Z pohledu Elišky:
Chtěla jsem se kouknout na mobil, abych zjistila kolik je, když v tom mi začal vyzvánět budík.
,,Takže to byl nakonec sen, ach jo. Škoda, že skončil," na to jsem vstala a převlékla se.
Vzala jsem si tašku s věcmi na převlečení do kavárny a šla do kuchyně. Snědla jsem banán a napila se čaje, poté jsem šla.
,,Dobré ráno. Ahoj Filipe," Pozdravila jsem ostatní pracovníky.
Filip je můj kamarád. Je to číšník a poznali jsme se tady v kavárně.
,,Pořád jsi tak malá," pohladil mě po vlasech a já se zamračila.
To ho rozesmálo ještě víc. Je o hlavu vyšší a pořád si dělá z mé výšky srandu.
,,Ty máš tetování?" začal prohlížet můj krk.
,,Nemám," na to jsem odběhla se převléknout a podívat se do zrcadla.
Na krku jsem měla vážně tetování, ale bylo malé. Bylo ve tvaru měsíčního cyklu, takže bylo kolem krku.
Nijak jsem to už dál nechtěla řešit a tak jsem se šla kouknout, jak to vypadá v kavárně. Pár lidí tam už bylo a Filip jaksi nestíhal, tak jsem šla taky někoho obsloužit. Už jsem tu tak dvě hodiny a zrovna jsem stála u vchodu, když v tom někdo vešel.
,,Dobrý den," řekla jsem a hned se otočila na onoho chlapce, tak o dva roky staršího.
,,Oh, dobrý den, slečno. Je tu nějaké místo, kde není moc lidí," trochu zašeptal a já se nad tím pousmála.
,,Ano, pojďte," a šla jsem do rohu kavárny.
Ten kluk se mi zdá povědomý, ale od kud? A navíc má stejné tetování na krku jako já.
Došli jsme ke stolu a on si sedl.
,,Prosím, tykej mi, připadám si staře, když mi vykáš," usmál se na mě.
,,Tak jo. Mimochodem jsem Eliška," podala jsem mu ruku a on mi s ní potřásl.
,,Lukáš," podíval se na můj krk a trochu se zarazil.
,,Jestli se chceš zeptat na to tetování, tak se mi tam samo od sebe zjevilo. Mám ho od dnešního rána," nervózně jsem se usmála.
,,Já též. Ale mám takový pocit, jako kdybych tě znal," prohlédl si mě od hlavy až k patě.
,,To je zvláštní, ale mám úplně stejný pocit. Dáš si Latté?" optala jsem se ho.
,,Čteš mi myšlenky. Nechceš jít pak po práci se projít a pokusit se vyřešit záhadu tajemného tetování, co máme na krku?" zeptal se mě.
,,Ano můžeme," usmála jsem se na něj a šla pro Latté.
Poté jsme si už nepovídali, protože jsem obsluhovala ostatní a po práci, jak slíbil, tak na mě počkal před kavárnou.
..........................................
Koneeec, doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo XD
ČTEŠ
Pohádka, která se stala reálnou
AventuraVždy jsem si myslela, že pohádky co mi vyprávěla starší sestra před spaním, jsou jen krásné příběhy. Ale jednoho dne jsem se probudila s divným pocitem. S takovým pocitem, kdy víte, že se něco stane a taky, že stalo. Ta pohádka, co mi nedávno říkala...
