𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍【𝐂𝐙】ʰʸᵘⁿˡⁱˣ

2.

𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍

↳˳⸙;; ❝ Vážně po mně budeš házet mrkev?

FELIX POV

Pozoroval jsem tu knížku, byla opravdu něčím výmečná, ale nevím čím.

Po chvilce jsem ji opět otevřel. Četl jsem si teďka skoro vše. "Jako předtím.. upozornění hm.. Nedělat si legraci, protože kniha je opravdu mocná.. Hah samozřejmě."

Otočil jsem stránku a tam byl nějaký text v jiným jazyce. "Tomu nerozumím.. ach"

Jel jsem stránku po stránce, až jsem došel na stranu s jedním démonem. "Démon Incubus? Co to je.." zarazil jsem a četl si nějaké informace o něm.

"Věk neznámý.. Pohlaví muž.. Výška skoro dva metry. To mě nebaví, jedu dál.." otočil jsem opět stránku.

"Holé dvě stránky o upozornění o něm.. Nikdo ho neuvidí a neslyší, jen vy. Aha dobře, hm.. Poté jen upozornění co nedělat.. Jasný" otočil jsem opět stránku, nebavilo mě to všechno číst. Stránky jsem prolistoval, až jsem se zastavil na jedné z nich.

"Jak vyvolat démona. Co to sakra.. Text k vyvolání démona. Cože? Co to.." zarazil jsem se, byl jsem vážně překvapený..

"Takže knížka jak vyvolat démona huh? Pochybuji... K vyvolání stačí přečíst tento text, ale předtím si ještě jednou přečtěte informace o něm, ať toho později nelitujete" všechno mi to šrotovalo hlavou.

Otočil jsem stránky zpátky, abych si o něm ještě něco málo přečetl. "Pohlaví muž, to už vím. Bla bla bla.. Neúnavný démon.. musí dostat co chce.. Co jsi k sakru za démona?.. Bla bla bla.. mhh." hledal jsem, co je vlastně zač.

"Sexuální démon.. cože co. To je blbost, tomu nevěřím." řekl jsem opět trošku překvapeně a četl si něco dál.

"Mám tě.. vyvolat? Existuješ vůbec? Nebo je to všechno jen.. sranda?"

Po několika minutách jsem se rozhodl. Zkusím to, i když tomu vůbec nevěřím. Otočil jsem stránky na text, kde toho démona vyvolám.

Začal jsem text číst, naštěstí to bylo ve stejném jazyce. Text byl celkem dlouhý. Četl jsem dál a dál, nahlas, až jsem došel ke konci.

Porozhlédl jsem se po pokoji, ale nikoho jsem neviděl. "Hah, jak jsem říkal.. není to pravda" zavřel jsem knihu a jelikož mi začalo kručet břicho, tak jsem se rozhodl jít si něco dát na jídlo.

Odešel jsem z pokoje a seběhl schody dolů, přičemž jsem se na posledním schodu málem rozsekal.

"Hmm copak tady máme.." řekl jsem a díval se do lednice. "Tak já nevím.. vezmu si třeba.. mrkev?" zadivil jsem se a natáhl se pro ni. "Lepší něco než nic"

Kousl jsem si do ní a mířil po schodech nahoru do pokoje. Otevřel jsem si dveře do pokoje, vešel, kousl si opět do mrkve a zavřel.

Ta mrkev byla docela dobrá a sladká, ale co budu povídat o jedné oranžové mrkvi.

Otočil jsem se a neuvěřitelně moc jsem se lekl. Na mé posteli někdo ležel. Mrkev mi spadla z úst a já málem probořil dveře zamnou.

"Kdo.. Kdo.. Kdo jsi?! A-a co tady děláš?!" díval jsem se na něho. "To už si mé jméno nepamatuješ? Oh, jaká to škoda" řekl a ležel dál.

Rychle jsem sebral svou mrkev a znovu jsem se na něho díval. "Jak si se.. jak si se sem dostal?" "Tolik otázek.." řekl a prokřupnul si kosti na rukou.