Video, které jsem shlédl na Instagramu Lexy mě velice pobavilo, tedy až na tu část, kdy se Gaia líbala s tím chlapem. To už tak usměvavé nepřišlo. Žárlil jsem, to nepopírám. Nechtěl jsem, aby na ni někdo jiný sahal, ale za to si mohu sám. Bylo mi jasné, že když jsem ji opustil bude těžké ji získat zpět, anebo se jen o to pokusit.
„Usmíváš se skoro celý let, co ti přišlo takové vtipné," ozve se vedle mě Luther, který se mi kouká přes rameno.
„Neříkej, že jsi to neviděl, vždyť pořád sleduješ, co dělám," protočím očima a pohlédnu na něj. Trochu se uchechtne.
„No dobře, bylo to vtipné, i když to vidím už po desáté," zasměje se a já s ním. Ano pouštěl jsem si to několikrát, a vždy u toho Luther záhadně byl. Ten chlap byl někdy vážně otravný. Kontroloval mě v tom, jak to mám s Gaiou a pořád mi říkal, že jsem si tohle způsobil úplně zbytečně. Možná měl pravdu, ale jemu jsem to nechtěl přiznat.
Přiletěli jsme do Seattlu kolem šesti večer a já věděl co udělám jako první. Začal jsem si hledat kde je parta, abych se za nimi stavil. Slíbil jsem jim tři týdny, ale byl jsem tam trochu déle. Ano nastaly komplikace, které ještě budu muset vyřešit.
„Hele do LA poletíš?" ozve se Luther. Oba jsme si vytáhli naše tašky z pásu a vydali se pryč z letiště.
„Ano, je to v pondělí, že?" přikývnu, ale zamračím se.
„Nedáváš si to za vinu, že ne. Udělal to sám a zachránil tě," otevřel téma, které momentálně slyšet nechci, ale jinak to nešlo, určitě by mě s tím otravoval dříve či později.
„Je to tak trochu má vina, byl jsem jeho seržant," zamračím se.
„Tohle se stává, vždyť to víš jako nikdo jiný," žduchne do mě.
„Viděl jsem umírat tolik svých kamarádů a nechci, aby si byl mezi nimi, tak prosím nedělej hlouposti a hrdinské činy, až příště pojedeme," podívám se na něj. Zvedne zrak od mobilu a přikývne. O dalšího kamaráda bych nechtěl přijít. Na psychice to moc nepřidá, i když jste sebetvrdší člověk vždycky vás něco může zlomit.
„Hele, Lexa je s ostatními v La Fiestě," ozve se Luther.
„Chceš jít se mnou?" zeptám se ho překvapeně.
„Ne, musím domů, brácha má narozeniny, chci ho překvapit," uchechtne se.
„Dobře, tak v pondělí," rozloučíme se.
Byl jsem rozhodnutý jet rovnou do La Fiesty, stejně nebyl až tak daleko od bytu. Jen co mě tedy vyhodil u baru vešel jsem dovnitř a šel rovnou k baru.
„O můj bože, koho to tu vidím," ozval se pobaveně Aaron.
„Čau, mohu si nechat tašku za barem?" usměji se a podáme si ruce.
„Samozřejmě," objeví se i Roy. Byl jsem rád, že jsem je zase viděl, avšak když se na chvíli na sebe podívali, musel jsem přimhouřit oči. Něco se dělo.
„Kde jsou ostatní?" zeptám se opatrně. Oba ukážou jedním směrem, kterým se podívám a usměji se, když je všechny uvidím. Očima začnu hledat jednu osobu. Nikde nebyla. Zamračím se a otočím hlavu zase na kluky.
„Gaia je vzadu?" zeptám se. Opět se podívají na sebe.
„Do prdele, je tady?" opět se zeptám.
„No víš," začne Roy, „musím pracovat."
Zmizí tak rychle jak se objevil, proto se podívám na Aarona.
