Kapitola 10. Zase unesená

167 20 0
                                    

Z pohledu Elišky:

,,Ty mně taky," a po chvilce jsem se odtáhla.

Pak jsem se šla rychle převléct a přišla jsem zas k ní.

,,Jaké to u něho bylo?" optala se mě.

,,Docela dobrý. Když jsem ho trošku naštvala, tak se snažil být v klidu, ale i tak mu to moc nešlo," usmála jsem se nevinně.

,,Ty provokatérko," zasmála se sestra.

,,Jo a prý si pro mě přijde večer, ale to bych měla být už u toho upíra, ne?" zeptala jsem se ji.

,,To jo. Snad ti nic neudělá," řekla mi.

,,Ty jsi tu pohádku vymýšlela, tak bys měla vědět, co mi udělá," pověděla jsem ji a sedla si na gauč.

,,Myslím, že se nebude chovat stejně jako ve vyprávění, ale podle toho, jak se asi budeš chovat ty," zapřemýšlela se a sedla si vedle mě.

,,Asi se půjdu projít. Potřebuju si vyčistit hlavu," oznámila jsem ji a vydala se ke dveřím.

,,Hlavně si dávej pozor na toho upíra," řekla mi.

,,Dobře," a s tím jsem odešla ven.

Procházela jsem se přes park a nedaleko ode mě jsem zahlédla dva kluky. Byli vyšší než já a nevypadali špatně spíš naopak. Oba se na mě koukali, jako kdyby viděli jídlo.

Jsou zvláštní.

Nervózně jsem se usmála a podívala jsem se na jednoho z nich. Měl blonďaté vlasy a nejspíš modré oči. Asi se mi to jen zdálo, ale jakoby se mu rudě zablýsklo v očích.

No do predele, to budou ti upíři!

Musím být v klidu, jinak by uslyšeli můj tep, který by říkal, že mám strach. Otočila jsem se a šla jsem pryč, co nejdál od nich. Po pár minutách jsem došla k lesu a pak jsem do něho vešla. Chvilku na to jsem se zastavila a musela rozdýchat to co se stalo.

,,Ale, ale, ale. Krásně voníš," uslyšela jsem za sebou mužský hlas.

Na nic jsem nečekala a hned se rozběhla pryč. Najednou se přede mnou objevil ten druhý kluk. Byl to ten blonďáček. Zastavila jsem, ale to jsem neměla dělat, protože hned na to mi dal někdo šátek před pusu a já usnula.



.....................

Další kapitolka je tuuu XD

Pohádka, která se stala reálnouKde žijí příběhy. Začni objevovat