Is this how dream life looks like..? (Levi x reader)

"Protože mi na tobě záleží.." (9)

Šla jsem k Levimu pokoji a chvíli jsem jen stála a přemýšlela co mám říct, je to vůbec dobrý nápad? Mám tam jít? Nikdy jsem u něho v pokoji nebyla, co tam budu dělat. Zaťukala jsem třikrát potichu na dveře. „Mám práci." Uslyšela jsem za dveřmi. To sice ano ale já si s ním chci promluvit. Zaťukala jsem tedy znovu. Ticho.

Povzdychla jsem si, mám tedy odejít? Nebo zkusit jít dál? Otevřela jsem pomalu dveře a nakoukla do Leviho pokoje. První co jsem spatřila tak byla na levé straně velká knihovna, a když jsem se rozhlédla více po pokoji, uviděla jsem Leviho jak sedí u stolu a má za hromaděný stůl papírama.

„Řekl jsem že mám práci!" křikl a praštil do stolu. Nečekala jsem že se Levi zachová takhle agresivně, většinou bral všechno v klidu, tak proč teď? Asi má jenom špatný den.

Když praštil do stolu tak jsem sebou celkem nadskočila, nečekala jsem to. Poté co bylo hrobové ticho a já jsem jen vyděšeně koukala Leviho se na mě konečně podíval, byl hodně naštvaný, když se na mě koukl tak se celkem dost mračil. Když si však uvědomil že to jsem já tak jeho tvář vypadala, jakoby litoval že na mě teď právě zakřičel.

„Co potřebuješ Ichigo?" řekl klidným hlasem.

„J-Já...no.. nepřinesl jsi mi čaj, tak jsem se chtěla zeptat zda je všechno v pořádku, chtěla jsem si s tebou promluvit. Promiň že jsem tě vyrušila." Řekla jsme a chtěla jsem odejít z Leviho pokoje.

„Počkej..." řekl a vstal. „O čem jsi si chtěla popovídat?"

„To není podstatné Levi..." Levi ke mně přišel blíže a čekal zda mu to konečně povím, já jsem se však koukla za něj na stůl s papírama. „Proč tu máš tolik papírů?" Levi si oddychl a šel opět ke svému stolu a podíval se na své papíry. „Jen vyplňuju pár věcí, ohledně našich tréningů, Erenových experimentů, a taky řeším to až pojedeme na další výpravu..." Já jsem k němu přešla blíže a koukla se na papíry.

„Co konkrétně tu máš vyplňovat? U těch tréningů?"

„Celkově co jsme dělali za poslední měsíc." Já jsem se na něj usmála. „Počkej! S tím ti můžu pomoct, ne? Pamatuji si co jsme dělali poslední měsíc, až na těch pár dní co jsem byla doma, jinak ti to můžu pomoct sepsat." Zazářila jsem, byla jsem celkem šťastná že bych mu mohla být konečně užitečná, a taky že bych s ním mohla strávit víc času.

„Ne."

*He?*

„Nemusíš mi pomáhat, zvládnu to sám, jdi si radši pro večeři, nebo jdi za Sashou." Tak to ne, já mu chci pomoct, je vidět, že by se mu pomoc celkem hodila, ale má moc velké ego o to někoho požádat, radši chce taky dělat všechno sám.

„Ani náhodou." Vzala jsem papíry do ruky. „Jdi pro ty tvoje výborný čajíčky a já si tu mezitím udělám místo a pomůžu ti!"

Koukal na mě docela překvapeně, kdo by přeci dobrovolně chtěl dělat takovou otravnou práci? Ale tak je to taky naše chyba, že to musí všechno zapisovat, protože kdybychom všichni nehlasovali a nechtěli bydlet v tomhle baráčku dál od lidí, abychom žili alespoň nějaký normální život a byli všichni spolu, tak by se s tím Levi nemusel vůbec štvát, jen mi to přijde celkem zbytečné, ale tak když to potřebuje Erwin tak nutně.

Mezitím co Levi odešel pro čaj tak jsem si vzala ze stolku náhodně nějakou tužku a papíry sedla si na zem, vůbec jsem neváhala a pustila jsem se do toho. Levi za pár minut přišel i s pitím.

„To nemyslíš vážně?" řekl naštvaně. „Nebudeš přeci sedět na zemi, nastydneš." Vzal mi papíry a položil mi je na stůl, následně si sedl vedle do rohu se svými věcmi na postel a začal psát.

Cítila jsem se trapně, kvůli mně musí pracovat v tak blbých podmínkách. Chvilku jsme psali a poté se mě Levi zeptal.

„Na co jsi se mě chtěla teda zeptat? Nebo si promluvit?"

„N-No...já nevím." Začervenala jsem a dala si před obličej své papíry. Poté jsem uslyšela kroky ke mně. Levi mi dal stranou papíry aby mi viděl do očí.

„Poslouchám." Řekl a upřeně na mě koukal, já jsem uhla pohledem a koukala jsem na zem. Je tak blízko!

„Jen..." podívala jsem se mu do očí. Mám se ho zeptat na nás? Nebo třeba něco jiného, nevím zda to chci říkat, ptát se na nás...

„Co je s Erenem? furt se mi vyhýbá." Levi jen protočil očima a dal najevo že tohle téma ho opravdu nezajímá. Přijde mi že čekal úplně jinou otázku, byl tak blízko..

„Co s ním?" řekl a sedl si na postel a následně se zadíval do papírů.

„Mám se mu jít omluvit? Nebo..."

„Proč by ses mu omlouvala? Ty za to nemůžeš, ne?"

„No...zachovala jsem se celkem sobecky, ptala jsem se na tebe a ignorovala jeho otázky, myslím že to je důvod proč byl tak naštvaný."

Levi se na mě zaraženě koukl. „Proč jsi se ptala na mě?"

„To byl jen... to už jsem říkala, chtěla jsem se tě zeptat jestli to byl sen nebo ne.."

„To jsi to tak nutně potřebovala vědět že jsi ho tak moc ignorovala?"

„N-no.."

„Proč?"

„N-No...protože mi.." stiskla jsem ruce co jsem měla na opřené na stehnech. „Mi na tobě záleží.."