Pohádka, která se stala reálnou

Kapitola 4. On je fakt Lukáš

Z pohledu Elišky:

Zazvonil mi budík, vstala jsem a převlékla se. Šla jsem na snídani a pak se vydala na brigádu. Dopoledne se nic moc nedělo. Bylo asi půl třetí a do kavárny vešli tři kluci. Jednoho z nich jsem poznala, jelikož tu byl i včera. Druhý z nich vypadal taky na sedmnáct a ten třetí na osmnáct let. Ten co byl z nich nejstarší, tak se na mě skoro furt koukal.

Došla jsem k nim a všichni si objednali Latté, jak nečekané. Po chvilce jsem se k nim vrátila i s Lattém a šla jsem se věnovat ostatním. Naštěstí jsem byla blízko nich a slyšela kousek jejich rozhovoru.

,,Je to ona, to je má družka," řekl nejstarší.

Dobře, asi jsem zapomněla jak se dýchá.

,,Jsi v pořádku Eli?" zeptala se mě šéfka, když procházela okolo mě.

,,A-Ano jsem," pověděla jsem ji a přitom jsem cítila pohledy těch tří kluků.

,,Nevypadá to tak. Dnes tu stejně není moc lidí, tak můžeš jít domů hned," řekla a odešla.

Najednou se mi trochu zamlžilo před očima a zamotala se mi hlava, tak jsem se něčeho chytla, spíš někoho. Po chvilce se mi zas udělalo dobře.

,,Jsi v pořádku?" uslyšela jsem hlas, který patřil tomu klukovi, co vypadal na osmnáct a já se ho přestala držet.

,,Asi ano. Děkuju za optání," pověděla jsem mu a odešla se převléct.

Ne, dneska to vážně nedávám. Do žádného lesa nejdu, ještě by mě unesli a to já fakt nepotřebuju.

Vyšla jsem raději zadním východem a zdrhala domů. Cítila jsem na sobě něčí pohled a tak jsem se otočila, ale nikdo tam nebyl. Najednou vedle mě šel ten osmnáctiletý kluk a já se ho lekla.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Jsi v pořádku?" optal se mě a já se na něho podívala.

,,Jsem v pořádku, vážně. Nemusíš si dělat starosti," tak trošku jsem ho odbyla a chtěla jít dál bez něho.

,,Mimochodem, jsem Lukáš," řekl a podal mi ruku.

......................................

Další kapitolkaaaaa XDDDD