Pohádka, která se stala reálnou

Kapitola 8. On mě pustí domů

Z pohledu Elišky:

Volala mi Milča, tak jsem to hned zvedla a poodešla dál od Lukáše.

,,Jsi v pořádku? Kde jsi?" vychrlila na mě.

,,Kde asi? V domě u velkého A (jako Alfa)," odpověděla jsem ji a ona to po chvilce pochopila.

Naštěstí on ne. Nad tím jsem se musela pousmát.

,,No tak to ti radím jít hned domů. Snad si nezapomněla, že musíme spolu něco dodělat?" řekla a já chvilku přemýšlela.

Byla to léčka, aby mě od Lukáše dostala. To je dobrý nápad.

,,A jo. Tak já řeknu kámošovi, že už jdu domů. Tak do hoďky tam budu, ano?" optala jsem se ji a otočila se na Lukáše, který byl naštvaný a držel ruce v pěst.

,,Dobře," pověděla radostně a zavěsila.

,,No, vypadá to, že už budu muset jít," řekla jsem nadšeně a chtěla kolem něho projít, ale on mě chytil za zápěstí.

Podívala jsem se na něho a měl červené oči.

,,Nikam nejdeš," zavrčel na mě alfa hlasem, ale se mnou to nic neudělalo.

,,Jdu. Klidně mě doprovoď a hlídej můj dům, ale já prostě musím jít," tentokrát jsem na něho zvýšila hlas já a on se na chvilku zasekl.

,,To není špatný nápad," pustil mé zápěstí a oči už měl zase normální. ,,Ale nejdříve se najíš, stejně už je čas oběda."

,,Dám si jen něco malého. Nemám až tak veliký hlad," řekla jsem a i s ním vyšla směrem k jídelně.

,,Měla by jsi jíst víc, jak pak budeš snášet, až budeš muset krmit naše miminka?" optal se se starostí v hlase a dal mi jídlo na stůl.

,,Kdo říkal, že budu mít s tebou děti?" vrhla jsem po něm pohled, kde to sakra vzal.

,,Já a můj vlk!" sednul si naproti mě a chvilku svíral ruce v pěst.

Jak já ho tak ráda štvu.

Jen jsem tam potichu seděla a jedla. Najednou se sem přiřítili dva kluci kolem sedmnácti. Byli to přesně oni, co byli v kavárně i s Lukášem.

....................................

Další kapitolka tu je.

co na ni říkáte?