It's forbidden

19.kapitola

Byla jsem tak zaměstnaná jeho rty, že jsem si ani neuvědomovala, že každou chvíli narazím do rámu postele. Když jsem do něj nohama narazila, rychle mě zachytil a pomalu mě na ni položil. Ocitla jsem se v hebkým tmavým saténu a měla přímý výhled na Damona přede mnou. Jeho ostře řezaná čelist, dokonale rozcuchané černé vlasy a jeho spalující pohled, který by mě donutil udělat skoro cokoliv. Opíral se o tmavé dřevo, které bylo nade mnou po celém obvodu postele a ze kterého spadaly tmavé lehké závěsy. Jeho oči putovaly po mém celém skoro odhaleném těle a mé oči zase po jeho. Jediné, co mě rozčilovalo, byly jeho stále nasazené perfektně padnoucí kalhoty. Hodlala jsem hrát férově a v tuto chvíli to vůči mně férové rozhodně nebylo. Posadila jsem se a pohledem mu dala jasně najevo, co od něj očekávám. Mírně naklonil hlavu na stranu a pak se ke mně sklonil.

„Pokud něco chcete princezno, stačí jen říct." Parchant. Prvotřídní parchant, který moc dobře věděl, co dělá. Jestli někdy někdo zjistí, že jsem se takhle snadno podřídila, vykuchám ho a stáhnu ho z jeho hadí kůže. Jak si ale přeje chlapeček.

„Pouze jsem chtěla podotknout fakt, že je tato situace pro mě významně nevýhodná. Mohl byste být té lásky a udělat s tím něco, můj princi. Jinak se toho ujmu já." Na jeho tváři se objevil nebezpečný úsměv, a přestože byla tma, viděla jsem, jak se v jeho očích objevilo něco, před čím bych měla vzít nohy na ramena.

„Velmi zajímavá nabídka. Smíte se toho ujmout Vy." Snažila jsem se uklidnit moje mírně třesoucí ruce, abych nedala na sobě znát, jak moc jsem vlastně nervózní. Nadechla jsem se a s výdechem se na mé tváři objevil zářivě nebezpečný úsměv. Moje dlouhé prsty dokázaly rozepnout kožený pásek a poté jsem mu mučivě pomalu začala sundávat kalhoty. Byli bychom srovnaný, kdybych nebyla jeho krutá kráska a nestáhla mu přitom i jeho spodní prádlo. Měla jsem co dělat abych nezalapala po dechu moc nahlas. Okamžitě mě polil ruměnec a já byla nesmírně ráda, že byla skoro tma. Měla jsem chuť se někam hodně hluboko propadnout. Když jsem konečně dokázala zvednout pohled k jeho očím, setkala jsem se s jeho pronikavým pohledem.

„Řekl bych, že to nejsem já, kdo tady nehraje férově, princezno." Kdyby pohledy dokázaly přimrazit na místě, nemohla bych se už nikdy ani pohnout.

„Co s tím hodláte udělat, princi?" Byla jsem přísně vychována k tomu, abych věděla, kdy je nejlepší doba mlčet, ale očividně jsem si z těch hodin nic moc nevzala. Tohohle budu litovat.

„Vyrovnávám." V sekundě jsem se ocitla zpátky v lehu a dostala se do pozice vystrašené kořisti. Chytl si mě za kotníky a přitáhl si mě k sobě. Jeho ruce si našly cestu pod moje záda a než jsem se stačila vzpamatovat, můj vršek těla byl naprosto odhalen jeho očím. Vyplašenýma očima jsem se podívala, jak klečí mezi mýma nohama a rukama míří k mým bokům, kde zbývala poslední část oblečení, která mě ještě aspoň trochu chránila. Čekala jsem, že každou chvíli se převrhneme přes hranici a já se psychicky zhroutím, ale moje tělo to chtělo. Moje tělo po jeho dotykách prahlo a hodlalo udělat cokoliv, aby toho cíle docílilo.

„V pořádku?" S vypětím sil jsem opět zvedla hlavu a podívala se do jeho vyrovnané tváře, která čekala na souhlas nebo odmítnutí. Kdybych řekla že už to nezvládám, věděla jsem, že by okamžitě přestal. Věděla jsem to a nehodlala jsem to za žádných okolností dopustit. Tohle jsem musela zvládnout. Musela jsem ten strach a nechuť překonat a konečně zjistit, že i já to můžu mít jako potěšení, a ne jako zatracený trest. Svět mi to dlužil a v tuto chvíli mi to nabízel na stříbrném podnosu.

„V pořádku." Ještě chvíli mě pozoroval, ale jakmile jsem se nedočkavostí začala mírně vrtět, jeho ruce se opět objevily na mém těle a hodlaly dohnat promarněný čas. Mé spodní prádlo bylo v trapu a já se snažila nezpanikařit. Rukama mi klouzal přes boky, poté přes stehna a když se dostal až ke kotníkům položil si je na ramena a jeho ruce nebyly jediné, které se mě začaly lehce dotýkat. Jeho rty začaly poznávat každou malinkatou část mých nahých nohou. Čím víc se blížil nahoru, tím víc jsem drtila saténovou přikrývku v rukách. Vnitřní strana stehen mě ale dostala obrazně řečeno do kolen. Bylo jenom otázka času, kdy se dostane přímo na to nejcitlivější místo. Začaly ze mě vycházet mírné vzdychy, které jsem se ale snažila co nejvíce utišit. Proklínala jsem svoji reakci mého zrádného těla. Byl už tak blízko. Tak zatraceně blízko a já si nebyla jistá, jestli to ustojím. Jeho rty se ale tomu místu vyhnuly a začaly se nebezpečně rychle přibližovat k mému nahému hrudníku. Začala jsem se mírně prohýbat v zádech a své ruce jsem přemístila do jeho rozcuchaných vlasů. Vzdychy se začaly ozývat hlasitěji a málem jsem si prokousla ret, když jsem se je snažila utišit.

„Nezadržuj je v sobě. Chci tě slyšet prosit o to, co chceš Angeliko. Jak mám potom vědět, že se ti to zamlouvá." Ten parchant. Byl si až moc vědom toho, jak na mě působí. Nejraději bych ho vypověděla z tohoto světa, ale to může počkat až po práci, kterou tady začal.

„Nenávidím tě."

„Nic nového. Snaž se trochu Angeliko, začíná to být ohraná písnička." Chtěla jsem mu na to odpovědět, ale aniž bych si toho nějak všimla, dostal se zpátky do té nebezpečné zóny mezi mýma nohama a já nebyla ani zdaleka připravená na to, co mělo následovat. Zalapala jsem v tu chvíli po dechu, jelikož všechen kyslík v mém těle se rozhodl vypařit. Myslela jsem, že se samým blahem roztříštím na miliony kousíčků. Neměla jsem absolutně žádnou kontrolu nad mým tělem, tu získal totiž on.

Sandra