Seděla jsem opět v obýváku doma. Táta seděl v křesle a řešil nějaké dokumenty, Noah seděl kousek ode mě a byl stejně zažraný do seriálu Po stopách duchů jako já. Ostatní se potulovali po svých kšeftech, takže tu byl celkem klid, až jsem se celkem divila. Po včerejšku jsem čekala větší zájem o to, co se stalo, ale zase lépe pro mě.
Všechny oči padly ke dveřím, když je někdo otevřel. Lexa. Chovala se jako doma, ale táta to nesnášel.
„Alexo, co jsem ti říkal!" vykřikl naštvaně.
„Dobrej, já vím, ale je to nutné, potřebuji Gaiu," zasměje se a okamžitě jde za mnou. Taková nadšená, co se sakra zase stalo. Trochu mě to děsilo.
„Noahu neroztahuj se," řekne mu naštvaně. Noah zvedl pobaveně obočí, ale sundal nohy ze stolu, aby Lexa mohla projít ke mně.
„Co zase? Konečně jsem doma, relaxuji a ty mě zase rušíš," povzdechnu si.
„Obleč se do něčeho pěkného, jdeme na oslavu," zazubí se. Oslava? Proto má na sobě šaty?
„Teď? Nikam nejdu," zakňučím na což Noah nás okřikne.
Lexa mi taky kecala do seriálu.
„Jdeš! Je to důležité!" přísně se na mě podívá.
S povzdechnutím se zvedám ze sedačky, na které mi bylo dobře a spolu s ní se vydávám do pokoje, protože musela být můj dozor, abych se prý pěkně oblékla. Nekomentuji to, raději vytáhnu rudé šaty, ale ona mi je vytrhne z ruky, vrátí je zpátky a vybere mi béžové šaty do půlky stehen s odkrytými zády.
„No to ne, nevezmu si je, bude mi zima," zakroutím hlavou. Dá mi je do rukou, hned se otočí k mému šatníku a vytáhne černou koženou bundu.
„Nebude ti zima, nepindej a dělej."
Protočím očima, ale raději si to obleču, avšak znovu mě zarazí.
„Snad si s těmi šaty nebudeš dávat podprsenku, tu dolů. K těm šatům se nehodí," kroutí hlavou. Neodporovala jsem.
Sundala mi gumičku z vlasů a párkrát mi je prohrábla, aby to nevypadalo že jsem je měla v gumičce. Vzala jsem si malování do pokoje, postavila si zrcátko na stůl a začala se malovat, zatímco mi česala vlasy.
„Nechceš si vzít taky něco tak odvážného jako já? Nechci být sama," zeptám se, ale ona zakroutí hlavou.
„Liv má taky něco odvážnějšího," zamrká na mě.
„Liv si ale hlídá Jason, kdo bude hlídat mě?" zasměji se, ale když uvidím její pobavený výraz trochu se zděsím, doufám že to není jen další blbost.
„Co je to za oslavu?" zeptám se ji.
„Zásnuby Liv a Jasona," pokrčí rameny.
„Nemám dárek," otočím se na ni.
„To je jedno, nechtějí dárky," mávne nad tím rukou. To nebylo jedno, je neslušné tam jít bez ničeho. Zamračila jsem se na ni.
„Počkej ještě ti něco chybí," řekne, vezme řasenku a dodělá mi řasy. Zahrabala v mé taštičce a vytáhla rtěnku.
„Tahle bude k tomu sedět," usmála se. Jen co mi dodělala rty nadšeně zatleskala jako by na sebe byla pyšná. Začala mě tahat k zrcadlu, u kterého jsem se zarazila. Takhle jsem dlouho nevypadala. Volné vlasy tomu dávaly takovou divokost, jako bych šla někoho nabalovat. Zírala jsem na sebe, byla celá v úžasu, jak rychle ze mě něco takového udělala. Lexa vždy věděla co potřebuji, možná se trochu spletla v oboru.
„Poslední věc jsou boty," uslyšela jsem ji a viděla, jak drží mé béžové boty na vyšším podpatku.
„Jde se na oslavu, že ano?" zeptám se jí preventivně.
„Samozřejmě," uculí se.
Když konečně vyrážíme na cestu zastavíme se ještě v obýváku u táty a Noaha, který stále sledoval Po stopách duchů.
„Vrátím ji buď ráno nebo až zítra odpoledne, nashle Andreasi!" křikne Lexa přidrzle, táta nesnášel, když ho provokovala, ale dělala to stále a pokaždé co tu přišla. Upoutala tím na nás pozornost obou chlapů, kteří otevřeli pusu, jako by viděli mimozemšťana.
„Sluší vám to holky," usměje se Noah, ale dívá se na mě. Jako bych si právě připadala nějaké vábidlo na chlapy.
„Lexo ručíš za ní," pohrozil táta Lexe která jen přikývla a táhla mě pryč.
