𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍【𝐂𝐙】ʰʸᵘⁿˡⁱˣ

21.

𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍

↳˳⸙;; ❝ Jdu do města na rande a ty tady budeš sám

FELIX POV

Ležel jsem stočený do klubíčka, brečel a třásl se. Bál jsem se a to hodně a zároveň mi bylo na nic.

Mého boku se dotkla ruka a já se víc stočil. "N-neubližuj mi, prosím" "Proč bych ti ubližoval?" promluvil a já se posadil. "Za to, co se stalo" utíral jsem si slzy, které stále tekly.

"Řekneš mi, co se stalo?" pohladil mě po hlavě. On to neví? Já myslel, že to ví.. Nadechl jsem se a pomalu mu to začal říkat. I přes to jsem brečel a bál se. Přece je to démon a může mi udělat cokoliv.. Bylo mi hrozně.

Ale dokázal jsem mu vše říct, a pak se ještě víc zhroutit. Třásl jsem se, brečel a kdo ví co ještě. Jako kdybych měl umřít, mohu to k tomu přirovnat?

Dost mě zarazilo to, že si mě přitáhl do objetí a začal mě utišovat.. Vážně mi neublíží?

"Už nebreč, slzy ti nepomůžou i přes to, co hrozného se ti stalo" začal mě hladit po zádech. Vzlykal jsem mu do ramene a také ho objal. "Nebreč" znovu řekl a hladil mě.

"T-ty se nezlobíš?" vzlykl jsem. "Ne, nezlobím se, tam si lehni a buď v klidu" řekl milým tónem. Já ho poslechl a lehl si na postel zády ke zdi. On si překvapivě lehl také a zíral mi do očí.

"Zkus na to zapomenout a vymazat ho ze svého života, jo? Není hodný, jak na tebe, tak na mě už vůbec, tak ho nebudeme ve svém životě mít, ano?" "D-dobře" zavřel jsem oči a pár slz mi ještě uniklo z očí.

"Lixie, říkal jsem, že už nemáš brečet" utřel mi slzy a přitáhl si mě blíž k sobě, že jsem měl obličej skoro zabořený do jeho hrudi. Cítil jsem teplo, protože mě i objal. Hned jsem se k němu přitulil a chytal jakékoliv teplo, které z něj unikalo.

Vážně mi může být dobře s démonem? "Děkuji" pípl jsem. "Za co děkuješ?" "Že aspoň ty jsi po mém boku" "Tam spi, ať ti je lépe" řekl a přikryl nás peřinou. "Sladké sny Lixie" pohladil mě po hlavě a víc si mě přitáhl do objetí.

⏧·₊̣̇.

(Budeme dělat, že je víkend, protože autorka se neorientuje po 4 měsících ve dnech..)

Ráno jsem se probudil a hned se mi vykouzlil úsměv na tváři, když jsem spatřil, že démon stále leží u mě v posteli. Nevěděl jsem, že i on může spát. Ale nejspíš ano, když teď spí. I přes to, že je démon.. tak.. vypadá roztomile, jak spí.

Vlasy má různě rozházené přes své oči, své plné rty má u sebe a potichu oddychuje. Sluší mu to, i když je z pekla, nebo kdo ví od kud. Dlouho jsem neviděl ty jeho rohy.. Vážně se mi líbí, když je má.

Pomalu jsem k němu natáhl ruku a pohladil ho po tváři. S ním to ani nepohlo a dál spal. Usmál jsem se nad tím a přitulil se k němu. Chtěl jsem být co nejblíže u něj, dokázal bych se do něj s takovou vcucnout.

"Mhm" zamumlal, když jsem se k němu co nejvíce namáčkl a objal ho. "Jsi vzhůru?" zeptal jsem se opatrně a potichu.

"Hmm, teď už jo" pomalu otevřel oči a zíral do těch mých. "Dobré ráno" usmál jsem se na něho, co nejvíc to šlo. "Dobré ráno" odpověděl mi a chytil mě za tvář.

"Je ti lépe?" zajímal se. "Jo, mám se dobře a navíc je sobota" "Dobře. Jsem rád, že ti je lépe" přiblížil se víc k mému obličeji, že jsem se lekl.

"Nebudeš už brečet, že ne?" nadzvedl obočí a bez mrkání mi zíral do očí. Celkem strašidelné... "Nebudu brečet" "Fajn" ještě víc se ke mně chtěl přiblížit, ale na to jsem hned ze sebe vyprskl větu typu "Co chceš dneska dělat?"

Odtáhl se a koukal mi do očí. Pár sekund přemýšlel a poté se na jeho rtech objevil úšklebek. "Něco by se našlo"

Zmateně jsem na něho koukal a záporně zakroutil hlavou. "Pokud myslíš na tamto, tak to fakt ne" "Říká kdo?" nadzvedl obočí a přiblížil se ke mně hlavou. "Ty?" zabodl do mé hrudě svůj prst. "Jo, já. Půjdeme se ven projít" "Huh?"

Není se čemu divit, že myslí jen na sex. Jenže má smůlu. "Ven? Proč.. To radši budu dělat něco tady" řekl a uraženě se na mě díval. "Mhh, tak mi budeš dělat asistenta u pečení brownies! Rodiče jsou v práci a o sourozence se nestarám, ti budou zalezlí v pokoji nebo někde. Hm?" posadil jsem se na posteli.

"Br-brownies? Co to-" "Buchta, můžeš pak ochutnat a uvidíš. Umím to ze všech nejlépe" pyšně jsem zvedl hlavu. "Dobře"

Chtěl jsem se přes něj dostat a jít si udělat ranní hygienu a další věci okolo, jenže mě spíš chytil za zápěstí a shodil na sebe. Takže jsem momentálně na něm ležel a zíral mu do obličeje.

"Chci se jít umýt, o co ti jde?" "Dej mi pusu" znovu se ušklíbl. "Proč?" "Protože to chci" "Já chci věcí a většinu z nich nemám" "Dej mi pusu"

"Ne" "Já se neptám, já ti to nařizuji" "Jsi otravný" zamumlal jsem a pomalu se k němu přiblížil. "Fakt otravný" řekl jsem a opatrně  přitiskl své rty na ty jeho. Jeho ruka mě hned chytla za pas a nechtěl mě pustit. Jo tak on takhle, tss..

Rychle jsem se odtáhl a zamračil se na něho. "Co je?" zeptal se a nepouštěl mě. "Vím o co se snažíš, tak hned přestaň" "Nesnažím se o nic, v klidu" řekl a já cítil, jak jeho ruka šla z mého boku níže.

"Hej. Říkám ti, abys toho nechal, tak hned přestaň" propaloval jsem do něj díru. On na obranu zvedl ruce a pustil mě. "Fajn, fajn.. hlavně klid"

"Můžeš někdy myslet i na něco jiného než sex?" odtáhl jsem se z něho a postavil se na své vlastní nohy vedle postele. "Nemyslím pořád jen na sex, notak" také vstal z postele.

"Když mě s tím budeš pořád otravovat, tak si příležitost nenajdeš nikdy" odsekl jsem ho a začal si ve své skříni hledat oblečení. "Je to jednodušší, než si myslíš. Nepotřebuji žádné tvé svolení, jsem silnější než ty" začal mi mluvit za zády.

"Kam tím míříš?" "Že tě můžu kdykoliv chytit, svázat na posteli a užít si, protože mi nic bránit nebude. Kdybych chtěl, tak už dávno ležíš a skuhráš"

"Co? Došla slova? Říkám pravdu" "Fajn" řekl jsem a otočil se na něho s oblečením v ruce. "Pokud tak moc chceš, tak si posluš. Ojeď mě" podíval jsem se na něho s neutrálním výrazem.

Zaraženě stál přede mnou a koukal na mě, při čemž několikrát zmateně zamrkal. "Neudělám to jen z toho důvodu, že jsis včera prožil to, cos prožil" chytil mě za bradu.

"Tak mě přestaň provokovat sexem, nebo tvé příště bude dost bolestivé. Nezapomeň na to, s kým mluvíš. Ano, Felixi?" propaloval do mých očí díru, že jsem z toho na sucho polkl. "A-ano.."

"Dobře, jdi se umýt" pustil mě a šel si sednout na mou postel. Vždyť ho neprovokuji, on se o to pořád snaží.. ugh, to je jedno. Vzal jsem si své věci a rychle vypadl z pokoje.

Chtěl jsem jít do koupelny, ale při mém zabočením za roh jsem do někoho vrazil. Až mě to dokázal posadit se na svou zadnici.

"Co ty tady děláš? Máma říkala, že spíš vedle" začala mluvit sestra. "Taky tě rád vidím. Co by, jsem už zpátky" "Hmm. To je dobře, protože jdu do města na rande a ty tady budeš sám. Tak tě zamknu. Lucas není doma" řekla a prošla kolem mě. Ona? A na rande? Od kdy?

"Fajn" řekl jsem a posbíral se ze země. Se svými věcmi jsem se dostal do koupelny a mohl si dát rychlou ranní sprchu.

Takže teď mám celý dům jenom pro sebe, super! Teda až na démona. Ale i tak, můžu si s ním v kuchyni povídat, aniž by mě měl někdo za blázna.

𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍

↳˳⸙;; ❝ Zdravíčko, tak další kapitolka je tu 😇. Snad se vám líbila. Co si myslíte o démonovi? Jaké bude jejich pečení? 👀-

ଘ(੭ˊᵕˋ)੭ 𝐌𝐞𝐨𝐰, vaše 𝘀𝘂𝗻𝘀𝗵𝗶𝗻𝗲~