Pohádka, která se stala reálnou

Kapitola 7. Neutečeš mi, nikdy!

Z pohledu Elišky:

,,No vím," řekla jsem v klidu.

,,Takže ti nebude vadit, když tě kousnu. Stejně dřív nebo později bych to musel udělat, aspoň to už budeš mít za sebou," a přišel ke mně.

,,Nech mě být!" stoupla jsem si a ustupovala, ale on šel furt ke mně.

Zastavila mě zeď, na kterou jsem narazila a sledovala ho.

Dobře, změna plánu, zdrhnu hned.

Když byl u mě, tak jsem ho odstrčila a běžela k vchodovým dveřím. Rychle jsem je otevřela, naštěstí nebyly už zamčené a vyběhla jsem ven.

,,Mně neutečeš!" chytil mě kolem pasu jednou rukou a druhou mou ruku.

,,Ihned mě pusť ty egoistický blbe!" vykřikla jsem na něho, ale místo toho, aby mě pustil, tak jeho stisk zesílil.

,,Takhle mi říkat nebudeš!" zavrčel mi do ucha a táhl mě za ruku, kterou drtil v té své, zpátky do domu.

,,Au, přestaň! Vždyť mi tu ruku urveš!" řekla jsem mu, ale on mě neposlouchal a odvedl mě do pokoje, kde jsem se předtím vzbudila.

,,Tady budeš, dokud nepochopíš, že tu se mnou už zůstaneš," zase zavrčel naštvaně a poté zavřel dveře a zamknul je.

,,Hm, takže tu budu na hodně dlouhou dobu, protože to fakt nechápu," řekla jsem si potichu, ale stejně jsem tušila, že mě slyšel.

Menší dodatek. Nechápu jak se jedna ségry pohádka stala reálnou...

Rozhodla jsem se, že půjdu spát. Ze spánku mě probudily něčí kroky před dveřmi a odemykání.

,,Už budeš hodná?" optal se a podíval se na mě.

,,Počkej. Hm. Ne. Já jsem tady docela spokojená," víc jsem se zachumlala do peřiny a chtěla dál pokračovat ve spánku, ale najednou mi ji strhnul a mně začala být zima.

,,Chci se udobřit," zašeptal a podal mi ruku, abych mohla vstát.

,,No tak dobře," taky jsem se chtěla udobřit a tak jsem jeho ruku přijala.

On mě hned vtáhl do obětí.

Najednou mi můj mobil začal vyzvánět. Odtáhla jsem se z hřejivého obětí a koukla na displej.

.....................................

Nová kapitolka tu je XD