It's forbidden

1.kapitola

Ať už jsou naše duše z čehokoliv, jeho a moje jsou stejné. Zaklapla jsem knihu a odložila jsem ji na stoleček z velmi drahého dřeva po mé pravici. Má rodina si potrpí na drahé a dokonalé věci. Stejně jako já. A když si to lidé můžou dovolit, nevidím absolutně žádný problém.

Tu knihu jsem už nemohla dál číst. Byla tak stupidní, až mi té spisovatelky bylo líto. Jak tohle mohl vůbec někdo napsat a poté lidé číst. Neskutečné.

Pomalu jsem se zvedla, urovnala si šaty a byla rozhodnuta dnes už z téhle knihovny odejít.

„Ukliď tu knihu tam, kam patří."

„Jistě slečno Angeliko." Nevěnovala jsem dotyčné už vůbec žádnou moji pozornost a odebrala jsme se ladným krokem ke dveřím. Stráže u nich se poklonily a poté dveře otevřely.

Chodba byla osvícena pouze velikými svícny, přidělanými na stěnách, jelikož už byla dávno černo černá tma.

Procházela jsem dlouhými tmavými chodbami až jsem konečně dorazila do své komnaty. Stráže se opět poklonily a otevřely mi veliké černé dveře, vedoucí dovnitř.

„Slečno Angeliko, koupel je připravená." Stočila jsem k ní pohled a chvíli ji pozorovala. Tak podřadná. Slouží čistokrevným lidem, kteří se nad ní slitovali a platí jí za to. Hrozné.

Došla jsem do koupelny, stále s ní v patách a poté mi pomohla se dostat z šatů.

Koupel byla přijatelná. Teplota vody měla být vyšší, ale dnes jsem již neměla náladu už ani mluvit.

Než jsem se nadála, ležela jsem ve své posteli s nebesy a oddávala jsem se spánku.

„Moc se omlouvám slečno Angeliko, že Vás budím, ale přeje si Vás vidět Váš otec."

„Tak mu vyřiď, že až budu mít čas, tak se můžu zastavit."

„Nechci být k Vám nezdvořilá slečno Angeliko, ale rozkaz zněl tak, že hned." Probodla jsem služebnou pohledem a čekala, až se míní odebrat z mé komnaty. Naštěstí byla natolik inteligentní, že to pochopila, uklonila se a radši rychle zmizela.

Pomalu jsem se protáhla a poté, se odebrala do koupelny. Vše bylo připravené, tak jak má být. Ručníky byly vyhřáté, čerstvá voda ve sklenici... zkrátka všechno. Ranní hygienu dokážu zvládnout sama a rozhodně mi u ní nemusí nikdo asistovat.

Když jsem se opět ocitla v mé hlavní komnatě, šaty byly už připraveny a u nich i několik služebných. Opatrně mi navlékaly všechny vrstvy, zašněrovaly a utáhly pořádně korzet, znovu navlékly několik vrstev, upravily vlasy a bylo hotovo. Uklonily se a rychle mi zmizely z očí.

Vyšla jsem ladnou chůzí přes celý obrovský zámek/hrad, nazývejte si to, jak chcete a měla namířeno za mým nejdražším otcem. Rozhodně jsem nemínila, jakkoliv chvátat, ba naopak jsem ještě více zpomalila.

Přejít z jednoho konce na druhý trvá opravdu dlouho, a ještě déle, když nechvátáte. Věděla jsem s naprostou přesností, co bude následovat, ale to mě neodradilo. Před dveřmi z masivního a velmi drahého dřeva jsem se zastavila a čekala, až stráže otevře.

Otec stál u obrovského okna a pozoroval dění okolo. Věděla jsem, že zaznamenal můj příchod, ale i tak jsem si odkašlala a upozornila na sebe ještě jednou.

„Má dokonalá dcera se uráčila konečně dostavit. Nechcete, abych se Vám poklonil slečno Angeliko?"

„To nebude třeba, otče. Přežiji i bez toho."

„Jak z tebe mohlo vyrůst tohle. Taková nechutná přetvářka. Málem bych zapomněl, měla úžasný vzor."

„Mou matku do tohohle nechcete zatahovat otče. Varuji Vás."

„Měl bych tě zpráskat jako psa v tuto chvíli, ale teď to neudělám. Jsou důležitější věci na práci." Ještě více jsem se narovnala a zatím potichu vyčkávala, co bude dál.

„Jsi povinna se vdát. Manžel už je dávno vybraný."

„Co jste to říkal?"

„Rozhodně nepřipustím, aby na trůn usedla žena, a tak nic jiného nezbývá než najít někoho jiného když, jak už jsi zmínila tvá matka, nebyla schopna porodit syna, ale místo toho tebe."

„To nesmíte."

„To se mýlíš. Já můžu."

„Vdávat se rozhodně nebudu!"

„Nezvyšuj na mě hlas!"

„Nikdy si ho nevezmu!" Cítila jsem, jak se kolem mě obmotaly dvě silné paže a doslova mě táhnou pryč. Snažila jsem se křičet o pomoc, prosila jsem, ale všechno bylo naprosto zbytečné. Dotáhli mě až dolů do sklepení, kde mě následně donutili si kleknout a předklonit se. Svázali mi ruce za zády a já už mohla jenom čekat na to, co přijde. 

Zdravím všechny. Vítejte u mého dalšího příběhu! 

Je to trochu něco jiného než Are you kidding me? tak doufám, že to nebude až tolik vadit.

Každopádně užíte si první kapitolu a mějte se krásně.

Sandra