Říká se, že démoni neexistují, ale někteří stále věří že mezi námi někteří jsou. Aneb příběh o prostém chlapci, který rád tráví čas v knihovně a jednoho dne se mu do ruky dostane jedna velice záhadná kniha. Kniha, která by měla vyvolat démona a sama...
𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍 ↳˳⸙;; ❝ Já a problém? Tak já ti teda budu říkat člověku, když ty na mě s démonem.
FELIX POV
Bylo ráno a já dneska nemusel do školy, ale k zubaři.. Nevím, co z toho je lepší. Vstával jsem později. Byl jsem doma úplně sám, a když myslím úplně, tak úplně.
Udělal jsem si ranní hygienu a pak se oblékl. Nasnídal se, vyčistil si zuby a mohl vyrazit na autobus. Tohle byl můj dnešní outfit ଘ(੭ˊᵕˋ)੭.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cestou k autobusové zastávce jsem přemýšlel, co mi vlastně bude zubař dělat. Samozřejmě ještě před odchodem jsem si zakryl na krku ty značky..
Došel jsem na zastávku, stálo tam pár lidí, on ten autobus bývá většinou plný, proto chodím do školy pěšky. Navíc on bývá plný skoro každou hodinu, takže si člověk fakt nevybere. Hold musí mít štěstí, aby si sedl. Proto chodím pěšky.
Jakožto slušný hoch jsem před sebe pustil všechny starší dámy, i když mě chtěly pustit před sebe, tak jsem se nedal, haha.
Hledal jsem místo na sednutí, všude bylo plno, což mě ani nijak nevyvedlo z míry..
Nakonec jsem se zastavil u jednoho místa. "Mohl bych si-" "Oh, jistě" odpověděl dotyčný dříve, než jsem se stihl zeptat. "Děkuji" řekl jsem a posadil se vedle jednoho kluka.
"Jedeš do školy?" zeptal se mě a sundal si sluchátka. "Ne, jedu k lékaři. Ale hádám, že ty do školy jedeš" řekl jsem a podíval se na něho.
"Och, a ano jedu" mírně se usmál. "Jednou jsem tě ve škole zahlédl" "To je dost možné" řekl a podíval se na čas.
"Když chodíme na stejnou školu, tak ehem. Já jsem San a ty jsi?" "Já jsem Felix, jsem z nižšího ročníku než ty" "Myslím si, že jsem tě viděl v knihovně" "To nejspíš ano, jsem tam skoro pořád" řekl jsem.
"Má stanice se blíží, tak zatím" řekl jsem a šel k zadním dveřím. Pak jsem vystoupil a šel po chodníku. Měl jsem trošku stres.. nesnášel jsem zubaře.
V ordinaci nikdo nebyl.. jaká to smůla. Sice to budu mít rychle za sebou, ale zase mě to čeká dřív než kdyby tady někdo byl..
"Vidím, že už tady jste, tak pojďte" promluvila sestřička a mě se stáhl žaludek. Šel jsem hned za ní dovnitř za zubařem.. už to chci mít za sebou.
Spatřil jsem zubaře a byl jsem opravdu ve stresu.. Co mi bude dělat? Bude to bolet? Mám něco, nebo mám vše dobré?..
Díky bohu jsem měl vše v pořádku. Kontrola byla celkem rychlá a zubař byl spokojený. Pak jsem tedy odešel a mohl jít domů.
Při cestě domů mě ještě napadlo se stavit u Minha, pokud bude doma.
Nechtěl jsem jít ještě domů a chtěl jsem se podívat na svého kamaráda, jak na tom je. Počkal jsem si tedy na autobus a jel zpátky domů. Tentokrát v autobuse moc lidí nebylo, zázrak.
Takže jsem seděl sám na volném sedadle a kochal se městem Seoul.
Zazvonil jsem na jeho zvonek a otevřela mi jeho máma. "Dobrý den paní Lee" "Ahoj Felixi, co ty tady?" "Přišel jsem se podívat na Minha, pokud je doma" "Ano, je u sebe v pokoji. Jaktože nejsi ve škole?" "Byl jsem u zubaře" řekl jsem a ona mě tedy pustila dovnitř.
Šel jsem tedy k němu do pokoje. Ležel, četl si knížku a při tom ještě hladil svou kočku, která mu ležela na peřině. Na stole měl balíček kapesníčků a hrnek s čajem.
"Ahoj Minho" řekl jsem a on se na mě ihned otočil. "Ahoj Felixi, co ty tu?"
"Přišel jsem se na tebe podívat, jedu od zubaře" "Aha, tak to jo" řekl a zavřel knížku. "Co čteš?" "Klasika. Romeo a Julie. Co vlastně ta tvá kniha z knihovny?" řekl a usmál se. "No.." odmlčel jsem se, co mu mám sakra říct?
"No? Co?" podíval se na mě. "Je.. je fajn. Taková.. no, kouzelná" řekl jsem dosti nervózně.
Já moc dobře věděl, co to je za knihu, ale nechci to nikomu říkat.. Ani Minhovi. Nevím, co by si pak myslel, na co všechno by se ptal..
"Kouzelná? Jak jako? Jakože fantasy kniha?" "Ne to ne.. ale umm.. děj je kouzelný, jo, děj." nervózně jsem se uchechtl.
"Jo.." přeměřil si mě pohledem. "A co ty? Už je ti lépe?" rychle jsem změnil téma, abych nečelil jeho další otázce. "Ale jo, v pondělí půjdu do školy"
Chvilku jsme si povídali o různých tématech. O knížce se naštěstí už nezmínil, díky bohu.. Nevěděl bych, co mu na to odpovědět. Pak už jsem ho nechtěl otravovat, a tak jsem šel domů.
Doma samozřejmě nikdo ještě nebyl. A jelikož se blížil čas oběda a já měl hlad, tak jsem si něco musel uvařit.
Samozřejmě paní Lee mě přemlouvala zůstat na oběd, ale slušně jsem odmítl, nechtěl jsme je otravovat.
Rozhodl jsem se, že si připravím těstoviny s nějakou omáčkou, kterou máme v lednici. Ono jsem to měl během několika minut hotové, což bylo dobře.. umíral jsem hlady.
Nabral jsem si na talíř, usedl ke stolu a začal jíst. "Ahoj zlato" ozvalo se a já ihned poznal o koho jde.
Spolkl jsem sousto a odpověděl mu "Ahoj démone~" "Tak od teď mě budeš nazývat démone? Mhm.." řekl a přišel ke mně.
"Máš s tím problém?" "Já a problém? Tak já ti teda budu říkat člověku, když ty na mě s démonem." "Jen jsem si z tebe utahoval.. Hyunjine. A mám hlad, nech mě najíst, prosím." ani jsem nečekal na jeho odpověď a znovu začal jíst.
Když jsem dojedl, tak opět začal mluvit. "Co zubař?" "V pohodě" řekl jsem a uklidil talířek do myčky.
"A co máš v plánu dělat?" "Nic, zítra už je pátek a blíží se konečně víkend." řekl jsem a mířil do pokoje.
"Co bys chtěl jako dělat?" podíval jsem se na něho ještě než jsem vlezl do pokoje. "Mhh, napadá mě toho spoustu" ušklíbl se. "A nechceš místo toho jít ven? Ukázal bych ti pár pěkných míst" stále stojící před dveřmi pokoje jsem se na něho díval.
Stál jako socha. "Ven?" "Ano, ven." "A proč?" "Jak a proč? To nechceš jít ven?" "Radši bych byl doma než abych šel někam ven" propaloval do mě díru..
"Tak si klidně trhni, ale já jdu ven. Je tam pěkně. Ty si klidně tady trucuj, sbohe-" "Já tě varuji" přitiskl mě ke dveřím pokoje, přiblížil hlavu a zíral mi do očí..
𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍
↳˳⸙;; ❝ zdravím u další kapitolky, doufám že se líbila, jsem ji teď narychlo dodělala, ať něco vyjde 😇.
