Is this how dream life looks like..? (Levi x reader)

"Nemůžeš se tvářit jakoby se nic nestalo."(24)

"Probohaa? Co se tu stalo?" vykřikla Sasha, mezitím co já jsem utírala podlahu.

"Byly tu nějací chlápci, a v dobrém opravdu nepřišli, ale neboj, s kapitánem Levim jsme se o ně postarali." řekla jsem v klidu a dotřela jsem podlahu. Sasha mě zvedla ze země."P-P-Počkej! A ty jsi v pořádku? Neudělali ti nic? A jinak, kde je Levi?""Nahoře." řekla jsem jednorázově a dala hadr do kýble s vodou.

"Jinak, těla jsou venku, jak jsis mohla všimnout, zakopejte je prosím někde za zahradě, děkuju."Sasha na mě koukala jak z jara. "P-Počkej, neměli bychom je nahlásit velitelovi Erwinovi?" "Už se stalo." řekla jsem a šla jsem ven vylít kýbl s vodou. Sasha zamnou furt jen chodila a vyptávala se na mě možný, mezitím co ostatní nás pozorovali a byly zticha.

Zavřela jsem dveře a šla jsem nám udělat dva čaje. "Levi!" řekla jsem trošku víc nahlas aby mě slyšel a přišel dolů. Levi za sebou táhl další mrtvolu. "Střelil jsem ho do nohy a čekal že to přežije, ovšem se vše trochu více protáhlo a on vykrvácel." řekl bez citu a dal ho "na hromadu" za ostatními.

Všichni si sedli a jen nás pozorovali a něco si šuškali. "Na, Levi." podala jsem mu čaj a on mě pohladil po hlavě. U Sashy jsem si povšimla jak dostala mírný tik v oku.

"H-Hee?" Sasha se zvedla ze stolu. "Od kdy se takhle kapitán Levi chová, a proč jste tak klidný?!" zvýšila trochu hlas.Poté jsem se koukla do země. "Neměli jsme na výběr, buď my nebo oni." řekla jsem a napila se ze šálku čaje.Následně se zvedl Eren ze stolu a pevně mě objal. Byla jsem celkem překvapená."A-Ale Erene.." pohladila jsem ho po zádech.

"Jsem rád že jsi v pořádku, nechci si ani představit co by se ti mohlo stát." zmáčkl mě ještě víc."Erene..nemůžu..dýchat.." řekla jsem a u toho jsem se trochu zasmála."Oi Eren." řekl naštvaně Levi a Eren na něj zmateně koukl, Levi mu ukázal ať se jde posadit."Ano." řekl a sedl si."Takžee..." řekla Hange."Co přesně, se tu vlastně stalo?"

Já s Levim jsme si sedli, a všechno jsme jim řekli."Musím ale říci že jsme vyhráli jen se štěstím, vlastně já jsem na to sázela všechno.""Kdo ne? Taky jsem doufal že když jsem tě strčil z toho okna, že nespadneš blbě." pousmál se Levi a poplácal mě po hlavě. Já jsem mu dala ruku pryč. "Helee" zasmála jsem se.Koukla jsem se poté na ostatní který se mi zdáli vyděšený až k smrti.

"Co je?" řekla jsem zmateně a Sasha, Connie a Hange ukázaly na Leviho."On...On se usmál?" řekli naráz a byly pěkně zmatený.Levi zase nahodil kamennou tvář."Poprvé a naposled" řekl a napil se čaje.

---

Večeři jsem si přinesla k sobě do pokoje, za tu dobu co jsem byla furt zavřená doma jsem si zvykla jíst v posteli a moc nevycházet z pokoje a navíc, když tu budu, vždycky příjde Levi a my se spolu můžeme normálně bavit, většinou se chová před ostatníma jinak dnes byla však vyjímka že tolik ne, a jsem za to ráda.

Levi je ten typ člověka co zřejmě svůj vztah s někým nechce cpát, je mu to celkově nepříjemné. Budu ho s tím respektovat, i když mě to trošku mrzí, ráda bych všem chtěla říci že jsme spolu, nebo alespoň Sashe.."Oi." cvrnknul mi Levi na čelo a já jsem se na to místo chytila. "Jauu.."

"Neposloucháš mě."

"Co?" řekla jsem zmateně. "To je jedno." řekl uraženě a lehnul si do postele."Pak zamkni." řekl klidným hlasem a já jsem šla hned zamknout."Co jsi mi chtěl říct?"

"Nic." řekl a následně bylo ticho.Já jsem za ním skočila do postele. "Levii!" "Co-Jsi-Chtěl-Řííct!" vzala jsem polštář a chystala jsem se majznout po hlavě, on se na mě unaveně a tak zároveň roztomile podíval.Awww..nemůžu ublížit tak roztomilé tvářičce.

Levi využil mé neopatrnosti a sebral mi polštář a majznul mě s ním po hlavě a já jsem spadla vedle něj do postele."Heej.." chytla jsem se za hlavu a sedla jsem si."Nikdy bych neřekla že by jsi mlátil holky." zamrumlala jsem si jen tak pro sebe."Cože?" řekl Levi a svou rukou mě stáhl k sobě.

"Cože jsi to říkala?" chytil mě za tvář a začal mě za ní tahat."Auuu...to je šikana." zafňukala jsem. "Pojď sem.." pustil mě a rozevřel mi ruce abych se k němu víc přitulila, i když jsem byla na něj "jakože" naštvaná, tohle nešlo odmítnout. Přitulila jsem se k Levimu a on si začal hrát s mými vlasami. Poté přestal a já jsem se na něj zmateně podívala."He?" Jeho pohled byl najednou takový, ustaraný.

"Tobě jich není líto?" řekl.Můj pohled se taky z vysmátého a zmateného změnil na smutný."No..Nevím..mělo by? Vždyť oni nás tu málem zabili." řekla jsem celkem nejistě."A dost Ichigo." zamračil se."Přestaň to skrývat." chytil mě za tvář. "Já vím že tě to trápí."Koukala jsem na něj zmateně.

"He?""Zabila jsi je. Nemůžeš se tvářit jako by se nic nestalo, nehraj si tu na hrdinku. Snažíš se své emoce před ostatníma skrýt tak moc, až je to jasné."Nevědomky mi stekla slza po tváři.

"Byla zamnou Sasha a ostatní, říkají že ví že tě to trápí, tohle bys nebyla ty, kdyby ti nezáleželo na životech ostatních, ano, předtím jsi měla takový vztek, že jsi to nevnímala, řekl jsem ti že není třeba je zabíjet, a ty jsi mě neposlechla, uvnitř toho ale teď lituješ."Koukala jsem na něj se slzami stékajících po tvářích.

Levi měl pravdu, chtěla jsem to tak moc skrýt, že jsem hrála i šťastnou, ale také jsem mluvila bez emocí, což nejsem já.Zabila jsem je protože jsem byla naštvaná a sžíral mě vztek, ale teď..Objala jsem Leviho a začala jsem hlasitě brečet do jeho hrudi.

"Promiň.."