Říká se, že démoni neexistují, ale někteří stále věří že mezi námi někteří jsou. Aneb příběh o prostém chlapci, který rád tráví čas v knihovně a jednoho dne se mu do ruky dostane jedna velice záhadná kniha. Kniha, která by měla vyvolat démona a sama...
Po sprše jsem sešel schody do kuchyně a během vteřiny jsem měl u sebe démona. "Pěkně voníš" řekl. "Hah, děkuji" usmál jsem se. "Mám nápad" řekl a stoupl si vedle mě. Nápad? Jaký zase nápad?
Hlavou jsem se na něho otočil a pozoroval ho. "Jaký nápad?" koukal jsem na něho a chtěl jsem už chystat na to brownies.
"Pomůžu ti s pečením brownies a na oplátku ty vyhovíš mě" ušklíbl se. "Co chceš?" nadzvedl jsem obočí a on se jen usmál. "Hádej" "Jako vážně? Neříkal jsi ráno něco, náhodou?" "Říkal, ale měním svou odpověď"
"To mám teda radost. Já jsem spokojený, že si upeču brownies, že mám celý dům pro sebe a ty najednou přijdeš s tím, že.. hmm pomůžu ti upéct brownies, ale chci na oplátku sex, aha?" otočil jsem se a hledal potřebné ingredience na brownies. "A proč ne? Jsme tady sami. Nikdo tě neuslyší, můžeš naříkat jak chceš"
"Tak mi pomáhat ani nemusíš, já to totiž nepotřebuji" řekl jsem a vytáhl ze šuplíku mouku a cukr. "Prosím" "Nepros, vážně tě nepotřebuji"
Na kuchyňské lince jsem už měl všechny ingredience, co do brownies potřebuji. "Prosím Felixi" "Řekl jsem ne" "To je týrání. Proč jsi mě teda vyvolával? Akorát trpím" "Chvíli bez toho přežiješ" "A co když ne?" "Tak to mi je líto, pokud ne"
Ze zadu mě políbil na krk a dal si ruce kolem mého boku. "Přestaň a nakrájej tu čokoládu" zhodil jsem jeho ruce a zvážil si máslo. On jen podrážděně zabručel a pak něco zamumlal typu 'jen počkej' a šel krájet čokoládu.
Všechny potřebné ingredience jsem dal do jedné větší misky. Už se na to těším, mám na ně takovou chuť.
Vylil jsem to na plech a rozetřel to, následně jsem do toho ještě dál pár kousků čokolády. Pak jsem mohl plech dát do rozpálené trouby a teď jen čekat, až se to upeče.
Vyskočil jsem si na kuchyňskou linku, kde jsem čekal, až to brownies bude. Nemohl jsem se dočkat.
Vzal jsem si telefon a chtěl být na něm, ale Hyunjin mi ho doslova sebral. "Já to myslel vážně" řekl a stoupl si přede mě, doslova mi stál mezi mýma nohama a ruce si položil každou zvlášť vedle mých stehen.
Pozoroval jsem ho a nevěděl pořádně, co mu mám říct. Propaloval do mě díru svýma očima.. "Já taky" odpověděl jsem a nemohl ani z té linky skočit dolů.
On si mě najednou přitáhl blíže, že jsem seděl až na kraji linky. "Spálím brownies, přestaň" zamumlal jsem. "Nespálíš teď už nic" řekl a ukázal vedle na linku, kde se objevilo.. teď již hotové brownies.. Vážně? A to nemohl udělat hned, abych se tady s ním nedělal?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
