Ráno se vzbudím s vědomím, že to celé byl jen sen, který se mi aspoň trochu snažil vyhovět, tomu, co jsem si přála. Povzdechnu si pro sebe a otočím se na záda, když však do někoho narazím, a dotyčný něco zabručí, podívám se tím směrem a široce se usměji. Dám mu pusu na spánek, poté však vylézám z postele, abych si mohla aspoň opláchnout obličej. Hned jsem měla lepší náladu.
Rozhodla jsem se udělat snídani, takže jsem šla do kuchyně, která byla spojená větším obyvákem, v podstatě jako v tom malém bytě, akorát tady bylo vše větší.
Vytáhla jsem si potřebné ingredience na sendviče. Udělala jsem jich dostatek, abychom se najedli oba dva. První dva dám do sendvičovače a vydám se k sedačce do obýváku. Něco mi tu nehrálo, protože přes sedačku byla deka, která se pravidelně zvedala.
Když jsem ji odhrnula zapištěla jsem, díky čemu se ten dotyčný posadil.
„Luthere, co tu děláš?" vyjeknu ještě vylekaně. Málem jsem dostala infarkt.
„Taky tě rád vidím Gaio," zabručí ještě ospale.
„Co se stalo?" uslyším za sebou hlas Egona. Podívám se na něj a poté zpátky na Luthera.
„Promiň nechtěl jsem tě vylekat," pousměje se.
„Neřekl jsem ti to, protože jsem nevěděl, zda tady budeš a pak jsem na to zapomněl," ozval se Egon. Překvapeně jsem se na něj podívala. Počítal i s tím, že už tu nebudu. Trochu mě to zabolelo.
„V pohodě, jako doma Luthere," mávnu rukou a vracím se do kuchyně. Právě v čas, protože se mi dodělaly první sendviče. Bylo jich málo pro nás tři, protože jsem věděla, že ti dva sní tohle úplně v pohodě. Po třech měsících na té jejich pochybné stravě, se jim ani nedivím. Cítila jsem, jak jsem měla srdce až někde v krku, ale moje ruka držela břicho. Teď jsem si uvědomila, že mám jen tričko s kalhotkami nic více.
„Dobrý? Měl jsem ti to ráno říct," ozve se Egonův hlas vedle mě, proto pootočím hlavu na něj, ruku opřu tak jako druhou o linku a vydechnu.
„Dobrý, jen jsem se vyděsila," pousměji se. I přes to jsem nepřestávala cítit bít své srdce. Objal mě zezadu, hlavu si opřel o mé rameno, a nakonec mi ještě dál pusu. Když mě tak držel kolem břicha, doufala jsem, že nic nepozná. Nebylo o moc veliké, ale i přes to jsem to na sobě já poznala.
„Jak ses měla, krásko?" zeptá se, čímž mě polechtá svým dechem na krku.
„Šlo to, práce přes týden a víkendy s holkami, ale jinak sama," odpovím mu klidně a vytáhnu další sendviče.
„Nebyl žádný problém? Žádné komplikace, všechno tedy v pořádku?" zeptá se ještě jednou.
„No ano, všechno v pohodě, jak jsem říkala," přikývnu. Další sendviče dám připravit a opět čekám.
„Luther tu bude jen dnes do oběda, hotel má už zarezervovaný, ale řekli mu, že může přijít až ve dvě odpoledne," oznámí mi. Super. Oběd budu vařit hlavně pro ty dvě kobylky. Hlavou mi už pobíhaly různé recepty, co mohu použít a co je nasytí.
„Krásko? Budeš si chtít promluvit o tom co jsme řešili před odjezdem?" zeptá se mě potichu, když se však na něj trochu otočím vidím, jak se na mě zoufale dívá.
„Víš co, ser na to. Je to zbytečné," mávnu rukou, kterou ale přiložím na ústa. Natáhlo mě, věděla jsem proč, ale nechtěla jsem to před ním ještě řešit. Pustil mě, když jsem se rozešla k lednici, že které jsem vytáhla Coca Colu a trochu si nalila do skleničky. Aspoň trochu mi to pomohlo. Když jsem viděla, jak se na mě zvědavě dívá, roztáhla jsem ruce, aby mě objal.
