𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍【𝐂𝐙】ʰʸᵘⁿˡⁱˣ

11.

𝐃𝐄𝐌𝐎𝐍
↳˳⸙;; ❝ Ráda tě konečně poznávám Felixi

FELIX POV

Právě teď jsem seděl u stolu s otcem a jedl. Samozřejmě jsem si dal menší sprchu a oblékl se do svého oblečení, které jsem měl předtím.

Když jsem dojedl, tak jsem to po sobě uklidil. "Máma tady bude do pěti minut, tak se jdi připravit, protože pojedeme hned" řekl otec a já jen kývl. Jak mě se nechtělo..

Přišel jsem do pokoje a hledal si nějaké oblečení, ve kterém pojedu.. ah bože.

"Vidíš jak se v tom můžeš skvěle hýbat" zazubil se za mými zády na posteli démon. Já se na něho otočil a nahodil pokerface. "Laskavě zmlkni, děkuji" řekl jsem a opět se otočil ke skříni.

On vstal a mířil ke mně. "Tak příště ti to řeknu také a uvidíme zda budeš potichu celou dobu-" prsty na ruce mi udělal dvě menší kolečka na rameni, přiblížil hlavu k mému uchu a pokračoval. "Zda nebudeš vzdychat jako kdyby ti šlo o život. Mhh? Dokážeš být také ticho? Chceš se o tom později přesvědčit?" přejel rukou po mé paži.

"Já-" "Řekl bych, že bych ti musel ty ústa zalepit, abys nevydal žádné zvuky, mhh?" "P-přestaň.." "Pročpak? Nemám snad pravdu, mh?" "Felixi!! Zachvilku jedeme!" zavolala máma.

"Byl bys opravdu hodný, kdybys mě teď nechal být abych se mohl převléknout, viď?" otočil jsem se na něho hlavou a on tedy odešel opět okupovat mou postel.

"Nějak se ti líbí má postel" řekl jsem a konečně si na sebe začal oblékat jiné oblečení. "Je pohodlná a dá se na ní dělat spousta věcí~" "Jako třeba spát že?" "Spát? Jo to taky, ale i něco jiného a lepšího~"

Mlčky jsem se oblékal, nechtěl jsem se zrovna bavit o tomto, nevím co s ním dneska je.. "Něco lepšího~" "Buď zticha.." zamumlal jsem.

"Přestaň se tomu pořád vyhýbat" "Tak přestaň mluvit o mé posteli" "Felixi! Dělej" zavolal tentokrát otec. "Vidíš? Kvůli tobě nestíhám. Máš pořád nějaké narážky na sex" "To jsi zapomněl, co jsem zač? Nejsem nějaká kouzelná víla, která kouzlí duhu. Má práce je něco jiného" "Jo dobrý, mizím... a-ahoj" řekl jsem a odešel z pokoje.

Rozběhl jsem se po schodech, opět jsem se málem přizabil. "No konečně už jdeš, už jsme mysleli, že pojedeme bez tebe" řekla máma a upravila si vlasy.. Klidně mohli jet beze mě, vůbec bych se nezlobil.

"Kam jedeme?" zeptal jsem se, když jsme šli k autu. "Uvidíš" řekla máma.. Vůbec se mi tam nechce.

Po několika minutách jsme tam dojeli. Nevím, kde jsme byli, protože mi to místo nic neříkalo. Ve dveřích nás přivítala nějaká paní, absolutně jsem tu ženskou nikdy v životě neviděl. Nějak jsem nevnímal, co si říkají, ale vzala nás dovnitř.

"Ty musíš být Felix, že ano?" usmála se na mě ta paní. "Ano.." "Zavolám Yunu, že jste už všichni tady" usmála se. "Yuno! Pojď dolů"

Yunu? Kdo je sakra Yuna?..

Zachvilku přiběhla dívka s dlouhými černými vlasy. "Paní a pana Lee už znáš, tohle je Felix. Felixi, tohle je Yuna" řekla její máma. Yuna ke mně s úsměvem natáhla ruku a já ji přijal. "Ráda tě konečně poznávám Felixi"

"Yuno kdyžtak to tady Felixovi ukaž, my si dáme kávu" usmála se a už nás hnala pryč.. Nemám z toho vůbec dobrý pocit.

Ta mě ihned lapla za ruku a táhla pryč. Eh, pomoc?? Nějak jsem se jí neptal, kam mě vede, protože jsem se s ní bavit nechtěl.