𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍【𝐂𝐙】ʰʸᵘⁿˡⁱˣ

6.

𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍
↳˳⸙;; ❝ Udělej si pohodlí, chvíli tu budeš muset vydržet.

FELIX POV

Vrátil jsem se domů ze školy.. dnešní den byl tak nudný, hlavně když tam Minho nebyl. Už jsem se těšil na víkend.. zítra už je čtvrtek.

"Nazdar bratříčku" někdo se ozval z obýváku. Hádám, že sestra. Prošel jsem, zastavil se a podíval se na ni. "Co na mě koukáš jak na zjevení? A zdravit tě neučili?"

Já protočil oči a šel pomalu po schodech nahoru. "HEJ! JÁ NA TEBE MLUVÍM" zahulákala sestra ze spodu.

Neměl jsem náladu se s ní vybavovat a poslouchat její kecy, ale když jí budu ignorovat, tak mě bude otravovat až do večera.. za to mi nestojí.

"Nazdar sestřičko" nasadil jsem ironický úsměv. "Haha, moc milé" "Úsměv se vší láskou." řekl jsem a šel ke svým dveřím. "Ještě jsem s tebou-" zabouchl jsem dveře nahlas, aby slyšela a už mě nechala.

Pozdravil jsem, tak teď už by mi mohla dát pokoj. Radši jsem si zamkl, kdyby se náhodou rozhodla mi vtrhnout do pokoje.

Šel jsem ke stolu a dal si tašku na židli. Připravil jsem si věci na další den. Potichu jsem si mumlal, že zítřek bude lepší, nebude tolik hrozných hodin a budu dřív doma, protože půjdu k zubaři. To sice není taková výhra, ale furt lepší než kysnout dvě hodiny na chemii a k tomu ještě jedna místo angličtiny.

Mezitím, co jsem přemýšlel nad zítřkem, jsem si stihl připravit i oblečení. Vzal jsem si sešit od literatury, dal si ho na postel a šel si do kuchyně pro vodu.

Málem bych úplně zapomněl na Hyunjina.. nikde tu není.. a to ráno? Na to už dávno zapomněl.

Chci otevřít, ale klíč nikde. "Dal bych ruku do ohně za to, že tu ještě před chvílí byl." Podíval jsem se teda na stůl, jestli jsem ho nepoložil tam, ale ne, nikde nic. Tak jsem se ještě podíval pořádně u dveří, jestli mi nespadl, ale fakt ne.

Šel jsem ke stolu, kde byla furt taška na židli a začal ji prohrabávat, jestli jsem ho náhodou omylem nesbalil k ostatním věcem, ale tam taky nic.

Hledal jsem všude, kde by mohl být a nikde nebyl..

Už mi začalo docházet při hledání, kdo v tom má prsty, ale vždyť jsem ho ani jednou neviděl, neslyšel, nic.

Podíval jsem se ještě po pokoji a.. zřejmě celou dobu ležel na nočním stolku. "Jak jsem si ho mohl nevšimnout? No nic, beru a jdu konečně."

Došel jsem ke stolku a chci si vzít klíč, jenže ten se posunul ode mě. Nestačil jsem zírat, co to je za kouzla, ale řekl jsem "Hyunjine ať už jsi kdekoliv, nech ten klíč na pokoji!…" Přišel jsem si u tohohle trochu jako idiot, nikde nikdo a já tu mluvím do zdi.

Najednou jsem si klíč konečně vzal a měl namířeno ke dveřím, jenže mě někdo zezadu vzal za pas jak kdybych vážil pouhý gram a doslova zahodil na postel.

Hned jsem se zvedal, protože mi bylo jasné, kdo to je a nechtěl jsem tu být, poněvadž jsme si hned vzpomněl na ráno a na poměrně dost naštvaného démona.

Už jsem byl skoro z postele pryč, ale zatáhl mě zpátky do ní jako nic. Celá tahle malá věc se odehrála během tří vteřin a opět jsem nad sebou viděl toho obrovského démona. V očích byl vidět jasný vztek a mně bylo jasné proč.

"Dost jsi mě ráno naštval tím, cos dělal" znervózněl jsem.. šel z něj teď respekt.. "J-já nechtěl." Dlaně jsem měl schoulené pod bradou, nohy natažené jak dvě tyčky a ani se nehnul.. a trochu se i bál.