Nebylo dnes v práci jednoduché, přestat přemýšlet nad tím co se včera stalo. Nešlo mi z hlavy to, když jsem mu dala facku. Najednou mi to bylo trochu líto. Ale ne Egona, spíše mojí bolavé ruky, která mě bolela ještě večer. Momentálně jsem však byla unavená z práce na nějaké další přemýšlení.
„Hledal tě tu Mark," ozve se táta, když zabouchnou dveře od baráku. Teprve jsem přišla z práce a už slyším něco co jsem nechtěla.
„Ví, že pracuji, takže co chtěl?" zeptám se ho úplně klidně. Neměla jsem ráda, když něco diskutoval s tátou místo aby to řekl mě. Náš vztah se má řešit mezi námi ne mezi námi a mým tátou.
„Jestli tě nějak nepřemluvím, aby sis s ním promluvila. Vyřešil jsem to, protože vím že nechceš. Už tě nebude otravovat," pokrčí rameny a dál čte noviny. Musela jsem se usmát, jsem ráda, že mě v tomhle znal. Když jsem se pohádala s ním taky jsem to už nechtěla řešit. Takhle to se mnou fungovalo poslední rok a půl. Když jsem se k něčemu odhodlala, prostě jsem se toho držela a šla za tím.
„Dnes ještě jdu do baru, takže se jen převleču a jdu," připomenu mu.
Odejdu tedy do pokoje, kde se rychle převleču. Vytáhnu jeany, bílé tílko, které mi začíná být úzké na prsou a k tomu jeansku. Své kudrnaté vlasy dám do culíku, ale dva pramínky nechám volně.
Trochu se v koupelně upravím, když to dokončím sbalím si základní věci a vydáváme se pryč. Ne že by mě děti nevyčerpaly dost, ale vždy si aspoň trochu přivydělám. Navíc s Percym a klukama se pořád bavíme, takže se mnou aspoň jednou týdně počítají. Těšilo mě to.
„Dnes jsme tě tu nečekali," ozve se Roy, když si na chvíli sednu k baru.
„Taky vás ráda vidím," zazubím se na oba.
„My samozřejmě taky, jen jsme tě čekali až v pátek," pokrčí rameny Aaron a nabídne mi půlku.
S menším zaváháním přikývnu, abych se aspoň pro začátek rozehřála před zpíváním. Vždy mi to šlo, když jsem se trochu napila. Byla jsem více uvolněná.
No skončilo to třetí půlkou, než jsem se konečně dokopala k tomu zpívání. Neměla jsem už žádnou paruku, prostě jsem to byla jen já. Učitelka ve školce a hodně zoufalá ženská, která tím zpíváním utíká z reality a pročišťuje hlavu.
Někdy to člověk prostě potřebuje.
Pro dnešek jsem si vybrala pár písniček nic složitého jen něco čímž jsem si zavzpomínala na moje dětství se strýcem. Takže Metallica, Bryan Adams a v neposlední řadě kousek od Green Day. Jedná písnička od každého rozproudila atmosféru v baru, když jsem ale viděla, jak se všichni baví, musela jsem zazpívat aspoň ještě jednu. Dancing in the moonlight od Toploader.
Užívala jsem si to jako ostatní, jako každou písničku.
Lidé se ke mně přidávali, proto dnes v baru byl o trochu větší hluk než kdy jindy. Zřejmě to poutalo moc pozornosti, protože se každou chvíli otevíraly dveře a vcházelo tu čím dál tím víc lidí. Kluci se u baru museli rychleji otáčet. Když se po písničce všichni pomalu posadili na své židle, uviděla jsem u baru jeho. Jako bych měla další déjà vu. Také se na mě díval, jenže poté odvrátil pohled a napil se piva.
„Další!" křikne někdo z davu.
„Chcete další? Tak teď písničky na přání," usměji se a rukou je pobízím. Dneska jsem si to chtěla užít, navíc proč ne. Vstávám sice brzo, ale pro tu jednu noc mě neubude.
„John Lennon? Slyšela jsem dobře?" zasměji se, když uslyším toto jméno. Všichni začali souhlasit, tak jsem poprosila jen o hudbu a začala zpívat.
Další přišla na řadu How you remind me, patřila k mým oblíbeným, takže nebyl problém s textem. Putovala jsem očima po celém baru a všímala si kolik lidí se i teď připojilo. Bylo to tak příjemné. Stejně jsem se podívala opět k baru, kluci se opírali zády o pult a prozpěvovali si stejně tak i Egon. Podíval se na mě ve chvíli, kdy jsem začala zpívat určitou sloku, která mi v tu chvíli připadala jako srdcová záležitost.
It's not like you didn't know that
I said I love you and I swear I still do
And it must have been so bad
Cause living with me must have damn near killed you
And this is how, you remind me
Of what I really am
This is how, you remind me
Of what I really am
