Seděla jsem v obyváku s koleny u sebe, v teplácích a mojí oblíbené mikině a kapucí na hlavě. V hlavě mi to každou chvíli nějak šrotilo. Myslela jsem, že můj víkend bude pohodový, ale ani víkend mi zatím neprospíval. Byla jsem úplně mimo a nevšimla jsem si toho sama.
„Gaio, vím že to máš v poslední době těžké a je toho na tebe moc. Víš, že se mi se vším můžeš svěřit," ozve se z druhé strany sedačky Noah, který seděl hned vedle Santiaga. Pomalu na ně otočím hlavu a zadívám se jim do očí. Někdy se chovali jako Lexa. Vyzvídali, co nového, snažili se mi zlepšit náladu, ale ne vždy se jim to povedlo.
„Nedávno jsem potkala jednoho sexy chlapa. Celkem dost si rozumíme, ale je z konkurenčního gangu, co mám dělat?" zamrkám na ně.
„Cože?!" vyjekne Santiago i s vyděšeným výrazem ve tváři.
„Co si mu řekla?" zeptá se Noah s podobným výrazem.
„Že máte zítra kšeft v parku ve tři odpoledne a klidně ať se přijde seznámit," pokývám hlavou. Potřebovala jsem se jich nějak zbavit.
„To byla důvěrná informace!" zavrčí Noah.
„Nemůžeš to říkat každému kdo se ti líbí, a ne někomu z jiného gangu!" vyjekne naštvaně Santiago. Chvíli na ně jen tak hledím s kamennou tváří a doufám, že nejsou tak blbí, jak jsou staří. Přísahám, někdy jsou to vážně idioti. Kde na ně táta chodí nevím, ale měl by přehodnotit koho bere.
„Vy idioti, dělá si z vás srandu," ozve se příchozí táta, který jde nejdříve za mnou. Trochu se na něj pousměji a nechám si od něj dát pusu na čelo.
„Aha," vydechnou chlapi.
Oba s tátou protočíme očima, hned na to si sedne do křesla naproti mně.
„Tak a teď vážně, co se děje?" zeptá se s upřeným pohledem na mě. Opět protočím očima a opřu se o sedačku. Nechtělo se mi nic rozebírat. Byla jsem mrtvá i přes víkend. Nepomohlo ani to, že jsem byla nějakou dobu ticho. Prostě to chtěli vědět. Hlavně Andreas.
„To nestojí za to," mávnu rukou. Jeho zaujatý výraz mluvil za vše. Za každou cenu chtěl vědět o co jde. Avšak, svitla mi světlá chvilka, když mu někdo zavolal. Okamžitě si přiložil mobil k uchu a trochu se zamračil. Chvíli jen poslouchal, bručel na souhlas, ale nakonec se zvedl. Dal si mobil od ucha a podíval se na ty dva.
„Běžte dozadu zkontrolovat zásilku," přikázal jim.
„A ty pojď se mnou," řekl směrem ke mně. Otráveně jsem se zvedla z té pohodlné sedačky a neochotně ho následovala až do jeho pracovny. Stále si pamatuji, jak jsem tu tehdy přespala, když mě nechal unést. Nezapomenutelné tři dny. Sakra, vždyť mi to změnilo život.
Jen co si sedl do jeho křesla odložil mobil, lokty se opřel o stůl a zadíval se na mě. Posadila jsem se tedy také do křesla před něj a udělala tu stejnou pózu jako on. Akorát jsem nedokázala držet vážnou tvář celou dobu a začala se usmívat.
„No tak Gaio, v poslední době jsi děsně zamlklá a věčně přemýšlíš," vydechl.
„A to znamená, že je něco špatně?" uchechtnu se.
„V tvém případě to je nějaký chlap," řekne klidně což mě zaskočí. Teď se začal pro změnu usmívat on. Ach. Budeme řešit chlapy. Co jsem komu udělala.
„Žádný chlap," zakroutím hlavou. Popírání. To by mohlo zafungovat. Jeho zvednuté obočí mě ale uvede v opak, dnes mi to prostě neprošlo.
„Tak jo, o koho jde?" usměje se jako by čekal, že jsem si našla lásku života. Bohužel jsem ho musela zklamat, zatím jsem sama. Jak jsem říkala moc se mi nechce probírat chlapy s tátou.
