It's forbidden

18.kapitola

„Jak myslíš." Sledoval mě, jako predátor sleduje svoji kořist a já měla co dělat, abych si udržela sebejistý postoj a krok. Dělalo mi velké potíže, abych se nezastavila a neotočila se na něj. Moje tělo po tom přímo prahlo, ale přesto jsem nezastavila. Každým okamžikem jsem měla strach, že přijde z jeho strany útok. Že ho to prostě přestane bavit a přepadne mě jako bezbrannou laň, která nebude mít žádnou šanci dát se na útěk. Přidala jsem mírně do kroku a málem vyskočila z kůže, když se vedle mě objevil, přitáhl si mě za pas k sobě a mírně se ke mně sklonil.

„Ale kam ten spěch, maličká? Není kam spěchat." Myslela jsem, že vydržím víc. Myslela jsem, že tomu tak rychle nepodlehnu. A přesto se mi málem podlomily kolena a celý žaludek se mi podivně stáhl. Nikdy mi nedošlo, jak je vlastně oproti mně vysoký, a to jsem nepatřila mezi malé ženy, ba naopak. Tohle jsem nemohla dlouho vydržet. Ne pokud bude vypadat takhle.

„Copak? Přešla tě mluva, krutá krásko?" Moje reakce byla přesně taková, kterou chtěl. Kdyby mě nedržel kolem pasu, už bych se dávno zřítila na zem.

„Vydrž, zbývá už jenom několik chodeb." Neměla jsem ponětí, co vlastně čekám. Na co vlastně mám vydržet. Normálně bych se při tom pomyšlení zhroutila, nebo bych běžela na záchod zvracet. To ale nebyl případ v tuto chvíli. Moje tělo se s ním cítilo v bezpečí a naprosto mu důvěřovalo, což se ale nedalo říci o mé mysli v jiných případech. Vyděsilo mě, když jsem si uvědomila, že i moje mysl mu v tomhle věří. Do háje. Byla jsem naprosto v háji.

To, že jsme na místě jsem si uvědomila až poté, co jeho ruka opustila můj pas. Ze začátku z toho bylo moje tělo zklamané a chtělo ten dotyk zpátky, ale jakmile mi docvaklo, kde se nacházím, pocit zklamání rychle odešel. Na jeho komnatě bylo něco tajemného, jako kdyby se odrážela od svého dočasného majitele. Bylo to fascinující. Lehce mě popostrčil dovnitř a rukama spočinul na mém pase. Dech jsem měla nepravidelný a přímo jsem šílela uvědoměním, že to moc dobře ví a je si toho naprosto vědom.

Jeho dech mě zahřál na krku a já mu automaticky mírně naklonila hlavu na druhou stranu. Byl to instinkt.

Jeho rty mi lehce přejížděly po mém krku až k mému rameni a zase zpět.

„Kdyby se cokoliv dělo, nebo by toho bylo na tebe moc, okamžitě mi to řekneš a já to budu respektovat a přestanu. Rozumíš, Angel?" Naštěstí mu stačilo, když jsem ze sebe dostala pouze zvuk na znamení souhlasu a nechtěl to po mně říct. S tím bych totiž měla v tuto chvíli menší problém. Jeho slova jsem si převracela v hlavě sem a tam a uvědomila si, že to myslel naprosto vážně a že právě tohle je jedna z věcí, proč jsem do té sítě spadla. Proč jsem tomu podlehla.

Jakmile skončil s mým krkem, v okamžení si mě přetočil čelem k sobě a zmocnil se mých úst. Ze začátku to byly pouhé dotyky a mě to přivádělo k šílenství, takže jsem to byla já, kdo tyhle opojné polibky prohloubil. Své pobavení nehodlal skrýt, ale přesto mi vyhověl a dal mi to, co jsem po něm chtěla. Moje ruce jezdily po jeho širokých ramenou až k silným pažím, které se při každém mém dotyku mírně napjaly. Dělalo mi nesmírně dobře, že nejsem jediná, která má problém se sebezáchovou, pokud jde o toho druhého. On to měl totiž podobně. Působila jsem na něj stejně.

Jeho ruce nenápadně našly zip od mých volných šatů a mučivě pomalu mi je rozepínal. Jeho rty si opět vyhledaly trasu k mému krku a klíčním kostem a já se rukama zapírala o jeho pevnou hruď. Nehodlala jsem dopustit, aby byl pozadu vůči mně, takže jsem začala rychle rozepínat jeho už tak napůl rozepnutou černou košili. Zip od šatů byl rozepnutý, a to stejné se dalo říci i o jeho košili. Na malou chvíli přerušil svoji práci na mém krku a zadíval se do mé tváře, jako by tam něco hledal.

„Děje se něco?" Můj hlas zněl ochraptěle a tlumeně.

„Stále tomu nemohu uvěřit."

„Čemu?" Až tohle skončí prokleji svůj hlas do všech možných míst.

„Že jsi opravdu moje." Kdyby mi tohle řekl kdokoliv jiný, dala bych ho okamžitě podříznout. Nenáviděla jsem, když si mě někdo nárokoval a byla jsem schopna udělat neuvěřitelný věci, když to někdo zkusil. Ale od něho to znělo jinak. Neřekl to, když mě pomalu mučil. Neřekl to z důvodu, abych se cítila bezbranně a nebyla schopna něco udělat. Říkal to tak užasle, jako by tomu sám nemohl uvěřit. 

Vzpamatuj se. Víš, co je doopravdy zač. Je to pouhá hra. Jenom hra.

„Jenom tvoje." Ramínka mi spadly z ramen a hedvábné šaty mi sjely až ke kotníkům. Stála jsem před ním pouze ve spodním prádle. Netrvalo dlouho a jeho košile skončila také na zemi.

Dlouze jsme na sebe pouze koukali. Věděla jsem, že se dívá na moje zjizvené tělo a rozhodně se mi nelíbil ten pocit, který vylézal na povrch. Styděla jsem se za ně a měla jsem chuť někam utéct a už se nikdy nevrátit. Sklopila jsem hlavu dolů a snažila jsem se dívat kamkoliv jenom ne na něj. Neuběhlo ani deset sekund a jeho prsty se zlehka dotkly mé brady, aby ji zvedly zpátky nahoru.

„Tohle už nedělej. Nemáš jediný důvod se za to stydět, jenom to ukazuje, jak si neskutečně silná a co vše sis musela prožít. Žádná jizva ti už nepřibyde. To ti slibuji." Nedokázala jsem se ovládnout, takže jsem se k němu přiblížila a objala ho. Okamžitě mi položil jeho ruce na moje záda a láskyplně mě po nich hladil. Potřebovala jsem to. Tak moc jsem to potřebovala až to bylo nesnesitelně ponižující. Mírně jsem se od něj odtáhla a musela si stoupnout na špičky, abych mohla naše rty spojit v jedny.

„Už nechci jenom zlé vzpomínky. Chci novou."

„Jsem k tvým službám, má krutá krásko." Jestli mi předtím bylo horko, tak teď jsem se přímo pálila zaživa. Neexistovalo nic jiného než já a on. On a já. 

Sandra