levi!" otevřela jsem prudce dveře. „Už můžu jít trénovat? Koukej, jsme zdravá jako rybka." Řekla jsem nadšeně, konečně budu moc jít ven, nebýt tu zavřená.

„Ještě máš dva dny zůstat doma, a taky zůstaneš, navíc když tě tu hlídám tak alespoň stíhám dodělat papíry."

„CO? Však už se můžu hýbat!" došla jsem k němu a udělala jsem na něj psí oči.

„Od kdy na mě tyhle věci zabírají prosím tě?" řekl tou svou kamennou tváří a zase pohlédl na papíry.

Dnes se mám skvěle, nenechám si kazit nádalu! Vzala jsem mu papíry z rukou a začala jsem od něj couvat.

„Levi...pustíš mě zítra trénovat, nebo ti ty papíry klidně roztrhám." On na m vykulil oči.

„To si zkusíš." Řekl naštvaně. Ovšem že jsem to myslela že srandy, i na dále jsem v tom ale pokračovala, i když si to Levi asi nemyslel.

„Ichigo." Řekl nejdřív klidně zatím co já jsem se procházela po jeho pokoji. Poté prudce vstal ze židle a šel ke mně „Ajaj.." začala jsem couvat ke zdi a on mě k ní přitiskl. „Ichigo!" tentokrát na mě křikl celkem dost na hlas, v jeho výraze bylo jasné že bych měla přestat dělat kraviny, protože na to náladu nemá.

„P-Promiň.." sklopila jsem pohled.

Já jsem ten typ člověka, že když na něj někdo zvýší pořádně hlas, tak se dokáže i rozbrečet. Inu v tuhle chvíli jsem své slzy držela opravdu na uzdě. Jen jsem zírala do země a čekala zda Levi něco ještě řekne, a doufala že nezačne opět řvát.

On si jenom povzdychl.

„Promiň...ale dnes nemám vůbec náladu, tyhle papíry mě stáli dost usilí je dopsat, takže už jsem pomyšlení na to že by se s nima něco stalo mě dost naštve."

Koukla jsem se na něho svýma skleněnýma očima. „J-Já to chápu, promiň." On mě chytil za tvář „Nikdy bych do tebe neřekl že budeš takový cíťa." usmál se na mě a pohladil mě po hlavě.

Já jsem naštvaně dala jeho ruku ze mě pryč a tak „roztomile naštvaně" jsem se na něj podívala.

A on mi dal malou jemnou pusu. „He?" koukala jsem na něj nechápavě, bylo to tak rychlé že jsem to skoro ani nepostřehla. Zadívala jsem se do země a chtěla jsem odejít, protože mi bylo hrozný teplo, z nějakého důvodu, vždycky když jsem s ním tak se tohle děje, netuším proč... bylo to příjemné být vedle něho, ale zároveň jsem byla i nervozní.

On mě chytil za ruku a opět mě přitiskl ke zdi.

„He...?" opřel svoje ruce vedle mě na zeď a tím mi také zabránil někam utéct.

Co se to děje, proč na mě kouká takovým divným pohledem... Není to naštvaný pohled, ani kamenný... je jiný...

„Co se děje...Levi?"

On na mě jen mlčky díval a poté naše rty spojil v jedno, tentokrát svůj polibek ale více prohloubil a chytil mě za stehna a já jsem je dala kolem něj. Následně mě jednou svou rukou chytil za tvář, druhou jemně za moje boky které začal pomalu hladit..

Co to je za pocit...jako kdyby se mi v břiše rozletělo tisíce motýlů... „Ah..." vzdychla jsem mu do pusy a poté jsme se od sebe oddělily kvůli nedostatku vzduchu...bylo mi horko, dost horko, co to je za pocit?

„Levi..já-hmm..." začal mě něžně líbat na krku.. „MMhhmm.." Sakra..co mám dělat, nevím co můžu a nemůžu, ani nevím zda jsme spolu.. „Levi...?" odsunula jsem ho od sebe trošku aby přestala já se mohla vzpamatovat.

„J-Jak je to vlastně mezi námi..?" řekla jsem celkem potichu a koukala na něj zmateně.

„Co myslíš.." usmál se na mě a začal se opět přibližovat. „Počkej počkej..." zase jsem ho zastavila..."Ch-Chodíme spolu..?" On mě políbil.

„Stačí ti tohle jako odpověď?" pousmál se. Najednou jsme uslyšeli kroky do Leviho pokoje, vtrhla do nich Hange. „Levii! Oh-„ Levi mě rychle pustil a já jsem se rychle postavila. „Omluvám se za vyrušení.." řekla a pomalu zavírala dveře a přitom se na nás šklebila.

„Oi Hange, ticho." Řekl jí rázně. „Jojo neboj Levii, hodně štěstí vy dva." Zasmála se a zavřela dveře.

„Levi...Já už taky půjdu, musíš ještě dokončit nějakou práci ne?" řekla jsem a šla od něho trošku dál.

Nechtěla jsem jít od něj pryč, chtěla jsem být s ním, ale na to co se tu teď stalo, chci si to všechno nechat projít hlavou, a udělat si v tom jasno. Já a Levi jsme spolu, a to co teď dělal...

„Dobře Ichigo." Řekl a otočil se směrem k papírům. „I přesto tu nemůžeš zůstat?"

„N-Ne.." řekla jsem ne moc přesvědčivě a ještě k tomu moje druhé já na mě řvalo ať zůstanu.

On nahodil svojí kamennou tvář a sedl si ke stolu a já jsem následně odešla.