𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍【𝐂𝐙】ʰʸᵘⁿˡⁱˣ

25.

𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍

↳˳⸙;; ❝ Já.. já ti tak trošku lhal

FELIX POV

Ráno mě probudil můj úžasný budík. Škola volá. Vůbec se mi tam nechtělo, ale doma jsem po včerejšku zůstávat také nechtěl.

Rychle jsem vstal a šel se obléknout a zároveň se upravit do školy. Ze skříně jsem si vzal nějaké kalhoty, triko a pohodlnou, větší černou mikinu.

Když jsem opouštěl svůj pokoj s batohem na zádech, tak jsem měl pocit, jako by mě někdo sledoval. Ale celkově jsem to odignoroval.

Sešel jsem schody a šel si dát snídani. Celkem mě překvapilo, že jsem u stolu seděl sám, ale zbytečně jsem si tím nezatěžoval hlavu.

Uklidil jsem po sobě nádobí a vydal jsem se do školy. Nebo-li nejdříve k Minhovi, protože s ním jdu do školy.

Byl jsem takový bez nálady, tělo bez duše a ani jsem už nechtěl tady žít. Po včerejším dnu jsem chtěl umřít.

Kdo by se divil? Po tom, co mi bylo řečeno a uděláno..

Čekal jsem venku a během chvilky ke mně mířil Minho. "Ahoj Lixi" zavolal na mě. Bylo vidět, že má dobrou náladu. Aspoň někdo.

"Ahoj" zamumlal jsem a společně jsme šli do školy. "Tak co víkend?" zeptal se po chvilce ticha. "Horší být nemohl" ironicky jsem se na něj usmál.

"Proč? Problémy doma?" "Ne, to neřeš" mávl jsem nad tím rukou. "Co ty?" "Byl super. Byla u nás babička" "To je super" zamumlal jsem a zbytek cesty jsem byl potichu.

Ve škole jsem si odložil své věci a mířil do třídy. Ani jsem na Minha nepočkal. Byl jsem úplně mimo. "Felixi" chytil mě za ruku, než jsem stihl dojít do třídy.

"Proč jsi nepočkal?" "Promiň, já-" ani jsem to nedořekl, protože mě přerušil. "Pojď bokem" řekl a hned mě táhl někam, kde žádní lidé nechodili. Měli jsme ještě dost času, než nám začne výuka.

Zastavili jsme se daleko od ostatních. Čelem k sobě. "Co se sakra děje? Chováš se jinak a celkově jsi divný" zíral na mě a držel mě za ramena.

"Nic se neděje Minho.. jen jsem měl blbý víkend" řekl jsem a zíral na své nohy. Nedokážu mu to říct do očí. Nemůžu mu nic říct, sice je to můj nejlepší kamarád, ale nemůžu. Nebo aspoň si to myslím.

"Lixi, nelži mi prosím. Já nejsem blbý a vidím to na tobě, že něco není v pořádku" "Já ti to nemůžu říct Minho.." zamumlal jsem a stále se vyhýbal očnímu kontaktu.

"Jsem tvůj nejlepší kamarád, mně můžeš říct cokoliv. Cokoliv na světě a já tě vždy pochopím asi budu respektovat. Mně můžeš věřit. Vždy jsem tady pro tebe byl a nadále budu. Nemáš se čeho bát, nepřijdeš o mně"

"Ono je to hrozně složité.." povzdechl jsem si. "Vše se točí okolo té knihy z knihovny.. Není to obyčejná knížka" zamumlal jsem.

Nemohli jsme mluvit příliš nahlas, protože i když jsme dál od ostatních, tak někteří slyší skoro vše.

"Ta o démonech? Co s ní je? Říkal jsi mi přeci, že je to něco jak encyklopedie nebo tak" "Já.. já ti tak trošku lhal" knítl jsem hlasem a opatrně zvedl svůj zrak.

"Proč jsi mi lhal a neřekl mi pravdu? Lixie.." povzdechl SI. "Já.. nechtěl jsem tě pravdou zatěžovat, navíc jsem si myslel, že vše bude v pořádku, ale jak vidíš sám.. tak není"

"Co se teda stalo? Co je ta kniha zač?" zajímal se.

"Nevím, co ta kniha dělala v knihovně.. Ale můžeš skrz ni vyvolat jakékoliho démona. V knize máš o každém nějaké informace a poté nějaké věty, čím ho vyvoláš. Samozřejmě tam máš poučení a další věci.. Ty texty na vyvolání jsou v cizím jazyku.."

"Děláš si legraci? Ty máš knihu, která dokáže vyvolat démony?" zmateně na mě koukal. "Bohužel.. je to tak" povzdechl jsem si. "A jsem idiot" dodal jsem.

"Proč? Co jsi vyvedl?" trošku mnou zatřásl. "Byl jsem zvědavý. Myslel jsem si, že to vše jsou jen bláboly, které si někdo vymyslel. Tak jsem si našel nějakého démona, přečetl si informace a pak ten text.." koukal na mě a chtěl vědět víc, tak jsem pokračoval.

"No a nic se nestalo, tak jsem si šel pro jídlo. Když jsem se ale vrátil do pokoje.. Tak-tak na mé posteli ležel démon. Ta kniha není kravina.. Je opravdická a dokáže vyvolat démona.." znovu jsem uhnul pohledem a začaly mi téct trošku slzy.

"Já- já jsem idiot. Chápeš to? Vyvolal jsem si démona a tak jsem si udělal ze svého života peklo" začal jsem víc brečet.

"Jen z toho, že jsem tomu nevěřil.. teď trpím. On-on mi ubližuje. Předtím byl na mě hodný, ale včera mě napadl a ublížil mi. Hlavně slovně a-a já nevím co mám dělat.."

Na to mě Minho objal a sám nevěděl, co mi říct. Což se mu nedivím.. Jak by někdo z vás reagoval na to, kdyby váš nejlepší kamarád dokázal vyvolat démona? Hloupost.

"Prosím, nebreč" pohladil mě po hlavě. "Ale.. ale on byl na mě doopravdy hodný, nebyl zlý a teď.. teď se vše změnilo. Prý-prý mi bude normálně takto ubližovat, ať pochopím, co je vlastně za démona" vzlykl jsem.

"A co je zač? Jak vypadá? Pověz mi něco o něm" dál mě uklidňoval. Chtěl o něm něco víc vědět. Celkově vše bral v klidu, protože nechtěl takto trápit Felixe. Zase na druhou stranu chápe, jak je toto složité. Ale sakra jaké má štěstí, že našel tuhle knihu!?

"Je vysoký. Má černé dlouhé vlasy a pár pramínků má bílých. Pihu pod okem, je silný a-a je moc pěkný. Když byl hodný, tak byl jak nějaký anděl a ne démon.. Choval se ke mně pěkně. Jeho oči jsou také pěkné, dokonce v nich můžeš vidět plaminky, když se zlobí. Jeho rohy jsou úžasné.. A-a je prostě překrásný" začal jsem o něm básnit.

"Ale.. je to I-Incubus. Asi nevíš, co to je, že?" přestal jsem brečet. "Basníš o něm, jako kdyby se ti líbil, ale on ti ubližuje Lixie.. A ne, netuším" "Incubus je démon sexu.. A.. a-asi se mi líbí, jenže já teď opravdu nevím. Nemůžu být zamilovaný do démona. Navíc když mi teď dělá ze života peklo.."

"Démon čeho!?" zarazil se. "Slyšel jsi dobře.. Je ti asi jasné, co jsem vše zažil.." odtáhl jsem se z objetí. "Ach bože, Felixi.. Já se z tebe zblázním.. Tohle je jiný psycho" začal se chytat za hlavu.

"No.. Jenže teď je jiný. Je zlý, slovně mě uráží a chce mě nejspíš i napadat pohlavním stykem. Má teď dlouhé černé rohy, drápy a černé oči.. Nahání mi hrůzu.. Já-já chci vrátit toho Hyunjina, kterého jsem vyvolal" "Takže jeho jméno je Hyunjin?"

"Taky mě kousl.. Takže ta jizva na ruce nebyla od kočky. Ale od něj. Další mám tady, ze včerejška.." ukázal jsem mu novou jizvu na ruce.

"Lixie.. chce se mi z tebe brečet. Z toho co zažíváš. Ty si toto nezasloužíš" pohladil mě po hlavě a držel slzy na krajíčku.

"Minho.. Budu-budu potřebovat tvoji pomoc" "Moji- cože?" "Chci ho vrátit zpět, chci aby byl zase hodný.. Chci ho zpátky, prosím. Nechci se ho zbavit.. Což bych udělal tak, že spálím knihu. Jenže.. já nevím, jak ho napravit" chytil jsme ho tentokrát já za ramena.

"A myslíš si, že já vím, jak ti pomoct? Rád bych, ale v tomto vůbec nevím Lixie.. Myslíš si, že to vůbec půjde?" "Musí to jít.. a teď musíme na hodinu, zvoní" řekl jsem a hned jsem ho za ruku táhl do třídy.

𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍

↳˳⸙;; ❝ Zdravíčko, tak další kapitolka je tu 😇. Snad se vám líbila. Tyo, Felix se svěřil Minhovi.. a co bude dál? 👀-

ଘ(੭ˊᵕˋ)੭ 𝐌𝐞𝐨𝐰, vaše 𝘀𝘂𝗻𝘀𝗵𝗶𝗻𝗲~