𝔾𝕒𝕚𝕒 & 𝔼𝕘𝕠𝕟

𝕂𝕒𝕡𝕚𝕥𝕠𝕝𝕒 𝟟

Děti dnes děsně moc křičely, běhaly až jsem z toho měla hlavu na vybuchnutí, ještě že tu dnes se mnou byla Izzy jinak bych to nedávala. Většinu věcí si brala na starost ona, když se na mě podívala. Nechtěla jsem vypadat k ničemu, jenže jsem se tak dnes cítila. Horší bylo, že se děti za mnou chodili ptát na Egona. Už jsem k němu slýchala i ve školce, to je prostě zlý sen.

„Paní učitelko, kdy přijde Egon."
„Přijde zase Egon."
„Chci toho vojáka."

Měla jsem toho plnou hlavu. Přitom jsem věděla, co chci. Klid. Nejen, že děti se o něm zmiňovaly každých pět minut, ale i můj mozek nedokázal zapomenout ten včerejší den.

Izzy, která mě sledovala, se jen přihlouple usmívala, jako by věděla, o co jde. Nemohla, o Egonovi jsem ji nikdy neřekla. Možná to bylo lepší, než by ho znala.
„Holka, nevím, na koho se ptají, ale ty z toho úplně depkaříš," zasměje se Izzy, která mě poplácá po rameni a na chvíli si sedne vedle mě.
„Že jsem jim ho představovala," zakňučím. Zavařila jsem si sama, úplně zbytečně. Jen toho teď lituji, jenže to mi klid nepřinese.
„Paní učitelko, když přijde můžeme s ním být venku?" ozve se opět Emily. Měla jsem chuť křičet, ale Izzy mě předběhla.
„Děti, nevím, kdo to je, ale učitelku Gaiu s tím nezatěžujte, ano. Až tu bude tak tu bude," řekla jim klidně to co bych na ně nejraději zařvala.
Musím se držet. Chvilinku byl klid, všichni si hráli, kreslili nebo povídali. Byla to ta chvíle, kdy jsme si mohly dovolit sednout a prostě relaxovat, avšak dozor jsme nesměly zanedbat.

Bavili jsme se o Markovi a mě, protože chtěla vědět co se stalo a pro mě to nebylo těžké ji to říct. Byl to jen stupidní rozchod, který by dříve či později stejně došel. Zpětně, když se na to podívám nemělo to smysl.
„Egon..." ozval se Peter, jenže já ho zastavila.
„Petere, nezačínej s tím zase," přísně se na něj podívám.
„Ale on je tady, venku před školkou. Viděl jsem ho přes okno na záchodě," začne mluvit na což se s Izzy na sebe podíváme. Zatímco ona se zvedla já si hlasitě povzdechla. Co tu sakra zase dělá? To nevypadá jako by se snažil se ode mě držet dál. Dělá pravý opak.
„Tak já se půjdu podívat," usměje se a vydá se i s pár dětmi přes šatnu ke dveřím. Když to zjistily i další děti, okamžitě se rozutekly taky.
Co jsem komu udělala?
No nic, budu se muset vzchopit.

„Kurva, to je kus chlapa!" vyjekne příchozí Izzy. Bezva, to jsem potřebovala slyšet. To asi sakra vůbec nevím.
„Děti jsou s ním venku a ty mi sakra řekni, kde si k němu přišla."
„Je to můj bývalý," protočím očima, zatímco ona otevře překvapeně pusu.
„Ty si ho nechala? Takového chlapa! Zbláznila ses?" zeptala se mě.
„On nechal mě," povzdechnu si.

Tato konverzace nemíří zrovna správným směrem. Ne že bych ji dál chtěla rozvíjet, ale myslím, že na to už je pozdě.
„Takže je teď volný?" ujistí se.
„Asi ano," povzdechnu si, ale zmateně se na ni podívám. Chce si s ním něco začít?
„Izzy, je to voják, odjede na každé zavolání. Věčně nebude doma," protočím nad ní očima.
„No a co, hlavní je že by se vracel," zasměje se, ale když se na mě podívá zarazí se. Trochu si mě prohlédne a povzdechne si.
„Holka, tobě na něm záleží?" vyjde z ní.

„Nebudu na něj nic zkoušet nechej si ho, potřebuješ ho více než já," drkne do mě.
„Izzy! Ne, nechci ho!" vyjeknu co nejrychleji mohu.
„Vidím to na tobě! Holka byla jsem tolikrát zamilovaná a poznám to i na svých kamarádech. Jsi v tom až po uši!" zasměje se. Jak to, tak může poznat?! Vždyť já popírám vše a snažím se o to, aby to na mě nešlo vidět. Nic k němu necítím.
„Před týdnem mi skončil vztah, nebudu se hrnout do dalšího, a ještě s chlapem co bude věčně pryč," začnu kroutit hlavou.
„Ale nevyvracíš že jsi do něj zamilovaná," mrkne na mě. Nesnášela jsem všechny kolem sebe a sebe nejvíce. I když má pravdu, nemůžu si s ním nic začít.
„Mě si říkala že je život krátký na to, aby si promarnila šance, a tohle je tvá šance. Gaio, nedělej blbosti. Není divné, že by ses dala dohromady s bývalým hned poté co si ukončila vztah," zatřepe se mnou. Protočím očima.
„Zase odjíždí," zabručím.
„Ale snad se zase vrátí," zadívala se na mě.
„Kdy? Za měsíc, dva či rok? Nepotřebuji chlapa, který mě bude opouštět. Potřebuji stabilní vztah," povzdechnu si. Nechci to řešit, ale všichni mají tu tendenci, ještě ke všemu se do toho montují a radí mi, jak se mám rozhodnout. Bez jakéhokoli slova mě začala tahat směrem ven před školku. Nechtělo se mi, ale musela jsem, protože by mě ještě dlouho otravovala.
„S dětmi to umí," zašeptá ke mně. Žduchnu do ní, aby už to neřešila, protože mě s tím začínala štvát i ona. Zadívaly jsme se na ně, jak bedlivě poslouchají se zatajeným dechem, každé jeho slovo. Můj pohled padl na něj. Zajímá mě, proč se stále vrací, proč chce abych se s ním bavila. Proč vůbec chce abych ho viděla. Popravdě ani neví, jak moc mi ubližuje to, co mi tehdy udělal. Ano byla to i má vina, ale kdyby tu zůstal mohlo být vše v pohodě. Na chvíli se podíval naším směrem a zvedl ruku na pozdrav, tak jsem zopakovala jeho gesto, přičemž se opět věnoval dětem. Sakra, začínala jsem tušit, že tohle nedopadne dobře. Ty jeho pohledy, co na mě hází byly tak...sexy. Někdy až nohy podlamující.